Macbeth

Přepsáno v únoru 2020. Macbeth Romana Polanskiho se v neogotické rozmáchlosti ošívá v rytmu shakespearovského veršování. Hluboký skotský středověk povstal v surové krutosti životních podmínek, strohé špičky kamenných hradů jsou nedílnou součástí melancholie krajiny, osamělý hrádek Lindisfarne nalezl své další praktické využití. Obrazy brutality hrůz a krvežíznivých skutků jsou působivě podávány z bezprostřední blízkosti pohybu. Strach, úzkost a beznaděj vyvěrají, jsou přirozenou částí vyvolávané nálady, naproti tomu úzké stavy rozervanosti se nešikovně potácí ve chvílích nedostatečného pochopení prožitku. Macbeth poodhaluje principy vetření svědomí diktátorského uchvácení moci a jeho udržování, byť je i toto svědomí podřízeno představám romantického idealisty. Filmová stavba je nejvýraznější v zuřivosti pohybu obrazu i v halucinačních imaginacích. Hlavním atributem známé Shakespearovy tragédie je Macbeth (zajímavý Jon Finch), skotský válečný vojevůdce a později též král. Mocenské ambice, podpořené temným pokušením, sami sebe zahání do bludného kruhu věčného strachu a hrůzných trestů. Smrdutý pach smrti se rozlévá nad skotskou zemí. Důležitým atributem opojení vidinou moci je lady Macbeth (Francesca Annis), naléhavý podněcovatel manželovy politické ctižádosti. Vždyť zdráhavé pochybnosti nemohou nikdy být odměněny vítěznou pozicí. Z dalších rolí: Macbethův přítel, zkušený skotský vojevůdce a nepříjemný svědek temného proroctví Banquo (Martin Shaw), šlechtic a později nejzuřivější Macbethův oponent Macduff (Terence Bayler), novému vládci dlouho věrný šlechtic Ross (John Stride), zrazený skotský král Duncan (Nicholas Selby), plánovaný dědic trůnu a Duncanův starší syn Malcolm (Stephan Chase), Duncanův mladší syn Donalbain (Paul Shelley), tři čarodějnice temného proroctví (Maisie MacFarquhar, Elsie Taylor a Noelle Rimmington), Banquův mladý synek Fleance (Keith Chegwin), v nevybíravé krutosti osudu nebohá lady Macduff (Diane Fletcher), zjištěním královnina stavu zaskočený lékař (Richard Pearson), ošetřovatelka lady Macbeth a řádová sestra (Patricia Mason), skotský šlechtic Lennox (Andrew Laurence), či Macbethem naverbovaní sprostí vrazi Banqua (Michael Balfour a Andrew McCulloch). Polanskiho Macbeth se zaměřil na zuřivost doby, temná zákoutí mocichtivé lidské duše a rozpolcenost morálního svědomí. Obrazově dychtivá podívaná vyznává krokové variace autora předlohy. Působivá podívaná! (04.10.2009)

Do krví, deštěm a blátem prosycené adaptace Shakespearovy tragédie promítl Polanski své vnitřní běsy, které jím po zavraždění těhotné manželky musely nutně zmítat. Typický je také strach coby motor počínání většiny postav jeho filmů a opsání kruhu, kdy se závěr podobá začátku- zde pointa o všudypřítomném zlu, které číhá na to, až je člověk pustí ze řetězu. (06.08.2013)

Polanski ma milo prekvapilo. Zatiaľ čo filmy, ktoré som od neho videl doteraz, za veľa nestáli, tento bol iný. Vysokoatmosferický, miestami epický, miestami surový (v tom najpozitívnejšom zmysle slova) a s bravúrnou akciou, hlavne záverečný súboj v brnení bol asi najvieryhodnejší, aký som v historickom filme videl. Človek sa síce musí prebyť ťažkými Shakespearovými dialógmi a monológmi, ktoré sú tu ale o niečo prijateľnejšie ako v o 23 rokov staršom predchodcovi s Wellesom v hl. úlohe. A práve s týmto predchodcom vyznievajú moje najväčšie porovnania. V obsadení hl. postavy Welles vyhráva na celej čiare. Pre obyčajného diváka bude vyznievať novšie spracovanie určite prijateľnejšie, už len z toho titulu, že ide o film, s množstvom exteriérových scén, nie iba o sfilmovanú divadelnú hru v štúdiu. (23.03.2016)

