Čas umírat

V hlavných úlohách tohto citlivého príbehu nájdeme starú pani, jej verného priateľa psa, dom v ktorom prežila celý život a snahu zachovať si dôstojnosť a dožiť svoj bohatý život pokojne. Pokľudná hudba a krásna čiernobiela kamera dokresľujú pokojnú, no nie nudnú starobu hlavnej predstaviteľky a ukazujú ľahostajnosť a nechápavosť dnešnej doby k tej predchádzajúcej. Aj napriek pár klišé, ktorým sa film nevyhne, zavládne po skončení veľmi príjemný pocit. 80% (24.03.2010)

Jedna hláškující babča (pardon, babička :-) s parádním psíkem utáhne, jak vidno, bez problému celovečerní film, který vás navíc bude bavit! Připomíná mi tak trochu postavu Brodského z Babího léta, kdy vtipně a s nadhledem glosuje dění kolem sebe, akorát ona si zde vystačí sama a "dialogy" zvládá téměř výhradně jen se svým psím společníkem. Tato dáma v letech názorně ukazuje, že ne se všemi lidmi jejího věku může společnost zametat, jak se ji zlíbí, a naopak že je musí brát velmi vážně - pokud ne, tak se ji to pak vymstí, což se nakonec také stane v tomto minimalistickém černobílém polském snímku, když se na závěr rozhodne udělit lekci svému nevděčnému a jí pohrdajícímu synovi... (15.02.2011)

Danuta Szaflarska je tak charismatická a krásná ženská, plná elánu i v jejím úctyhodném věku a ještě k tomu dokonalá herečka! K tomu nádherný zástupce Border Colie (i přesto že je nemám ráda) a černobíle laděná kamera tvoří nádherný snímek. PS: Ta tlustá velryba je vážně odporná a protivná od pohledu. (06.01.2015)

Citlivo nakrútený i napísaný film. Režisérka tempo rozprávania prispôsobuje životnému tempu hlavnej hrdinky - a tá sa nemá kam ponáhľať... Dni trávi sledovaním okolia zo súkromia svojho útulného domova a jej pohľadom, deformovaným sklenými tabuľami okien, zväčšovacími sklami ďalekohľadu či odrazom v zrkadle, sleduje aj divák epizódky zo susedstva, úporne sa snažiace obohatiť "babčine" plynulé dožívanie príbehom. Neodolateľným výkonom ho obohacuje aj Danuta Szaflarska (ilúziu skvostného výkonu psa v úlohe sučky Filadelfie pripisujem spolupráci režisérky a strihačov) a výsledkom je krásna, i keď jemne patetická snímka, po ktorej dostanete chuť dať si pohárik bylinkového likéru, vykúpať sa v daždi, alebo jednoducho - žiť po svojom. (15.02.2010)

Nebudu se opakovat s tím, co se píše už nahoře v obsahu, ale věřte mi, že je to jeden z těch malých velkých filmů, které mě dostaly do stavu velmi zvláštního rozpoložení a myšlenkách na stáří, kam směřujeme bez vyjímky úplně všichni, ať je nám momentálně zatím jen patnáct, dvacet, třicet........a dál. Nádherné momenty, kdy Aniela vzpomíná na své mládí a třeba chvilka jak tančí se svým milým za krásného klavírního doprovodu, byla zcela odzbrojující. Ani chvilku jsem se nenudila a situace s Romkem ze Sibiře nebo její vnučkou, která mě s těmi ořechy silně připomínala Marfušu z Mrazíka a ještě jich bylo mnohem víc, donutí diváka k přemýšlení o postoji k životním hodnotám. Danuta byla skvostná ve své roli Aniely, ale já jako milovnice zvířat musím vyzdvihnout i Filomenu s jejíma podmanivýma očima, kterou jsem si zamilovala od prvního momentu až do úplného závěru. Dokonalé a já to mohu jen vřele doporučit. A mně to nedá a musím si tu milou a moudrou Anjelu dát alespoň na krátký čas do své topky (10.03.2014)