Nad propastí

No na jedno podívání to ujde celkem. Ale je to více rodinné drama než katastrofický film. Na obhajobu filmu však musím podotknout, že při zemětřesení nebo záplavách, to holt tak nebouchá nebo nehoří jako sopka, nebo nelítá stále něco vzduchem, jako u tornáda. Takže se dá očekávat že to nebude až tak napínavé, co se vyobrazené katastrofy týká. (17.02.2024)

Švédska katastrofická dráma zaujme svojou dramaturgiou, kedy sa udalosti nedejú chronologicky tak, ako sme zo žánru zvyknutí. Toto rozhodnutie bude však pre väčšinu diváctva prekážkou, predsa len umiestniť pukanie zeme v meste na začiatok tretieho dejstva je trochu riziko. Bohužiaľ si tvorcovia myslia, že základom tohto žánru sú čo najväčšie vzťahové klišé a že bez nich to proste nejde. Ale to je veľký omyl. Emmerich ich prekryje okázalou výpravou a akciou, ak však nemáte rozpočet, tak môžete publikum novým milencom mamy, ktorá je uprostred rozvodu, poriadne otráviť. Herci sú našťastie sympatickí. (26.05.2024)

"Dlužíš mi 500 korun tak sakra dělej!" Skoro som sa utopil v slzách. Brutálny katastrofický film, ktorý vás upokojí len záverečným hulákaním muezína alebo podobného brigádnika počas záverečných titulkov. A potom s nadšením vyhodíte ten kýbel použitých vreckoviek, lebo viete, že aj keď sa tragédie dejú neočakávane, v každom čase a kdekoľvek, stále je tá Škandinávia zemou zasľúbenou, kde je všetko v poriadku, dobrí Arabi a ich lesbické nevlastné dcéry, ženy zachraňujúce komunitu, ktoré sa pretláčajú štrbinami zrútených chodieb a jediní, ktorí ich zdržujú sú bieli nadradení privilegovaní sockári, ktorí v strachu o život a v nekonečnej panike vidia nádej len v statočnosti ženských záchranných skupín. O mnohých týchto nepopierateľných faktoch som doteraz netušil. Ďakujem Netflixu, že ma zase osvietil a ja som opäť bližšie k tomu, aby som sa prebudil a vytetoval si na čelo svoje duchovné meno WOKE. (18.02.2024)

Katastrofický film, v němž je největší katastrofa scénář. A to pořádná, protože přečíst si tuhle sračku skutečný důlní propad, hodí tam zpátečku a prošťouchne díru maximálně tak pod barákem autora. Zatímco pohromu interpretují houpající se lampa, ďoura v pískovišti a digitální mrak prachu, filmaři se věnují trablům nesnesitelné rodiny, která si i během pádů do propasti a propichování těl vyříkává nejotravnější klišé z příručky "Jak natočit průměrnou epizodu aktuálně korektní telenovely." Počínají si vskutku výborně, takže divákovi na konci ani nedojde, že příběh nemá žádnou pointu a nikdo se vůbec nepokusil o tak snadno se nabízející téma, jakým je třeba varovný prst nad lidskými zásahy do krajiny. Nekonají se ani akční nebo trikové sekvence, pokud pomineme burácející zával ve tmě a propadající se ulici v prašné mlze. Když se dostavilo nezbytné závěrečné zachraňování a obětování (které by předčila i nejhorší epizoda seriálu Medicopter 117), šilhal jsem silně po odpadu - a vlastně netuším, proč ho nakonec nedám. Možná proto, že se Skandinávci aspoň pokoušejí o žánrovou různorodost, která v našich končinách dost chybí. (03.03.2024)

V poslední době jsem náhodně zkoušel Netflix a vybíral čistě jen to, co mě na první dobrou zaujalo. Zde mě například zaujala Tuva Novotny, kterou mám dlouhodobě hodně rád, a kterou, musím říct, jsem nějaký čas neviděl. Tudíž jsem se těšil. Navíc téma v Kiruně mi není neznámé, takže jsem se vlastně i docela těšil. Výsledek je ale ne úplně povedený katastrofický film, který je nejen blbý, ale navíc Vás tu všichni ještě docela obstojně serou. (31.05.2024)