Christmas with Elizabeth
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef PávekHrají:
Vlado Müller, Pavla Kárníková, Zdena Hadrbolcová, Mnislav Hofmann, Svatopluk Skládal, Václav Kaňkovský, Jan Kotva, Rudolf Kutílek, Kamil Olšovský (více)Obsahy(1)
Alzbětu Tomajdesovou (21) propustili na podmínku z nápravného zařízení. Ihned nastoupila do zaměstnání jako závoznice. Padesátiletý řidič, s nímž rozváží potravinářské zboží po venkovských prodejnách, dlouho hledá k uzavřené dívce osobnější vztah... Snímek vznikl jako náhrada za odložený společensky ožehavější projekt a nepatří ve filmografii režiséra Karla Kachyni k těm zásadním dílům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Hnusné dušičkové počasí, hnusný socialistický venkov. Vlado Müller jako permanentně mírně nabručený řidič ošuntělého náklaďáku zásobuje depresivně vyhlížející vesnické prodejny. Vedení firmy mu přidělí nového závozníka - tedy závoznici - mladičkou pohlednou problémovou Alžbětu, která prošla děcákem a teď je v podmínce. Tihle dva by normálně o sebe vůbec nezavadili a teď spolu musí sdílet po celou pracovní dobu těsnou kabinu náklaďáku. Původně jsem film hodnotila dvěma hvězdičkami, ale po dalším zhlédnutí jsem ho vzala jakž takž na milost. Není to komunistická nalejvárna, i když se tam pracuje. Spíš jde o psychologickou kresbu klíčícího (nebo ne?) vztahu mezi dvěma odlišnými osamělými bytostmi na pozadí reálného socialismu. ()
Do Hubertova klidného životního stereotypu se vřítí přílivová vlna, jmenuje se Alžběta.. Ztřeštěné stvoření bez špetky zodpovědnosti nastoupí na místo závoznice a spolu s Hubertem začne rozvážet potraviny po venkově.. Sblížení dvou osamělých ztracenců jde však pomalu a ztuha... Výborně napsané psychologické drama je natočeno s nevídanou vnímavostí a citlivostí, smutné životní úděly jsou tu odlehčovány svérázným humorem a poetickými obrazy.. A v tomto případě nelze opominout a nezmínit dvojici Vlado Müller - Pavla Kárníková. To, co ti dva předvádějí, je herecký um v nejvyšší kvalitě. Pro mě jedno z největších filmových překvapení, bylo mi potěšením.. ()
„Nepřestane chcát a nepřestane.“ Vesničko má středisková bez menzelovské hladivosti. Vlado Müller jako solitérský řidič dodávky držící se doma v ošuntelé garsonce i během práce své rutiny, jejímuž pozornému vykreslení jsou věnovány dlouhé dějové úseky. Pavla Kárníková ve své jediné filmové roli coby jeho nedochvilná závoznice, která veškerý řád naopak rozbíjí a autority nerespektuje. Zpočátku se nemůžou vystát. O tom druhém mají předem jasno. Ona je pro něj „štětkou“ nebo „kurvou“, on pro ni žlučovitým „dědkem“. Skrz svou temnou minulost ale postupně nacházejí společnou řeč a zároveň si uvědomují, že možná dokážou vykročit z role, na kterou si zvykli, případně jim byla přisouzena společností. V jeho případě je to role nevstřícného starého mládence, který si ostatní drží tři kroky od těla, v jejím případě role problémové „rozhoďnožky“. Ke sbližování obou outsiderů neschopných dávat zdravě najevo své city, dochází v adventním čase, zpřítomněném neozdobeným stromkem a osamělou štědrovečerní večeří, což syrovému, autenticky ušmudlanému příběhu přidává na melancholičnosti. V kontextu společné tvorby Kachyni a Procházky zapadají Vánoce s Alžbětou do stejné linie jako Naděje, ve které s podobnou lidskostí zachytili vztah prostitutky a alkoholika, jiných společenských vyděděnců, kteří by v padesátých letech byli odsouzeni k rolím kriminálníků nezasluhujících žádné pochopení. 75% ()
"Jmenovalo se to Pompeje..." "Dobrý večer, pane Hubert..." Vánoce bez sněhu jsou jako řidič bez závozníka. Místo sněhu déšť a místo pracanta závoznice...přeživší obyvatelka Pompejí, jež si vodí muže jak na provázku a která do silně stereotypního života jednoho spravedlivě a lidsky smýšlejícího řidiče, rozvozce potravin do prodejen Smíšeného zboží po vesnicích, zanese bouři, která rozcupuje každodenní rutinu na kousky...Neuvěřitelně skromně pojatý film o dceři bez otce a tátovi bez dcery, zničehonic se setkají v kabině, už ve své době, starého krámu na čtyřech kolech, dva rozdílné světy lidí, kteří v životě již zažili své. Veškeré základy silných kvalit mistrových filmů s lidským obsahem jsou zde, tohle je Kachyňa a Procházka bez zábran, troufám si napsat, geniálně syrovým způsobem vypráví banální, nicméně tematicky velmi svobodný, otevřený příběh se skvělými dialogy o lidském souznění. Vše v atmosféře československých šedesátých let, jež se projevuje i ve způsobu natáčení, vše završeno doslova super hereckou dvojicí. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších vánočních filmů. ()
Vánoce s Alžbětou sú dôkazom, že aj v českej kinematografii sa točili proceduálne diela. Jan Procházka bol skutočne nedoceniteľný autor a je prekvapujúce ako brilantne dokázal vybudovať tento komorný príbeh. Celý film v podstate sledujeme len každodennú rutinu s množstvom opakujúcich sa detailov, ktorých obmenou sa rekontextualizuje vývoj hlavnej postavy. V naratíve sa tak zračí na jednu stranu Procházkov talent pre odpozorovanie vecí z reality a na drahú stranu jeho majstrovstvo v schopnosti usporiadať ich do napínavej štruktúry.................Müller je vo svojej roli excelentný a s jeho vtipnými hláškami ho bez obáv prirovnám k Borgartovi či Eastwoodovi. Nikdy totižto nemá v dialógu žiadne prvoplánové popisné infomácie, ktoré by inak nevedel scenárista dostať do príbehu, ale ironicky komentuje dianie okolo seba a necháva diváka, aby sám odčítal skrytý podtext..................Film sa trocha stráca v iných Kachyňových hitoch zo šesťdesiatých rokov, no nie je o nič menej politicky kritický voči vtedajšej dobe (hlavný hrdina je ten správny pracant "dole" vymedzujúci sa voči morálne prehnitým nadriadeným, a tiež ostré narážky na modlu komunizmu v podobe robotníka s lopatou, ktorý ide z raňajok rovno na obed) a štylisticky je spiatý s vtedajšími modernými trendmi (narušovanie kontinuálneho časopriestoru užitím poskočného strihu a časových elíps). ()
Reklama