Jak tvrdí Pereira

Film jsem neznala, a najednou koukám - v televizi můj milovaný Marcello Mastroianni. Hned ho v Top Ten posouvám nahoru, tohle byl snad jeho nejlepší výkon! A Daniel Auteuil! To byl sen! Náááádherný film, který jsem bohužel nenahrála, ale musím ho sehnat. A knihu samozřejmě taky, už se těším......Aktualizace 22.2.2011: mám nahrané z TV a knížku jsem četla. Je výborná!!! Herce nemohli vybrat líp! (15.03.2010)

Film natočený podľa knihy Antonia Tabucchiho, ktorý kvalitou určite nezaostáva. V hlavnej role vynikajúci Marcello Mastroianni svojím herectvom celý film ťahá. Príbeh nás zavedie do výborne vykresleného prostredia salazarského Portugalska. Pereira je obyčajný človek - redaktor, vdovec, s ľahkou nadváhou, konzervatívnymi zvykmi, ktorý sa o politiku nestará a venuje sa len svojej kultúrnej sekcii. Okolnosti a predovšetkým nový spolupracovník však jeho názor postupne zmenia. Postava Pereiry je inšpiratívna - ukazuje, že aj obyčajný človek, ktorý nerezignuje na slušnosť, dokáže konať. Film dokresľuje vynikajúca hudba Ennia Morriconeho. (10.07.2023)

Tento film stojí a padá s halvní rolí Marcella Mastroianniho, který jednoznačně dominuje, jakožto o politiku se nestarající starý novinář píšící do provládních novin v literární rubrice. Ten film má hlavu a patu, potíž je ale v tom, co v tomto prostru chybí. Ani Mastroianni nedokázal utáhnout všechno, a tak se morálně apelující příběh bohužel poněkud rozdrobil na menší kousky, čímž ztratil na síle. (07.01.2011)

Jednostranně levicový pohled na dění v Portugalsku, které nebylo přímo zataženo do 2. světové války a dokázalo se ubránit hrůzám nacismu i komunismu. Z tohoto pohledu jde o politický film na pomezí propagandy, neboť vlastně všechny postavy jsou pojaty ploše a schematicky s jediným cílem: očernit Salazarův režim, zatímco Rudí jsou ti hodní, co jednají "podle srdce". Málo známou skutečností je, že sami Portugalci považují Antonia Salazara za největšího Portugalce všech dob. On totiž zneklidňuje všechny, komunisty i demoliberály, neboť je reprezentantem jiného režimu, než komunistického nebo demokratického. Nahlíženo po stránce formální (umělecké), pak nutno uznat, že film jisté kvality má: herecké (Mastroianni), hudba (Morricone), ale jinak jsem si připadal jako divák u televize za minulého režimu... (18.03.2010)

Vůbec to není o politice. Ale o tom že darmo je někdo jen pasivním členem té společnosti, měnící se prostředí někdy NUTÍ člověka přehodnotit své myšlení. Staneme se jinými lidmi. Ne vždy lepšími, ale jsme k té změně donuceni. ...Perfektní Mastroianni, film ale jen vlažně se rozjíždí, chybí taky víc z toho herectví od ostatních. 4/5 (24.05.2014)