Šarlatový a černý

Skvělý film. To, že byl natočen podle skutečných událostí, mu uvěříte především díky výkonům Gregoryho Pecka a Christophera Plummera, kteří jsou... No... Skvělí. Jejich první setkání v opeře a další konfrontace (včetně výtečné scény, kdy otec O´Flaherty s úsměvem postává za bílou linií, zatímco plukovník Kappler jej sleduje přes puškohled) postupně gradují a gradují, až vyvrcholí finálem v Koloseu, kde proti sobě stanou dva neobyčejní muži, jimž k souboji stačí myšlenky a slova. Jiné zbraně nepotřebují. Šarlatový a černý je strhující podívaná plná nezapomenutelných scén (poprava, převleky) a podpořená výbornou hudbou jakéhosi Ennia Morriconeho. Pět hvězd.__P.S. Skvělý dabing pánů Bartošky a Rösnera. Nemusím snad psát, kdo mluvil koho. (06.07.2011)

Dílko podložené realitou má vždy o něco vyšší hodnotu. Tento člověk se rozhodl riskovat život svůj za záchranu tisíců jiných. A ani když už mu šlo opravdu o život, a když to měl "zakázáno" nadřízeným, tak toho nenechal. Ze snímku akorát úplně vypustili Boha, což je škoda. Je zaměřen čistě na nebezpečí při práci s těmi lidmi. TIPseznam dalších křesťanských filmů. (16.03.2019)

Strhující válečné drama, které je vlastně soubojem dvou mužů, dvou stejně odhodlaných vůlí. Bez bitevních scén, bez efektů, bez explozí, přestřelek. O to působivější, že je natočen poměrně věrně podle skutečných událostí. O'Flaherty zachraňuje uprchlíky i pověst Vatikánu, které postoje k nacistickým zvěrstvům notně pošramotily pověst. Gregory Peck podává na stará kolena výborný výkon i když trochu zůstává ve stínu ještě lepšího Christophera Plummera v roli esesáka Kapplera. Oba mají hrdinské rozměry, přesto zůstávají reálnými lidmi se slabostmi a chybami. A jejich vzájemná osobní střetnutí doslova vibrují napětím a emocemi. Trochu jsem se bál stopáže, ale příběh ani na chvíli neztratil tempo, kterémub občas dodá sílu několik opravdu silných momentů. Na televizní záležitost výborné. (19.08.2012)

Úloha katolické církve v druhé světové válce je obecně považována za rozpornou. Na jednu stranu Vatikán nikdy otevřeně nevystoupil proti nacismu a není bez zajímavosti, že sám Adolf Hitler se při několika příležitostech označil za katolíka, čímž samozřejmě nechci naznačovat souvislost s nacistickými zločiny. Na stranu druhou Hitlerovi jeho přiznané katolictví nijak nebránilo v pronásledování mnoha představitelů církve i laiků či v občasné kritice křesťanství jako takového. Církev také Hitlerovi při jeho snažení sem tam pod nohy nějaký klacek hodila, byť třebas tajně a ne takové, které by významně uspíšily pár Třetí Říše. Jeden z těch největších pomyslných klacků vrhl právě hlavní hrdina filmu Šarlatový a černý Hugh O'Flaherty, který vybudoval a řídil rozsáhlou tajnou organizaci, jež velmi úspěšně ukrývala před řáděním nacistů Židy a uprchlé spojenecké válečné zajatce. Film, dle rychlé kontroly O'Flahertyho stručného životopisu, je v zásadních okamžicích skrz naskrz pravdivý a historicky věrný (možná s výjimkou lehce nadsazené dramatičnosti pár "akčnějších" scén). Je to s podivem, neboť vzejít takové dílo pouze z pera scénáristy, možná by někteří z nás tvrdili, že jde o klišovitou patetickou klerikální propagandu s vykonstruovaným koncem. Skutečnost nás ale v tomto vytrestala, protože v sobě nezahrnuje jen různé odstíny šedé, ale i neposvrněnou bílou a černočenou čerň. O'Flaherty s větší jistotou než Schindler představuje prototyp neohroženého, spravedlivého a čestného člověka, který bránil nevinné s nasazením vlastního života. U něj totiž nelze spekulovat o tom, že by "musel". Zatím jsem však ani tak moc nevychválil film, jako jeho protagonistu. Co tedy film? Krom zmiňovaného poctivého zobrazení historie, lze nalézt potěšení i v tom, jak přehledným a přitom ne trapně polopatistickým způsobem snímek dění posledního roku nacistické vlády nad Římem předkládá. Bez degradace skutečnosti je přimícháno napětí, spousty dalších pocitů, charaktery postav jsou obohaceny o drobné osvěžující morálně indiferentní vlastnosti, díky čemuž více dýchají životem (např. O'Flahertyho drzé a výsměšné producírování těsně za bílou linií). Ani Morriccone v poloze velmi blízké tomu, co známe z Italského seriálu Chobotnice, není v žádném případě k zahození. (29.06.2009)

Aby byl válečný film atmosféricky silný, nemusí mít notně kabát z počítačových efektů, či tun bojových scén. "Šarlatový a černý" je pouhé konverzační drama, ale jaké? Celý film se točí kolem dvou postav, ale jakých? Tolik vybroušených dialogů a úspornými prostředky vybudovaného napětí v dnešních filmech asi neuvidíte. A jsou vůbec dnes ještě herci, kteří by se do svých postav dokázali takto vcícit?! Gregory Peck monsignora O'Flahertyho stvárnil svým neodolatelným způsobem a noblesou sobě vlastní. Jeho silný, důstojný a rovnocenný protihráč plukovník Kappler je bezpochyby žvotní rolí Christophera Plummera (i v dabingu s hlasem Borise Rösnera je prostě neuvěřitelný). Dalo by se říci pouhý TV film. Ovšem svou působivostí, alespoň v mých očích, překonává i takový "Schinderův seznam". 100%. (07.08.2009)