Osud člověka

Není nad to, když si válečný film o svých hrdinech natočí sám stát, kterého se to týká. Žádná země ve válce nevytrpěla tolik, jako Sovětský svaz. Jakási pocta ruskému vojáku a člověku je tak na místě. Leč bohužel 90% sovětské filmové produkce, je zatížena politickou propagandou. Před tím není úniku. I zde se tomu sic v omezené míře nevyhneme. Přeci růžová pohádka šťastné soudružské společnosti měla být štěstím všech národů Evropy a světa. Tak říkala internacionála, tak říkala strana. Kultura filmová nebyla na této mašinérii nezávislá. V tomto kontextu natočil S. Bondarčuk ještě solidní nezaujaté dílo. Ruský pohled na válku a na svět je vždy svérázný. Velmi vtipná byla scéna, kdy se otec rodiny v silně podnapilém stavu vrací z pitky, sotva se drží na nohou a volá „Ženo, jsem doma.“ Žena s dítětem v náručí a s úsměvem na tváři říká „Podívej, taťka je doma.“ To je opravdu jiná kultura. :-) Další výstižná scéna, která asi dobře vystihuje ruskou mentalitu, je scéna s chlastáním na koberečku v koncentráku. Není nad to se vyhnout popravě přes flašku a obdivné pohledy esesáků nad exováním panáků ruským bohatýrem. Výslužka jako odměna samozřejmě nesmí chybět. Trochu účelově zkreslený scénář. Nepravděpodobná situace, která je však svým odlehčením vtipná. Samotné zakončení filmu dojme téměř každého. Jakoby návrat k lidským hodnotám představoval naději nových začátků. Úmysl autorů hrát na emoce je zde jasně cítit. Bondarčuk natočil film, který oslavuje jednoho obyčejného ruského člověka, jeho radosti i strasti v dobách pěkných i zlých. Je to oslava a pocta padlým ve válce, civilistům i vojákům. Děj je tomuto faktu zcela podřízen. Forma a záměr tak vítězí nad obsahem. Režisér k tomu přistoupil zcela bez okolků. Dočkali jsme se tak pohledu na válku sice zkresleného, ale i tak o mnohém vypovídajícího. 72% (03.10.2011)

Typicky ruské vyprávění o nezničitelném ruském člověku - nikoli slovy, ale desítkami velkých, často až ikonických obrazů ve spojení s výraznou hudbou. Jde o režisérův první celovečerní film, ale působí, jako by ho vytvořil starý zkušený mistr. Davové a bojové scény jsou propracované, stejně tak využívání dlouhých jízd kamery zaujme i po padesáti letech. Film po celou dobu ani na vteřinu neztrácí divákovu pozornost, Bondarčuka na moskevském VGIKu naučili řemeslo opravdu výtečně. Jenom mě mrzí, že jsem Osud člověka viděl v nadabované verzi, což je vždy zejména u dětských herců čiré zlo. (25.04.2013)

Bondarčuk sice občas příliš osekává charakter lidskosti na kýčovité a jednoduché filmové motivy, ale přesto (nebo právě proto) mu pod rukama vykvetl nádherný pacifistický příběh o jednom obyčejném člověku v neobyčejně zlých časech. Žádná dobová propaganda, pouze syrový pohled na válečné hrůzy a následky optikou výpravného světového filmu, který nad ostatní nevyniká, ale své důležité místo si v dějinách nejen sovětské kinematografie bezpochyby zaslouží. Hlavně několik scén (vodka s nepřítelem, závěr v autě) se řadí svou výpovědí mezi ty nezapomenutelné... 75% (03.05.2016)

Sergej Bondarčuk je skvelý a šikovný chlapík. Osud človeka je bez nadsázky jeden z najlepších /ruských/ vojnových filmov. Píšem vojnových, ale paradoxne sa vo filme takmer vôbec nebojuje. Rusi natočili desiatky propagandistických filmov s udatnými hrdinami, kde často veje červená zástava a mená ako Lenin a hlavne Stalin sa ozývajú až podozrivo často. Tomuto sa Bondarčuk šikovne vyhol a sústredil sa iba na človeka ako takého, s ktorým sa môže stotožniť úplne každý. Aj preto je film rovnako aktuálny ako v čase svojho vzniku. Naozaj, osud človeka v tomto filme je ťažko skúšaný. Niektoré scény sú aj dnes veľmi pôsobivé a Sergej Bondarčuk by určite ani dnes nič v tomto filme nemenil. Scéna s nemeckým veliteľom a posledným pohárikom pred popravou je nesmrteľná.Odráža nezlomnú povahu ruského vojaka a aj preto na veliteľa zapôsobil a daroval mu život. Ale žiadna výhra to nieje. Po všetkých tých útrapách, ktoré hlavná postava musí prežiť sa v jeho temnom živote predsa len objaví záblesk svetla. Následuje jedna z najsilnejších scén a je takmer isté, že si ju budete do smrti pamätať..." A vieš kto ja som?...Predsa tvoj otec !" Tento moment vám iste zovrie hrdlo a mnohí si iste aj poplačú. Jeden z mála filmov, ktorý sa dá pozerať dookola a neomrzí, čo vypovedá o jeho neskutočej kvalite. Bondarčuk - maladec! 100%. (17.08.2011)

Kinematografický pojem, Osud člověka, známý snímek, známá povídka od Šolochova. Na to, že jde o režijní debut Bondarčuka, tak se sluší smeknout klobouk, protože jde o vskutku zdařilý počin, jenž má řadu sugestivních scén, dobrou hudbu a rovněž kameru. Příběh sám o sobě má sílu a když už byla řeč o scénách ve filmu, tak řada z nich zůstane v divákově paměti na delší čas - kouřící komíny v táboře a dav lidí směřující do krematoria nebo Sokolov a pití pálenky, kterou nezajídá po jedné, ani po dvou sklenkách, či odstrčení ženy při loučení na nádraží. Některé pasáže filmu mají i určité napětí, ovšem čekal jsem větší. S blížícím se koncem je příběh i emotivnější, což je velké plus a důvod, proč zvažuji i pátou hvězdičku. (16.10.2014)