The Price We Pay

Nudná nenápaditá vykrádačka Tarantinovho Od súmraku do úsvitu. Sú tu dvaja bratia, z ktorých je jeden sadista (hrozne trápne prehrávajúci Hirsch), plus ešte jeden kumpán, ktorí vykradnú obchod a zoberú si so sebou rukojemníčku. A potom sa ubytujú v dome, v ktorom namiesto upírov (čo by bolo príliš drahé) bude na nich číhať banda zdegenerovaných vidlákov. Najviac prekvapivé je, že to režíroval japonský úchyl, ale inak celkom nadaný režisér Kitamura. Pretože to vyzerá strašne lacne a až amatérsky. Na konci sa dočkáme pár gore scén, ale väčšina mi pripadala k smiechu, vrátane masky hlavnej vidláckej ozruty. Celkovo slabota jak na Kitamurove pomery, tak aj na pomery žánru. 4/10. P.S: Legenda hovorí, že potom, čo výsledok videl jeden z predstaviteľov tých vidlákov, tak usúdil, že jeho kariéra je v hajzli a radšej sa predávkoval. (21.01.2023)

To věčný ždímání tématu mě ani moc nevadí. Ale tohle potvrzuje dost slabou kvalitu pana režiséra, kterej to blbě obsadil ( Hirsch budiž důkazem), udělal to amatérskou rukou, a nudí to jak prase. Přece nikoho nemůže uspokojit jen to, že tam je krev a drsný záběry. Film musí mít i trochu zajímavýho děje. Srovnání s Wolf creek 2 je dost mimo mísu. To je božskej film. 20%. (26.02.2023)

podle obsazení sem čekal další zbytečný béčkový akčňák a místo toho sem dostal zbytečný avšak celkem koukatelný béčkový horůrek, ve kterém kriminálníci vezmou rukojmí a poté co se jim rozbije auto se všichni dostanou do spárů šíleného doktora jeho pravé ruky Michealy Myersové. Nic převratného The Price We Pay nepřináší a toho gore by klidně mohlo být víc, ale v té bídě které jinak v tomhle žánru vzniká to vlastně docela ušlo. Stále mě každopádně zaráží, že Emile Hrisch v poslední době vymetá druhořadé filmy, protože si stále myslím, že má na víc...40% (20.01.2023)

Režisér výborných brutalit The Midnight Meat Train a No One Lives. No, tyhle své dva Horory, už zřejmě nepřekoná, ač teda tenhle se jim mohl v klidu rovnat, ale bohužel. Moc nechápu, proč Kitamura nepřitvrdil,  neodlehčil to a nenatočil prostě starý, dobrý Exploitation/Hixploitation. Chyběla zde ta klasická, brutální, úvodní scéna a ta dvoumetrová, obludná ženská, se taky mohla víc vyřádit. Ta finální scéna s ostnatým drátem, byla skvělá, ale je to jediná zapamatovatelná morda, z celého filmu. Škoda. Takhle je The Price We Pay, pouze na jedno zhlédnutí. Btw, když jsem viděl ten plakát, myslel jsem si, že jde o nějakou jihoamerickou telenovelu =) (130. hodnocení) (30.01.2023)

Nemocnice na kraji Nového Mexika.. Jedna z věcí, co mě nalákala, jsou dvě známá jména v hlavních rolích. Snaha přiblížit se k páru Clooney, Tarantino před dobrodružstvím v Titty Twisteru tam je, ale zatímco Dorffovi jde toho tvrďáka věřit, obrýlený Hirsch působí jako knihovník, kterého vykolejila porucha kávovaru. Problém je, že do odhalení účelu odlehlého ranče to nemá čím zaujmout a po nástupu majitelů to není o moc lepší. Primář Sova trpí klasickým neduhem záporáků a epicky vysvětluje své pohnutky, pivotmanka Čeňková divně kvílí a odvádí špinavou práci a tak srdce jinak než pomocí rozvěrače hrudníku bude muset ukázat mladej doktor Blažej. Masky vypadají dosti lacině (nevím, kde nechali tvůrci oči) a jen kvůli prasárničkám jako napínání plotového drátu na živý sloupek si do textilu cvrnkat nebudu. To už mě v těchto dnech víc rozruší kandidát Makake McKňů, když svým kolovrátkem značky Prchal & Tünde blábolí o míre, pětikolke a především hovně.. (24.01.2023)