Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jiří VáclavHrají:
Miloš Kopecký, Blanka Bohdanová, Jana Štěpánková, Viktor Preiss, Jaromír Hanzlík, Jana Preissová, František Němec, Tereza Brodská, Lubor Tokoš, Otakar Brousek st., Kateřina Burianová (více)Obsahy(1)
Miloš Kopecký v mistrovské roli Victora Huga v dvoudílné televizní hře Jaroslava Dietla podle románu André Mauroise.
Nejedna z postav, které velký francouzský spisovatel, básník a dramatik Victor Hugo vytvořil, jako hrbatý zvoník Quasimodo, trestanec Jean Valjean, či malý pařížský uličník Gavroche, žije v našem povědomí. Z jeho dlouhého životního příběhu - Hugo se narodil roku 1802 a zemřel 1885 - si Jaroslav Dietl jako zpracovatel autobiografického románu A. Mauroise vybral jediný rok, tedy konec devatenáctiletého vyhnanství, návrat do vlasti, která právě svrhla císaře Ludvíka Napoleona, nastolila republiku a brzy bude čelit ozbrojenému vpádu Bismarckova Pruska. Zobrazení velké tvůrčí osobnosti se v inscenaci Jaroslava Dudka stalo hereckou příležitostí pro Miloše Kopeckého.
Druhý díl se odehrává v době, kdy Victoru Hugovi zemřela žena, odešla dcera a německý císař Bismarck v roce 1870 obsazoval Francii a ohrožoval Paříž. Hugo se po pádu monarchie vrátil z vyhnanství a zapojil se do politického života. Jednu chvíli byl dokonce vůdcem levice v parlamentě nové republiky, ale znechucen politickými poměry se dobrovolně vrátil na ostrov a rozhodl se věnovat jen literární práci. V inscenaci režiséra Jaroslava Dudka se zaskví nejen Miloš Kopecký v titulní roli, ale řada dalších: Blanka Bohdanová, Jana Štěpánková, Jaromír Hanzlík, Viktor Preiss, František Němec, Tereza Brodská a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Jeden z méně známých důkazů, že televizní role Miloše Kopeckého nelze zúžit jenom na Alfonse Karáska a doktora Štrosmajera. Trestuhodně málo reprízováno. Solidní konverzační inscenace, v níž Victor Hugo ve své sošné póze a převážně ve statické poloze sype z rukávu životní moudra, zatímco všichni ostatní jsou degradováni do rolí komparsistů/přikyvovačů. A přestože jde o poměrně krátký časový úsek návratu Victora Huga z exilu a jeho zapojení do politiky po pádu Napoleona III. (druhý díl je alespoň konverzačně akčnější), v retrospektivních dialozích pokrývá prakticky celý jeho životopis. Kromě skvostného Miloše Kopeckého bych já osobně vypíchnul – jako mnohde jinde - režisérovu manželku (Jana Štěpánková). ()
Majstrovský výkon majstra o majstrovi. Ten Kopecký dal toho Huga, ako keby práve vyskočil z fotky. A aj na evidentne nižší rozpočet, tak typický pre tú dobu, film smrdí realizmom. Film má ale málo akcie, veľa takých povedačiek, mnoho dlhých pasáží a môže bežné publikum začať nudiť. Každopádne minimálne za ten výkon hlavného herca sa oplatí hodnotiť vyššie, dnes sa už nič podobné natočiť ani neodvážia a novú generáciu velikáni svojej doby ani nezaujímajú. ()
"Nevrátil jsem se do vlasti abych neříkal co si myslím a abych tady mlčel. Všechny ty taktické a úhybné manévry, všechen ten zbabělý balet jak si nezadat, jak se udržet, jak proplout… To všechno dobře znám, ale to neznamená, že já ten tanec budu tančit s nimi." Viktor Hugo byl mužem, který se byl vždy věren svých ideálům. Byl to prostě, jak se říká, formát. Miloš Kopecký byl zas formátem hereckým. Způsob jakým ztvárnil Huga v této Dietlově inscenaci je navýsost excelentní. S noblesou sobě vlastní zde vyjádřil celou řadu spisovatelových psychologických poloh: hrdý a možná i trochu pyšný muž, excelentní řečník s břitkou mluvou, milující i truchlící manžel i otec a alespoň v náznaku i lehce směšný proutník. Prostě Miloš Kopecký, jak jej známe a máme rádi. ()
Stejně jako snímkem Alexandr Dumas starší, tak Viktora Velikého mají na svědomí Dudek s Dietlem. Ač Kopeckému je tato role šitá na míru, a hraje ji bravurně, tak oproti prvně zminěném snímku, který srší životem, tento snímek na mě působí zdlouhavě, ač je kratší (Alexandr je třídílní). Jinak nemám co vytknout. ()
Dudek-Dietl-Kopecký a k tomu silný životní příběh Viktora Hugo napsaný jako předloha Mauroisem. Takové věci nedopadají špatně. Řemeslně po všech stránkách výtečné, záleží pak už jen na tom, zda má člověk vztah k historickým námětům a k životopisům. Jestli je splněna i tahle podmínka, pak nemá, co vytknout. ()
Reklama