Williama Shakespeara je možné považovať za nesmierne plodného autora divadelných hier (cca 38 ostalo zachovaných), sonetov a básní. Z hľadiska dnešnej kultúry a umenia jeho dielo predstavuje ten najpopulárnejší prúd tvorby, preferovaný všetkými médiami a predstavovaný na najväčších scénach, v najvhodnejších časoch, s širokou podporou a obľúbenosťou u ľudových más i mocipánov. Adaptácie majstrových diel sú z dôvodu jeho širokospektrálnej diváckej obľúbenosti (a z nej vyplývajúceho komerčného-zárobkového potenciálu) dodnes predmetom programu mnohorakých divadiel aj kín. Osobne drvivú väčšinu jeho videných či čítaných hier považujem za priemerné, či jemne nadpriemerné kusy s pár zábleskami geniality v niekoľkých scénach. Trochu zoširoka úvod je potrebný pre to, aby som uviedol, prečo sa mi Polanského spracovanie Macbetha zo všetkých videných adaptácií páči najviac. S úctou k popularite toto spracovanie je kostýmovo dokonalé, nesmierne krvavo-brutálne a zároveň dialógovo verné. Posilnenie naturálnej stránky súznie s vyznením o príkro nelichotivom súde tých, čo sú hnaní životom prevažne veľkolepými ambíciami dosiahnutia slávy, popularity a moci. Neváhajú kedykoľvek zradiť, zaprieť, umlčať, ublížiť doslova komukoľvek, len aby ich osobnosť vynikla. Nuž, a keď sa to hodí, neváhajú využiť služby pokútnych čarodejníc, zaklínačov voodoo, či čohokoľvek (spriahnutie s čertom-diablom), len aby ono sami zažiarili. Ich vznešenosť, sila, sláva, ich výnimočné dielo. Toto sa vekmi veru nezmenilo. Polanski to videl a pod producentskou taktovkou vydavateľa erotického časopisu Playboy Hugha Hefnera zrežíroval odporúčaniahodný film. Hnaný aj potrebou vyrovnať sa so situáciou po smrti jeho tehotnej manželky Sharon Tateovej, ktorú zavraždili členovia hipisácko pošahanej sekty Rodina Charlesa Mansona v auguste 1969. (19.04.2022)

Snaha po zobrazení hrůz (ňapř. v Kmotrovi nebo v A Clockwork Orange se v sedmdesátých letech nezastavuje ani před zfilmováním tohoto dnes už klasického dramatického díla ze 17.století od Williama Shakespeara. Režisér Polanski v tomto svém filmu v níž si šlechtic Macbeth nečestným a nekontrolovatelným způsobem (touhou po moci) zajistí skotský trůn ale nakonec se i o sám stane obětí vlastních intrik, plně respektuje původní předlohu. Jeho zájem je spíše soustředěn na činy a konání jednotlivých historických postav. Navíc klade například větší důraz na neobvyklý projev-pozornost spíše budících jednotlivých scén, než na odvíjení vnitřního dramatu. Některé pasáže ve filmů jsou opravdu hodně drsné a krvavé a se svým až naturalistickým podáním se spíše podobají než dramatu scénám z hororů. Film tenkrát s velikým nadšením přijali ve Velké Británii, naopak v USA se objevil až dva roky po násilné smrti manželky Romana Polanského, Sharon Tateové, tam ho však kritika dokonale ztrhala. (26.10.2006)