It Might Get Loud
Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Videa (1)
Recenze (52)
Hodně záleží z jakého pohledu It Might Get Loud člověk uchopí. Pro mě je například elektricka kytará má druhá milenka a od filmu jsem čekal podle traileru zaměření na kytaru jako takovou. Guggenheim si ale spíše všíma kariéry vystupujících kytaristů a interpretuje jejich jednotlivé názory a jejich pŕednosti při hře (Edge - efekty, White - vztah a hodně umělecké pojetí, Page - technika). Přesto se člověk něco dozví, poslechne si pár názoru "K"ytaristů, nahlédne do kuchyně jejich inspirace... S přimhouřeným okem nakonec čtyři hvězdy. Trochu se ale obávám že pro nehráče/fandy(...) to bude snímek úplně o ničem. Wll it might get loud for a moment ()
Zvláštní dokument, který vlastně ani dokumentem není. Nedozvíte se téměř nic o hraní na kytaru, nebo plno zážitků během kariéry všech třech zúčastněných. Spíše se soustředíme jen tak na přátelské povídání a monology pocitů převážně lyrického charakteru, vše pěkně nasnímáno a plující pomalu takovou pohodlnou atmosférou. Záleží, jak rockovou hudbu vnímáte a máte k ní emocionální vztah. A Jimmy Page je stím oblekem a účesem úplný Beethoven :-) ()
Pro kytaristy s rockovým směrem zaměření parádní zábava, které by opravdu slušela delší stopáž, poněvadž každé probírané téma bylo víceméně nuceně zkracováno a jak už tu také zaznělo, samotná konfrontace mezi Whitem, Pagem a Edgem byla v podstatě jen na pár minut na konci. PS: Nejvíc mě dostala Jackovo zakrvácená kytara a u toho komentář o tvrdé práci. 8/10 ()
Všechny tři hlavní chlapíky mám moc rád, ale Davise Guggenheima nad nimi moc nechápu. Atraktivní téma, zajímavé hudební osobnosti a on z toho vytvoří 100 minutové plkání o ničem, plné lyrických nálad a pomalého vyprávění příběhů bez pointy. Oscarový pán za kamerou měl přece také vykouzlit více, alespoň z té společné sešlosti. A můj oblíbenec Jack White mu v závěrečném sestřihu vypadá jak podivínský kokot, a vlastně ani jedna z legend nedává najevo, že se na setkání extra bavila... :-) 40 % ()
Tak pro začátek musím souhlasit s ostatními v tom, že obsadit zrovna Edge vedle Jimmyho Page a Jacka Whita, jako třetího legendárního kytaristu nebyl zrovna nejšťastnější nápad. U2 mám moc ráda a Edge je hodně slušný kytarista, který za ta léta dost ovlivnil zvuk své kapely o mnohé inovátorské efekty, jenže brilantnosti ostatních dvou hráčů zkrátka nedosahuje. Je sice hezké, jak si tam hraje s těmi hudebními mašinkami, jenže pak je střih na další scénu, na živelného Jacka, tak ponořeného do své hry, jako kdyby chtěl muziku co nejvíce obnažit, dostat se jí až na dřeň, o virtuozitě Jimmyho Page ani nemluvě. A Edgeho proslov o lese plném stromů, bla bla bla, tomu taky dvakrát nepřidal. Dokument jsem si pustila hlavně kvůli Whiteovi, který tady také nejvíc vyniká. Jeho názory, osobnost, muzika, to vše je prostě zajímavé a originální. Netvrdím, že je snímek bez chybičky, kritické postřehy už tady vyslovili jiní, ale je to o něčem co miluju, proto je mé hodnocení tentokrát hodně subjektivní a téměř nekritické, což říkám s hlavou hrdě vztyčenou. Tohle si rozhodně ještě pustím a ne jen jednou. ()
Reklama