Fanny Hill
Fanny Hill
Režie:
James HawesScénář:
Andrew DaviesKamera:
James AspinallHrají:
Rebecca Night, Alison Steadman, Hugo Speer, Philip Jackson, Ruth Sheen, Samantha Bond, Edward Hardwicke, Tim Wallers, Richard Riddell, Rufus Wright (více)Obsahy(1)
"Lidi o mně napovídali spoustu věcí, a některé z nich nebyly příliš lichotivé. Ale já teď vypovím, jak to doopravdy bylo. Budu vám vyprávět svůj skutečný příběh." Tak začíná své vyprávění Fanny, žena, které osud dopřál poznat radosti lásky i bídu samoty a chudoby, aby ji nakonec za veškerá utrpení odměnil bohatstvím a nezávislostí. Anglický romanopisec John Cleland (1709-1789) se proslavil de facto jediným dílem, ich formou vyprávěným životním příběhem londýnské kurtizány Fanny. Napsal je v roce 1748 ve vězení Fleet Prison, kam byl na celý rok uvržen pro dluh 840 liber (dnešních přibližně sto tisíc liber). Román byl vydán ještě za Clelandova pobytu ve vězení, již o rok později byl za něj ovšem jeho autor i se svým vydavatelem znovu zatčen a oba byli postaveni před soud. Tam se od něj Cleland zcela distancoval, zřekl se jej a vyjádřil naději, že bude navždy zapomenut. Po více než sto let pak nebyla knihy nikdy legálně vydána, byla však hojně šířena v pirátských edicích. Moderní doba ovšem vytáhla román z propadliště dějin nejen v knižní podobě, příběh londýnské kurtizány byl v různých zemích dokonce několikrát zfilmován. Scénář jeho nejnovější televizní verze pochází z pera Andrewa Daviese, jednoho z nejlepších britských scenáristů, který má mimořádné zkušenosti zejména s převáděním klasických literárních děl (Rozum a cit, Emma, Pýcha a předsudek atd. atd.) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Musím říct, že je to jeden z mála případů, kdy se mi více líbil film než kniha, která se omezuje jen na výčet sexuálních dobrodružství Fanny, jež je navíc snad ještě hloupější a naivnější než ve filmu, pokud to vůbec ještě jde. Ve filmu dochází k zajímavému propojení některých postav, které byly v knize "na jedno použití“ a již se s nimi nesetkáme (otec Charlese, Emily, pan H). Morální kodex mi také nesedí, ale třeba nám to má říci něco jako "láska hory přenáší" anebo "i když se nám v životě nedaří, tak se vše může v dobré obrátit". ()
Jsou v zásadě tři kategorie herců. První znáte jménem a dostávají výrazné hlavní nebo vedlejší role, druhé znáte jenom podle tváře, ale umíte si je hned zařadit s tím, že hrál(a) v tom či onom známějším filmu, no a pak je třetí kategorie těch, co si neumíte nikam zařadit a vůbec je neznáte. Herecký tým z Fanny Hillové sestává především z herců oné třetí kategorie. Je to televizní snímek, který se snaží využít historického námětu z 18. století o protřelé kurtizáně. Chápu, že ve své době tak kniha měla pikantní až skandální nádech, nesmírně ale pochybuju o jejích literárních kvalitách, kdy dojem něčeho laciného podtrhuje ten šílený slovník převzatý z románů pro služky kolem roku 1900 (moji nebozí rodičové byli chudobní, leč pracovití...). Celé to dovršuje rutinní režie a tak nějak sterilní erotika, která se blíží svým emočním dopadem vášnivému polibku přes plexisklo. Celkový dojem: 20 %. ()
Klasický román Paměti rozkošnice či Deník kurtizány Fanny Hillové je příjemnou dekadentní selankou cele odpovídající problémům chudého děvčete ve světě před Velkou francouzskou revolucí. Nemá na růžích ustláno, stíhá jí bol i zrada, přesto všechno neztrácí samu sebe a obloukem přes četné pády až na dno se v závěru svého vyprávění vrací na pomyslný vrchol svého štěstí. Příběh svého života nám vypráví sama Fanny a tato adaptace se nestydí společně s ní projít všemi ložnicemi a každou náručí, které za svůj mladinký život prostřídala. Ať už po její vůli či nikoli. Rebecca Night je rozkošnou tvářičkou a všechny emoce, kterými se trápí i raduje nádherně zrcadlí Clelandovo poučení. Nyní spokojeně řadím příběh Fanny ke všem těch skvělým dobrodružstvím Moll Flandersových, Josefín Mutzenbacherových, Lady Fuckinghamových, Chatterleyových nebo Justiny & Julietty. To jsou hrdinky mého literárního světa. ()
Nadprůměrné hodnocení (s ohledem na hodnocení ostatních) dávám proto, že ten film nebyl špatný. Romantika, dramatičnost a autenticita doby byla zvládnutá i bez velkolepých finančních nákladů, které asi někdo potřebuje k tomu, aby film hodnotil výš. Film se vyprávěním v první osobě podobal pornoklasice Josefině Mutzenbacher, svým příběhem Angelice, svou dobovou sociologičností Dickensovým příběhům. Proto se mi tento mnou pojmenovaný mix líbil. Nebudu mluvit o morálce, o lásce atd. atd. Na to, ať si každý zvolí svůj pohled a svůj názor. ()
Svým víc než odvážným a pozitivním hodnocením jsem chtěla dokázat, že film nemusí být dokonale technicky ani příběhově zvládnutý, aby se líbil. Já byla spokojená - troška erotiky, zajímavé téma, hezcí herci... Až na ten happyend a přeslazenou hudbu v těch "zamilovaných" momentech to bylo pěkný a nenudila jsem se. ()
Reklama