Božské děti

Krásné, dojemné, jednoduché, silné a neskutočne pôsobivé dielko M.Majidiho. Dokonalá ukážka sily iránskej kinematografie a jej najsilnejšieho subžánru - detského filmu. Film bol prvým iránskym filmom nominovaným na Oscara a myslím si, že by si filmy tejto kinematografie zaslúžili častejšie minimálne nominácie (napr. Time for Drunken Horses alebo Farby Raja). Film som si pozrel už po druhý krát a odrovnal ma úplne rovnako ako 1x (záverečná bežecká scéna to je naprostý vrchol - pri žiadnom filme som tak ´´nebežal´´ s hlavným hrdinom). Silnou stránkou filmu sú aj detskí predstavitelia, ktorý sú nenútene roztomilí a hrajú neskutočne pôsobivo, takže najmä vďaka nim sa film dostane silne pod kožu a režisér Majidi (Farby raja, Baran) tu dosiahol doterajší vrchol svojej tvorby. A ak sa konečne niekedy prinútim urobiť zoznam svojich top filmov, tento film určite nevynechám. (24.03.2005)

Íránské děti jsou skromné, mají rády rodiče a ve škole se při tělocviku neulévají. To jsem ovšem věděl i bez zhlédnutí tohoto snímku, takže jsem chtěl něco navíc. A toho se mi v příběhu ztracených botek zkrátka nedostalo, takže jsem mírně zklamán. Spokojenost si dovolím vyjádřit pouze s kukuči dětských herců a také běžecký závod byl poměrně napínavý, ale hranice průměru to u mne rozhodně nepřekročilo. (11.09.2013)

Názorný příklad toho, že na dobrý film není potřeba dech beroucí námět nebo senzační příběh napěchovaný dramatickými zvraty a nečekanými odhaleními. Vyzdvihnout je v tomto případě potřeba perfektní výkony dětských herců. Obyčejný, ale přitom okouzlující film o obětavosti, skromnosti, vynalézavosti a porozumění. (08.10.2014)

Na tomhle filmu je zvláště pozoruhodné, jak je zábavný a napínavý při naprosté absenci záporných hrdinů. Zdrojem napínavosti a neviditelným padouchem je tu snad jen chudoba, ale i ona je dvojznačná... je pro Aliho a jeho blízké příčinou problémů a zároveň tou, která tříbí jejich charaktery k lásce, nezištnosti, k většímu dobru. Snímek má přitom daleko jak ke kýčovitému velebení "ušlechtilé prostoty chudých" tak ke řvavé obžalobě bohatých. Je to laskavé, smutné i vtipné a hlavně velmi lidské. (24.03.2008)

První íránský film který jsem viděl a rovnou nádherný lidský příběh, ve kterém hlavní role hrají děti. Vše se pak točí kolem ztracených bot a tvůrci, prosím pěkně, o nich dokáží natočit 89 minut dlouhý film. A co víc. Film je plný dětských emocí, silných scén a nezapomenutelných zážitků, u kterých si opět uvědomuju, jak jednotlivé země odkrývají různé problémy, o kterých se nám v České Republice ani nenechá zdát. A to si prosím pěkně pořád na něco stěžujeme. (24.12.2011)