Korczak

S tímhle filmem jsem váhal, i přes Wajdovo dosavadní špičkové renomé. Natočit něco o Januszi Korczakovi, aby to nebyl příliš dokument, příliš naivní a příliš mýtizující, to rozhodně není jen tak. Když jsem nedávno viděl izraelský dokument z Waršavského ghetta "Nedokončený film", nemohl jsem už jinak. Wajda (nejspíš s Agnieszkou Hollandovou) se rozhodl pro vysoké tempo, jak se říká: od startu až do cíle. A cíl byl také to, čeho jsem se obával... a tak bych rád viděl film o tom, jak tato varianta "neukončeného konce" vznikla, kdo ji vymyslel a kdo ji prosadil... (02.11.2020)

"The Nazis are ruthless, but surely they will spare the children." Přehlížený film, dle mého lepší než tématicky podobné snímky, včetně Schindlerova seznamu. Wojciech Pszoniak v hlavní roli je k nerozeznání od skutečného Korczaka a řekla bych, že nejen vzhledově. I když víte, jak to celé dopadne, až do samotného závěru nemáte moc příležitostí se dojmout, celé to na vás dolehne až následně. Scénář: Agnieszka Holland (18.11.2011)

Zdrcující , to je první, co mě napadne, když chci nějak definovat tenhle film, který už si zřejmě nikdy znovu nepustím. Nikoliv pro jeho kvality, ty jsou naprosto výjimečné. A to od těch formálních, kdy máte pocit, že sledujete dokumentární záznam oněch událostí až k obsahu, kde se před vámi rozehraje bipolární příběh o podstatě člověka. Na jedné straně stojí temnota v podobě naprosto bezskrupulózních nacistů a na té druhé doktor Korczak a jeho nejbližší, kteří jsou schopni pro lásku k bližnímu obětovat vše, i svůj život. A mezi těmito póly se pohybují všichni ostatní.  Beznaděj se tu pak odkrývá postupně a nenápadně,  a o to je účinek působivější než kdyby jej tvůrci na vás chrlili po kýblech.  Sbírání mrtvých, zastřelený tramvaják, muž vykřikující pravdu v ghettu o plynových komorách a mnoho dalších (nespočetně mnoho) podobných střepů, které se vám postupně zařezávají do kůže, aby vás na konci Wajda  spořádaným pochodem dětí naprosto sešrotoval.  Osobnost doktora Korczaka byla až krásně neuvěřitelná a pokud se tací lidé rodí, možná máme pořád naději.  Film, který bolí, opravdu a fyzicky. Ale je to třeba, nikdy bychom na tohle neměli zapomenout. (24.07.2023)

Rok 1936. Dr. Janusz Korczak (vlastným menom Henryk Goldszmit ) má v rozhlase svoju reláciu a chcel by ju rozšíriť na priame vysielanie s deťmi. Nepochodil a ako Židovi bola táto relácia zrušená. Sklamaný sa úplne oddá práci v prospech židovského sirotinca v priestoroch svojho domu, neskôr bol prinútený sirotinec presťahovať do geta. 5. augusta roku 1942 gestapo obsadili sirotinec, zhromaždili 196 deti a 12 zamestnancov. Deti boli oblečení do svojich najlepších šiat, a každý niesol modrú školskú tašku a obľúbenú knihu alebo hračku. Janusz Korczak pochodoval v čele a držal deti za ruky, odmietol všetky ponuky o svoju záchranu. Prepravili ich do koncentračného tábora Treblinka, kde ich v septembri 1942 povraždili nacisti v plynovej komore. (20.07.2015)

Doktor Korczak zasvětil celý svůj život dětem, pediatrii, pedagogice, publicistice.. O varšavský sirotčinec se s upřímným a optimistickým nasazením staral třicet let, chápu, že ho nemohl opustit, ani své svěřence.. Snímek vnímám jako poctu, vyjádření úcty, poklonu.. „Kde je vaše důstojnost? Nemám důstojnost, mám 200 dětí..“ (09.06.2020)