Vilniaus getas
Obsahy(1)
Litva, 1942. Posledních několik tisíc Židů přežívá v sedmi blocích vilniuského ghetta, dokonale izolovaných od okolního dění druhé světové války. V tomto malém světě šéfuje sadistický mladíček Kittel, nacista jenž rozhoduje o životě a smrti člověka prostým pohybem palce. Kromě toho má však v oblibě umění, a tak když v jedné z Židovek objeví bývalou operní hvězdu, neváhá nechat uvnitř ghetta obnovit divadelní soubor. O představení je obrovský zájem, ale atmosféra je kvůli přítomnosti Němců příliš napjatá. Někteří Židé z dění v táboře dokonce profitují. Když však Německo začne na východní frontě prohrávat, osud ghetta je zpečetěn... (dopitak)
(více)Recenze (27)
Asi je to tím, že Litvu znám. Asi je to tím, že vím, že ve Vilniusu zbyla ze 101 synagog jen jedna. Asi je to tím, že jsem letos objevila místo, kde bylo shromaždiště židů před transporty... proto ve mně tento film tak silně zarezonoval... divadlo ve filmu... divadlo v době, kdy mohlo někomu zachránit život a taky nemuselo... Asi je to tím, že vím, že se to stalo... proto mě film dostal více, než jiné na podobné téma... k tomu silná hudba a silné herecké výkony všech zúčastněných... a závěr, kdy břichomluvecká loutka zachrání život novorozenci tím, že se pro něj obětuje... asi je to tím, že vím... ()
Film má několik velmi slibných a silných momentů - selekce třetího dítěte, dětský sbor, hádání se o počet vyselektovaných Židů i postav. Nejvíce zaujme asi dvojice minmů, kupodivu slušně zahrál i velitel ghetta. Celkový dojem je ale podle mě trošku degradován výpravou. Přijde mi trochu levná a taky hlavní postavou Gense. Jeho projev mi prostě moc neseděl. ()
Film má několik silných momentů, ale v celkovém kontextu je neurovnaný, buď neumělý nebo odbytý, to se mi nepovedlo rozeznat. Není uvěřitelný po historicko-dokumentaristické stránce a jako fabule právě tak. Možná, že je pro toto téma nešťastná už kombinace: německo-litevský. Dá se to vidět, neodpuzuje, ale zázraky nečekejte. ()
Dnes se můžeme jen domýšlet jestli jde o skutečný příběh nebo smýšlený, který se odehrává na pozadí historické události. Tyto příběhy mají vypovídající hodnotu o své době, ve které se staly. Vždycky zasáhnou člověka na pravém místě. Faktem zůstává, že bylo okolo litevského Vilniusu povražděno 55.000 Židů. Přežilo jich 15.000 a ti byli deportování do malého ghetta, kde se tísnili v sedmi uličkách. Jejich osud už byl předem zpečetěn. Divadlo bylo jen jakýmsi útěkem z kruté reality, malá naděje jak si prodloužit život. Vilnius padl v červnu 1941 do rukou německé armády. Osvobozen od okupantů byl v červenci 1944. ()
Kromě prostoru divadla mají hrdinové vymezený i čas. Právě divadelní stylizací se Ghetto odlišuje od jiných filmů s židovskou tematikou. Za celý příběh vypovídá závěrečná scéna, ve které se mísí lačnost, hlad, touha, víra i zmar. Padlí hrdinové mi připadali pořád jako divadelníci a čekal jsem, že se zvednou a budou se klanět tleskajícímu obecenstvu. A kromě ústřední dvojice židovské zpěvačky a německého důstojníka je stěžejní tandem břichomluvce a jeho mimky. Vzlyk mimky v samotném závěru dává přes veškerou tragédii příběhu i jakousi naději – záchrany nového života. ()
Galerie (10)
Photo © Lithuanian Film Studio
Reklama