La mesita del comedor

Puta madre, tak tohle se mnou fakt zacvičilo. Já, cynik par excellence, se teď musím přiznat, že jsem se dobře bavil a pochechtával... jenom do dvacátý minuty. Pak už ne. Pak můj úsměv přešel v křeč (pamatujete třeba na "úsměv" malý Christiny Ricci v Addams Family?) a já už jenom netrpělivě čekal na rozuzlení, abych měl tu nepříjemnost konečně za sebou. Obvykle se na vypjatá a hysterická finále těším a báječně si je užívám, ale na tohle jsem se fakt netěšil. Asi už stárnu a měknu. Naštěstí ono rozuzlení je nečekaně milosrdné a ani celý děj není příliš realistický, takže ho celou dobu vnímáte jen jako svým způsobem pořád komedii, i když brutálně tragikomickou a proklatě černočernou. Ale natočit tenhle námět někdo opravdu realisticky, asi bych se na to dívat ani nechtěl a pustil si radši třeba nějakou mou oblíbenou "komedii" ze série Saw. (12.05.2024)

-Zubní pastou čistí krev vrazi. To je dobré vědět, až někoho zabiješ...cha, cha!- Velmi černá tragikomedie, kdy nepříliš fungující rodině s novorozenětem má přinést štěstí koupě nového kávového stolku. Možná jsem trochu cynik, ale po většinu času jsem se nemohl ubránit smíchu tak, jako se smíchy válela Maria. V podstatě jde o absurdní drama s přesahem do satiry. Jesus vypadal v jedné scéně ( v koupelně) jako zmučený Ježíš, což byl jistě záměr. Důležité jsou i detaily - přinesený šroubek, hlava na poličce nebo červené víno. -Kde je Kajetánek? Určitě umírá nedočkavostí, až uvidí svého strýčka!-Taková čepička!- Závěr byl logický a tak nějak z mé strany očekávaný, páč jsem si momentálně jiný představit neuměl... děkuji Ratchetce za správné nasměrování. (17.05.2024)

Šílený. Vlastně se o tomhle filmu skoro nedá psát bez spoilerů. A byla by velká škoda je zde prozrazovat. Jestli ale někdo pamatuje epizodu z Black Books, ve které Manny směšně zalže Bernardovi a Fran o tom, že jeho otravní rodiče už konečně odešli, i přestože stále byli ve vedlejší místnosti, tak zde je něco podobného. Akorát s daleko DALEKO příšernější situací, kterou bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. (11.05.2024)

To že, Caye Casas dokáže zdárně kombinovat tragikomedii s hororem mě přesvědčil už ve svým filmu Matar a Dios(2017), kterej mimochodem taktéž doporučuju. A i La mesita del comedor je zdařilou kombinací tragikomedie a PSYCHO hororu. Jde vskutku o pozoruhodnej kousek kterej v divákovi bude střídat pocity jak aprílový počasí. Chvíli se budete usmívat, chvíli žasnout nad absurditou některých situací a v určitý chvíli vám při zásadním zvratu ztuhne krev v žilách. V některých situacích vám bude film brnkat na nervy a vše vyústí v solidní psycho peklo. Za sebe film určitě doporučuju. 5hvězd (10.05.2024)

HA HA... Tak co ti je :D Čekal jsem cokoli, ale tohle určitě neee.. Prakticky naprosto jednoduchý námět se podařilo skvěle skloubit do 90 minut a vytřískat z toho snad vše. Ono hororově je to úplně minimálně šmrncnuté (i když ta situace je horor sama o sobě), smál jsem se, pak jsem byl brutálně šokován, pak se řešilo nějaké drama, potom nejvtipnější scéna - návrat manželky z obchodu, to jsem se fakt gebil, ale bylo mi blbé se smát, a konec to vlastně dodělá. Neviděl jsem ani trailer, nečetl jsem ani žádnou synopsi a udělal jsem dobře. Španělé opět nezklamali a já je prostě zbožňuju..  film jde docela do hloubky charakterů a musím se přiznat, že mi bylo Jesúse opravdu líto. Velmi nenápadný, ale za to ale skvělý film... 90% (11.05.2024)