Hra o život

Velmi povedené drama z období okupace s výborným K. Högerem, který se představí jako inženýr Racek, jenž svou zbabělostí, netečností a snahou nečinit si problémy, zapříčiní dramatický rozpad jeho rodiny. Rackovy psychologické pohnutky jsou ve snímku dostatečně nastíněny a dovolím si tvrdit, že nejde o naprosto jednostrannou postavu. Jeho manželku si zahrála skvělá V. Chramostová, jíž patřila zejména druhá polovina filmu, v níž gradovala rodinná tragédie. Drama se prezentuje dobře vykreslenou tísnivou atmosférou strachu před okupanty, kolaboranty a udavači. Ve snímku vystupují herecké hvězdy té doby, děj nenudí a je stále co sledovat. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujali Z. Dítě, jako člen ilegální organizace, O. Krejča a J. Mareš v rolích kolaborantů a S. Neumannová v roli hlučné, avšak bohaté Rackovy matky. Po Uloupené hranici další vynikající filmový počin pana režiséra Weisse. (27.08.2012)

Výborně a realisticky napsáno i zrežírováno, výborné herecké výkony, co dodat. V každé společnosti a v každé době se najdou hrdinové a zbabělci. Pokud to je v jedné rodině, pak to je tragédie. Obraz nacistické okupace bez příkras. Zajímavý úvod - dobový filmový týdeník. A přes okupované Čechy táhnou k východu na Sověty cizí tanky... Dějiny se opakují. (19.02.2020)

Je zcela evidentní, že původní myšlenkou tohoto filmu bylo představit domácí odboj za okupace jen jako záležitost chudých proletářů a zobrazit na postavě titulního hrdiny zkaženost a amorálnost tzv. vyšší třídy, režiséru Weissovi se však podařil vcelku zdařilý kompromis. Kolega Pohrobek zde zmínil scénáristickou nefunkčnost závěrečného odhalení, které narušuje jinak dobrou stavbu dramatické linie. Karel Höger ale podává v roli netečného inženýra Racka, kterého strach a zbabělost přivedou až na lidské dno, vynikající výkon. Současný divák je pak nucen ke stejnému kompromisu jako tvůrci. (21.06.2009)

Dobou svého vzniku ovlivněné okupační drama s Karle Högerem v nezvyklé poloze zbabělého inženýra Racka. Výhradu mám ke scénáři, kde mi ono závěrečné odhalení přišlo ne zrovna moc funkční. Ještě bych možná dokázal pochopit, že oním spouštěčem všech nešťastných dějů byl malý Mireček (ač to jak dojde ke konfliktu s jeho starším bratrem je zobrazeno nedůvěryhodně). Ale fakt, že za odhalením odbojové činnosti Rackovi ženy stála de facto jeho žárlivost, mi přišlo fakt absurdní a musel jsem si klást otázku, proč se mu to dotyčná hned na začátku nesnažila jasněji vysvětlit. (19.04.2022)

Oceňuji Weissovu snahu narušit hranice rigidního filmového tvaru neúnosným intertextovým entrée, jakkoliv se obávám, že je ani doboví diváci příliš nedocenili. Filmový týdeník totiž naneštěstí nenavodil ani atmosféru, ani nestimuloval divákův svědecký zrak. Zato mimořádně silně účinkovalo mnohostranné diskvalifikování titulního antihrdiny, a to i díky únavným klišé, kterých Weiss využil i později ve svém snad ještě slabším Zbabělci. Účelové zrychlení klíčové úvodní krize – varovat ohroženého odbojáře, či nevarovat – znemožnilo i tak skvělému herci, jakým byl Karel Höger, konkretizovat mnohovrstevnatost bezprostředního řešení. Nepochybuji, že ony vteřiny patřily k těm nejdelším v životě bojácného inženýra, ale jejich filmové ztvárnění se rozplynulo jako pot v moři potu. Co následovalo, bylo již jen variování jedné slabošské polohy. Z ostatního pak zbyly jen různě se protínající linie rozumění, nerozumění, důvěry, strachu, dětinskosti (dospělé i dětské) – a především němoty. A patos. A pak vše skončilo. (25.01.2019)