Na krátko

Amatérsky príbeh o faganovi, ktorý si vaše sympatie nezíska, a jeho sestre tlusťoške, tá okolo sympatií ani neprešla. Nepozerateľné, dejovo to nenormálne liezlo na nervy a slovné spojenie hluché miesto, ktoré sa tak často objavuje v recenziách filmu, je absolútnym odrazom kvality, ktorej sa divákovi dostane. Ten film by sa vlastne celý mohol volať Hluché miesto a nikto by nemohol nič namietať. (14.06.2020)

Současné české filmy jsou pro mne většinou neuvěřitelné, umělé, vykonstruované. Prostě jim nevěřím. A když se objeví hraný film, u kterého mám pocit, že zobrazuje život takový, jaký je, jsem z toho opravdu nadšen a jsem schopen udělit 5*.Tento mi připadá tak na 4* a kousek, ale vzhledem k nepochopitelně špatnému hodnocení zaokrouhluji nahoru. Toto je film, který si nevymýšlí, tak by to mohlo být a tak podobně to opopravdu často je. Vidím to ve svém okolí díky své profesi.... Knihu jsem nečetl. Hodnotím pouze z pozice filmového fanouška.... Ale i tak musím říct, že jsem se po letech naučil u všech filmových adaptací literárních děl oprostit od srovnávání s původní předlohou. Film je film a kniha je kniha. Tady nejde o soutěž, co je lepší nebo horší. Pokud by film doslovně převyprávěl knihu, byl by to špatný film! (24.11.2020)

Prezentace života v nižších patrech společnosti dává smysl, ale chtělo by to nějakou přidanou hodnotu. Stejně tak se můžu postavit před libovolný panelák s popcornem v ruce a po hodině pozorování smutných příběhů budu logicky konstatovat, že to tam stojí pěkně za hovno. Po herecké stránce je to však obstojné. (16.08.2022)

Takovou přehlídku filmového amatérismu aby pohledal. :-( Námět opajcnutý z několika jiných filmů (třeba Návraty domů, Indiánské léto nebo Dívka s mušlí), o postavách se nedozvíme žádné podstatné informace, jen ty povrchní, do děje náhodně vstupují postavy, o nichž nic nevíme, nikdo tam snad nepoužívá mobil nebo internet, netušíme, jaká je práce tatínka a co přesně - jeho slovy - "posral", odehrává se to asi v lednu, protože je zima (prosinec to není, nikde tam není nic o Vánocích), ale hraje se fotbalová liga (!) a děti chodí do školy (tedy žádné pololetní vysvědčení ani prázdniny?), prostě takové bezčasí alternativní planety. A docela bych ocenil, kdyby si moderní filmaři koupili stativ a naučili se rámovat obraz, aby působil esteticky, a ne jako náhodné home video. Herecky ploché, a to překvapivě i u Marty Vančurové, která hrála jako nějaká postava libovolného sitcomu, kluk má celou dobu jeden tupý výraz, Špalková hraje svůj běžný standard jako vždy (hraje ty maminky stejně všude, srovnej třeba s jejím výkonem ve Smradech - akorát tady neukáže překvapivě kozy). V samotném ději chybí jakékoliv scény konfliktu, u postav netušíme jejich přání a směřování, není zde ani jedna pozitivní postava, které by se dalo fandit. Hvězdu dávám za záběry vlaků a lodí, tam snad nebylo co podělat. (02.05.2020)

Další velmi milé překvapení v oblasti sociálních dramat, kterých má současná česká filmová kinematografie jako šafránu. Velkým kladem filmu je jeho sugestivita, která je zapříčiněna především civilním herectvím. Snímek věnuje dostatečný prostor pro uchopení vnitřního světa postav pro možnost navázání se na ně. Snímku se daří udržet napětí - do konce filmu mi nebylo jasné, jak se celý ten spletenec vztahů rozmotá a to právě proto, že jsem věřila, doufala a přála si – stejně jako postavy filmu. I přesto, že bychom mohli na snímek nahlížet jako na sled jednotlivých klišé, pak snad jen v případě, že bychom si odepřeli příběh prožívat – klišé zde tedy vystupuje jako zdání, neboť je demaskováno. To může demonstrovat např. obrovské odhodlání matky (byť na pokraji sil), která doslova svádí vnitřní boj, aby život její rodiny nekopíroval šablonu „těch lidí ze severu Čech“. Právě prostřednictvím její postavy, která si je dobře vědoma tohoto jakéhosi ortelu (tlaku), který jí visí každý den nad hlavou, vnímám příběh jako velmi skutečný. I to je vlastně odpovědí k jejímu jednání – potřeba chránit svou rodinu, mít vše pod kontrolou (a zároveň nebýt jako vlastní matka), aby se tohle celé nerozpadlo. Velmi věrohodná je i postava senzitivního Jakuba, který se cítí oprávněně oklamán matkou a sbližuje se se svým otcem, jehož ideál však bere za své. Proto hledá své místo – najednou nepatří ani tam, ani tam. Soukupová také otevírá i téma funkčnosti rodiny v postmoderní době – konkrétně soužití sourozenců, kteří mají jednu matku, ale každý jiného otce. Toho si velmi cením a bylo by skvělé, kdyby tento, čím dál tím častější společenský fenomén, prostupoval i jinými snímky. Pominu-li excelentní herectví Jindřicha Skokana s výmluvným pohledem, tleskám i skvěle postavené trojici dospělých herců Špalková-Finger-Vančurová. Dobrou volbou byla i tesklivá hudba v podání Květů. Snad jediné, co bych vytkla, je animovaný úvod, ve kterém nám Jakub představuje svou rodinu – nejen, že animace (a její hravá atmosféra) z celého filmu mizí, ale mizí i vypravěč. Ale možná to byl záměr … (02.05.2020)