7 dní v Havaně

Nevim, proc maji nekteri predstavu, ze snimek o Kube by mel byt blaznivy a potrhly. Podle me snimek presne vyjadruje Kubanskou atmosferu tak, jak si ji ja z navstevy teto zeme pamatuju. Lide energicti, kteri si uzivaji zivota vsemi smysly, ale zaroven v sobe maji uveznenou nejakou tragiku, snad ze ztraty blizkych, kteri podnikaji nebezpecnou pout na pochybnych plavidlech do Ameriky, snad ze ztraty schopnosti seberealizace, ze ztraty smyslu nejakeho snazeni, kdyz stejne nemohou dosahnout na to, co chteji... a toto vsechno v tomto filmu je. Ano, dilka jsou znacne nevyrovnana co do zpracovani i kvality a ani jako celek nedrzi prilis pohromade, ale atmosferu teto zeme odhaluji verne. A at se jdou vycpat vsichni, kteri maji pocit, ze Kuba je jen nejaka naivni exoticka zemicka plna naivnich exotickych lidicek... (25.11.2012)

Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %. (05.12.2018)

O čem tohle jako mělo být? I přestože je to povídkový film od různých režisérů, ještě neznamená, že musí být naprosto nesmyslný a o ničem. První příběh? Americký mladoch, trochu debil, si chce užít s nějakou kubánskou slečnou a užít si noční Habanu. Druhý příběh? Ztrozkotaný režisér je v kuse v lihu, jde si převzít nějakou bezvýznamnou cenu a oči mu otevře jamik. Třetí? Borka udělá velkou chybu, protože zahodí jedinečnou příležitost kvůli nefungujícímu vztahu, jen aby neměla černé svědomí. Čtvrtý? Nemám ani páru, co tenhle měl znamenat. Nějaký starý zmatený chlápek chodí po Havaně a čučí, spíš hypnotizuje, co se děje kolem. Pátý příběh snad taky vysvětlení nemá. Prostě rodiče se rozhodnou, že dcera musí podstoupit jakýsi rituál, kde ji vysleče a omyje vodou nějaký šaman bo co kvůli tomu, že něco měla s holkou. Šestý je o ženské, co se snaží zajistit rodinu a tak dře jak mezek ve dvou pracích a mezitím její chlap chlastá a dcera zdrhne na voru do Ameriky (a jestli na sebe měly příběhy navazovat aspoň trochu, tak to byla ta blbka, co odmítla jet do Madridu a mít kariéru, jen aby zůstala se svým borcem, a tady s ním uteče na voru do Ameriky.. fakt výhra děvče). No a sedmý příběh? Ten byl o babě, co jí úplně jeblo v hlavě, svolala celý barák, aby zbourali zeď, postavili uprostřed pokoje fontánu, ušili ji k tomu žluté šaty, vymalovali pokoj a přitom nehne ani prstem a jen buzeruje ostatní. Takže docela jsem se na to těšila, vypadalo to dost zajímavě, ale byla to s prominutím sračka o ničem /nebo o hovně?/. (05.08.2013)

Je to zajímavý povídkový soubor. Hravý a úsměvný. Některé pasáže jsou zábavné, jiné přinejmenším zaujmou divákovu pozornost. Samozřejmě sedm tvůrců znamená sedm rozdílných stylů práce. Některé sednou více, jiné méně. Sedm pohledů na život v bývalém karibském ráji. Z jistého pohledu je to ráj stále přetrvávající. Navíc kde jinde se dá jezdit ve starých majestátních autech americké výroby? A kde se dá bydlet v zašlé perle koloniálního Španělska? Dobré až nadprůměrné příběhy jsou La Fuente - Neděle od Laurenta Canteta a Dulce amargo - Sobota od Juana Carlose Tabía. Skutečnému životu se přibližují nejvíce. I když se satirickým nadhledem až bizarních situací. Ale jaké jiné situace mají nabízet příběhy ze španělsky mluvících zemí? Ale každá překážka se dá překonat, či obejít. A z výsledku je nutné se radovat. Diary of a Beginner - Čtvrtek od Elia Suleimana upoutá svým provedením a poskládáním obrazů. La tentación de Cecilia - Středa od Julia Medema je baladou lásky. Co také jiného by mohl Medem nabídnout, když je v tom nejsilnější. Jam Session - Úterý od Pablo Trapero pobaví svým Kusturicou. A pak je tu ještě El Yuma - Pondělí od Benicia Del Tora a Ritual - Pátek od Gaspara Noého. Nadhled, odlehčení satirou a sarkasmem, příjemné. (09.12.2014)

Jednotlivé povídky: PO (Del Toro) ****, ÚT (Trapero) ****, ST (Medem) ***, ČT (Suleiman) **, PÁ (Noé) *, SO (Tabío) ****, NE (Cantet) *****. _______ Povídky, co jsou provázané postavami (st+so+ne), tím získaly "něco" navíc, takže těžko říct, jestli by si jednotlivě zasloužily takové hodnocení, jaké jsem jim nakonec dal. Od toho je to ale povídkový film, abych jeho části vnímal pohromadě i zvlášť, ne? (26.01.2017)