Andaluský pes

Na tento prehistorický kraťas jsem četl tolik superlativů a sofistikovaných rozborů od vzdělanějších a kulturnějších kolegů, že jsem se rozhodl, sužován pocitem vlastní duševní zaostalosti, navštívit odporný sdílecí server, abych tento surrealistický klenot spatřil na vlastní oči a mohl zde o něm napsat podobně fundovaný komentář a vyhonit si tak ego do nebeských výšin. Začátek mě nadchl. Jako zhruba pětileté robě jsem viděl v nějakém dokumentu o historii filmu scénu, kdy pán rozřízne břitvou oko sedící dámě (v té době jsem si vlastně myslel, že to je hřeben, ale to nevadí). Tento výjev ve mně zanechal hluboké trauma a od té doby jsem téměř třicet let pátral po jeho původu. Zde jsem ho konečně nalezl. Zbytek filmu je sled nijak nesouvisejících přiblblých scének. Zřejmě mají za úkol potrápit intelekt toho diváka, který se považuje za experta na skryté významy a z toho titulu si ani nemůže dovolit být unuděn k smrti. Intelektem nedisponuji a díkybohu se považuji za řadového mainstreamového konzumenta, takže je nabíledni, že Psa posílám do pekel. Druhá možnost je, že si Bunuel a Dalí řekli, hele vole, uděláme si z lidí prdel a natočíme totální slátaninu a dodnes se smíchy vrtí v rakvi, když slyší sáhodlouhé úvahy nad tím, co se nám tento jejich výplod snaží sdělit. V tom případě jsou hajzlové a opět si zaslouží odpad. Podtrženo sečteno, podobně formálně vyvedená Samařina videokazeta z Kruhu byla mnohem zajímavější. (21.11.2011)

Výborný surrealistický krátkometrážní snímek ozdobený Wagnerovou hudbou k nezaplacení. Co se týká jednotlivých časových prolínacích sekcí, tak některé z nich opravdu nahání člověku husí kůži. Hlavně ta s klavíry. Bohužel nesouhlasím s tím, že scéna s břitvou a okem je nějak fenomenální, právě tato scénka se mi vůbec nelibila, působila lacině a dost uměle ale co bych taky chtěl od filmu z té doby. Bunuel byl mistrem ve svém oboru a jsem rád, že vlastním několik jeho kousků. (25.03.2010)

Pripadá mi, akoby prvotným zámerom tvorcov bolo šokovať. Musím povedať, že sa im to podarilo. Obzvlášť prvých 30 sekúnd možno považovať za položenie základu pre desivé scény v neskorších filmoch. Napriek kratučkej stopáži je to pre mňa príliš surrealistická štvrťhodinka. Treba ale uznať, že snímka je zaujímavou ukážkou toho, čo dokáže film v začiatkoch svojej histórie. Zároveň je na svoju dobu veľmi odvážna a netýka sa to len oka, mravcov, či mŕtvych, ale aj zobrazovania nahoty. (23.07.2004)

„Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, skutečný průběh myšlení. Diktát myšlení s vyloučením kontroly vykonávané rozumem mimo jakékoli estetické nebo mravní zaujetí.“ To je definice surrealismu podle Bretona (autor manifestu surrealismu). Samotná tato citace nám odkrývá podstatu, jaký film je, neboť ANDALUSKÝ PES je vrcholným dílem surrealistického snažení 20. let. Pokud jde o film, můžeme to tvrdit téměř s jistotou. O tomto díle jsem četl, že vzniklo na základě snových vidění režiséra Luise Buñuela a Salvadora Dalího. Společně se domluvili, že by ze svých snových vizí mohli udělat film. V duchu surrealistického „volnomyšlenkářství“ dali dohromady nahodilé představy, které nemají dějové, časové ani logické souvislosti. Jsou to stavy lidské mysli, které se náhodně objevují jako asociace nebo nálady člověka. Zdroje těchto asociací a nálad se nehledají, což způsobuje chaos. Právě v tom je schována ona absence rozumové kontroly. Prvotní ryzí vize bez jakékoli pozdější úpravy. Časová nedůležitost je ve filmu zdůrazněna chaotickými časovými skoky. K navození bizarních představ často surrealisté využívali znalosti Freudovské psychoanalýzy. Některé záběry dávají vzpomenout na halucinogenní experimenty 60. let. I v době o 30let později se objevovaly často umělecké subjekty ať už v hudbě, filmu nebo výtvarném umění, které nesly prvky surrealismu. To vypovídá o mnohem větší šíři záběru a vlivu tohoto uměleckého směru, než je mu běžně připisováno. Je to směr, který můžeme sledovat i v dnešním světě. Nevymřel ve 30. letech. Andaluský pes je uměleckým dílem, jehož uměleckost ještě vyzdvihuje jeho stáří a němost. Je to dílo prověřené časem. Pro mě to ale není film, který by mě bavil nebo mě nějak obohatil. Byl jsem rád, že to má jen 16 minut, což byl asi jediný důvod, proč jsem to dokoukal do konce. Přesto tomu dám 5 hvězdiček, neboť nechci pošlapávat opravdové umění jen z důvodu, že mě osobně neoslovuje. (09.12.2010)

Film hodící se do hodiny češtiny, protože opravdu hezky ukazuje, co je to surrealismus. Avšak mě tyhle moderní směry nijak zvlášť nezaujaly a nejinak je tomu i u tohoto filmu. Některé scény sice byly super, zároveň i dost nechutné, ale celkově mě to moc nezaujalo. Dotvořila jsem si svůj obrázek o surrealismu, ale jinak mě to opravdu nebavilo a naštěstí to trvá jen asi 15 minut... (19.06.2013)