Reklama

Reklama

Revoluční rok 1848

Československo, 1949, 122 min

Režie:

Václav Krška

Předloha:

Karel Josef Beneš (kniha)

Kamera:

Jan Stallich

Hrají:

Vladimír Ráž, Václav Voska, Josef Bek, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Helena Friedlová, Vlasta Fabianová, Zdeněk Dítě, Soběslav Sejk, Jaroslav Mareš (více)
(další profese)

Obsahy(1)

České obrozenecké hnutí je na konci první poloviny 19. století rozpolcené. Zatímco starší generace, např. František Palacký, nabádá ke zdrženlivosti, studenti se kloní k radikálním postojům. Zpráva o revolučních událostech v Paříži přiměje české Pražany k sepsání požadavků českého národa na sebeurčení a na vyhlášení konstituce. Napětí vyvrcholí během Všeslovanského sjezdu na pražském Žofíně. Vídeň české požadavky odmítne a sjezd je rakouskou policií brutálně rozehnán. Praha začne stavět barikády... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (30)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

S takovou hereckou sestavou se rozhodně dal natočit mnohem lepší film. Tento snímek je nezáživný, dokonce i sekvence na barikádách jsou nudné. Před kamerou se míhají neživoucí postavy z učebnice dějepisu, krom patosu postrádají jakékoliv emoce. Do dění jsou uměle naroubovány osobnosti jako Božena Němcová nebo Jan Neruda. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Místy ideologicky sporný a dobové propagandě poplatný film, který má však i přesto historicky co nabídnout. Jelikož takovéhle filmy se dnes vůbec netočí (a pro svou nákladnost ani už nejspíš točit nebudou), je nutno vzít zavděk historickými velkofilmy starými přes padesát let a odmyslet si ten ideologický nános v podobě pochybné přehnaně sociálně laděné motivace mas a dějinné hybné síly dělnictva, nevnímat Fričovy a Sabinovy komunisticko-patetické proslovy a soustředit se na sled historických událostí revolučního roku 1848. Tvůrci sice trochu manipulují s historickou věrností a jejich přehnaná snaha má místy až cimrmanovské vyznění (úvodní scéna jakoby z oka vypadla z filmu Jára Cimrman ležící, spící, ta koncentrace slavných obrozenců je až směšná, obdobně vyznívá i scéna, kdy Karla Havlíčka Borovského po skončení bojů na barikádách varuje před policií malý ,,Honzík Nerudů z Malé Strany"...). Celý film je cenný hlavně v tom, že mapuje události jednoho roku a tomu podřizuje i svou strukturu, upozaďuje nosnou dramatickou složku a je vystavěn na principu široké dobové fresky. Pakliže vás zajímá česká historie a jste schopni identifikovat ideologické nánosy socialistické propagandy, pak je to film právě pro vás... ()

Reklama

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

10 zfilmovaných stran učebnice Dějepisu. Zfilmovaných s naivitou ( úvodní scéna, kde se spolu v salónku baví snad všichni velikáni české kultury je mimořádně roztomilá ) ale i nadšením. Charaktery postav samozřejmě omezeny pouze na svojí historickou funkci. Občas je znát dobové ideologické zabarvení, ale kdo by se divil vzhledem k roku vzniku. Po technické stránce jde ovšem o vynikajicí a nákladné dílo ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Epická freska vypjatých událostí z června roku 1848 zachycující známé osobnosti z řad českých velikánů té doby nebo např. mladé radikály Josefa Václava Friče či Karla Sabinu a jejich postoje a požadavky k pražským revolučním událostem, kdy došlo jednak k významnému národnímu vzpěpětí a kdy byly formulovány požadavky na sebeurčení českého národa. Snímek nemá typického ústředního hrdinu, je to spíš jak jsem už psal výše, epická freska, která mapuje klíčové události tzv. studentské revoluce a jako v mozaice letmo zobrazuje osudy vedoucích osobností národního hnutí. Jako ilustrativní doplněk výuky národní historie si myslím že tento film tenkrát obstál, opravdu se jedná dle mého skromného mínění o celkem vkusný a určitě i nákladný film který rozhodně neurazí a potěší nejen všechny ty co se zrovna moc o relativně blízkou historii nezajímají. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Toto dílo je - podobně jako příbuzné filmy JAN ROHÁČ Z DUBÉ nebo ROZINA SEBRANEC - produktem vývojově starší řady českého historického velkofilmu, kterou na konci dvacátých let na sklonku němé éry začíná SVATÝ VÁCLAV. Tomu odpovídá poetika, ideový záběr i prostor, věnovaný pro podání bližších charakteristik hlavních představitelů. Představa, že film je poplatný známému sloganu Nejedlého "Komunisté dědici pokrokových tradic naší minulosti" je ovšem nepřesná; film byl realizován v době přetrvávajícího vlasteneckého nadšení z porážky hitlerovských okupantů a dlouhodobého pojištění národní a státní samostatnosti a svébytnosti a pohledu Palackého filozofie českých dějin (jakkoliv nepravděpodobně to dnes může znít). Přestože postavy jsou z větší části živými schématy a ambicí filmu - vcelku slušně Krškovou režií zvládnutou - je být kronikou bouřlivých měsíců let 1848-1849, nevzniklo sterilní dílo. Naopak, pohled je to svým způsobem dodnes podnětný a shoduji se svými předpisateli i v tom, že vlastně na věcné parketě svého působení nenahraditelný. I tak ovšem vyniknou jeho limity v porovnání s neprávem zatracovanou Vávrovou a Kratochvílovou husitskou trilogií, vlastně jen o několik málo let mladší. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama