Režie:
Ivo NovákScénář:
Vlastimil NesrstaKamera:
Saša Rašilov ml.Hudba:
Petr HapkaVOD (1)
Obsahy(2)
Dvě manželské dvojice – Tonda s Marií a Honza s Evou – žijí v jednom domě a přátelsky se stýkají. V rodině Tondy a Marie je muž tím, kdo se domácnosti vůbec nevěnuje, ženě nepomáhá, čte si noviny, povaluje se v křesle a dívá se na televizi. Marie vaří, pere, uklízí. U druhé dvojice je to právě naopak. Honza je hospodyňka, jeho žena Eva je tím až znechucena. I Tonda mu vyčítá, že je špatným příkladem pro všechny muže v domě. Jednoho dne Eva způsobí, že se Honza zraní, a tak je Eva nucena převzít všechnu práci v domácnosti. Ukáže se, že si s tím neví rady. I mezi Tondou a Marií dojde k zásadnímu rozhovoru, Marie se rozhodne, že Tondu předělá. Přestane se chovat jako ušlápnutá hospodyňka a přinutí Tondu k práci v domácnosti. Situace se vyhrotí při společném posezení v restauraci, kdy se ve hře na pravdu mnohé odhalí... (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Tato poněkud nezábavná „manželská“ anekdota s odhadnutelnou pointou je výborným dokladem toho, co z otřepaného námětu dokázali svými hereckými schopnostmi dostat Vladimír Menšík a Jiří Hrzán. Nezbývá než litovat, že v posledních svých letech často museli svůj neobyčejný komediální a dramatický talent reprezentovat v pracích, které jejich kvalit nebyly ani zdaleka hodny. ()
Janžurka mi s těmi taškami připomínala mou vlastní mamču. Ta je taky schopná nést čtyři a více tašek narvaných nejrůznějšími věcmi včetně potravin. Musím chtě nechtě konstatovat, že u nás doma to vypadá úplně stejně jako v rodině Vladimíra Menšíka. Kdybych nevěděla, že snímek je natočen už v roce 1980, tak bych řekla, že autor scénáře od nás musel určitě opisovat a nebo je to prostě natočeno tak, že se tam najdeme všichni a v tom je právě ta legrace. ()
Tak z téhle televizní věci je nejlepší hudba Petra Hapky, která v různých podobách nabízí instrumentální verzi písně Hany Hegerové Já ráda vzpomínám. Jinak dějově dost průměrná a ateliérově levná záležitost. Nutno ovšem dodat, že do čtyř rolí byli obsazeni herci, na které nikdy není nuda se podívat. ()
S mizerným scénářem si ani oblíbení herci neporadí. 1) 41letému vlasatému odžínovanému Jiřímu Hrzánovi to slušelo._____ 2) Jinak mě ovšem tato záplava klišé scenáristických i hereckých příliš neoslovila._____ 3) Jazykové okénko - tentokrát o pravopisu. Titulek filmu lze napsat dvěma způsoby: a) A máte nás, holky, v hrsti - říkají chlapi, kteří se obracejí na své manželky anebo b) A máte nás holky v hrsti - říkají manželky, které se obracejí na své chlapy. V titulcích autoři zvolili verzi bez čárek, což editor ČSFD přehlédl a tím poněkud změnil vyznění názvu. I když, mezi námi diváky, ono je to v tomto případě úplně fuk. Uvádím to zde jen, abych uspokojil svůj lingvistický purismus. ()
Podání životů dvou rozdílných rodin, v jedné velí chlap a ve druhé naopak ženská, podle mě takhle už u dnešního diváka neobstojí. Je to vyloženě televizní film přelomu 70. a 80. let, natáčený ve studiu ve "dvou obývácích a dvou kuchyních". Postavené je to na scénáři, který dnes už působí naivně a výkonech herců. A tak jediné, čeho si tak divák dnes by mohl všimnout, je to vybavení tehdejších domácností. To už je pořádné retro... [512. hodnocení, 33. komentář, 55%] ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Melodie Petra Hapky, která zní v komedii, byla vydána jako píseň Hany Hegerové „Já ráda vzpomínám“ v roce 1977. (sator)
Reklama