Zvony smrti

Zvony distributora.¬         Nabyl jsem dojmu a získávám jistotu, že čím je oficiální text distributora oslavnější, tím je samotný snímek slabší a scénář sám či jeho provedení ubožejší. Ještě několik takových kapek, jakou je OTD k tomuto snímku, a budu o tom přesvědčen.¬                 Neznám knihu "slavného" spisovatele A. MacLeana (bože, kolik spisovatelů je takhle "slavných" — sto tisíc?); jísté je, že scénář, který napsal týž, mezi "slavné" zařaditi nikterak nelze. Smíšením anglického humoru (druhé třídy) a "bondovsky" (podle OTD) akčních scén vznikl pak z toho všeho nápoj, který bych přirovnal ke směsi burčáku a dobrého vína. V jednom se snad mohu mýlit: snímek byl natolik demotivující, že mi možná ušlo záření mající (podle OTD) vycházeti z filmových hvězd (Hopkins, Delonová). V tom případě musím oceniti práci kameramana, jenž (zřejmě použitím speciálních skel) zamezil přeexpozici.¬                 Usnouti dá se i u dobrého snímku; když jsme unaveni, tělo si řekne o své. Ale napadají-li mne u sledování úvahy druhu "snad abych šel přeci jenom umýt to nádobí, aspoň to budu mít odbyté", cítím jaksi "tíhu ducha" místo "tíhy matky země". Příjemná to změna. (08.02.2011)

When Eight Bells Toll (Až zvony odbijí osmkrát - jde o těžko přeložitelnou slovní hříčku; toll znamená též ztráty na životech; proto ty neadekvátní překlady názvu - český knižní překlad Když zvony zvoní) patří k McLeanovým raným dobrodružstvím (1966) a patří v jeho tvorbě, vyznačující se postupně klesající kvalitou, k těm lepším. Kniha je, i přes nevalný český překlad, napínavá od začátku do konce a rozhodně nezklame. Fim je bohužel jen průměrným přepisem vršícím mechanicky mrtvoly a zvraty. Přitom stačilo akční scény propracovat (je jich tu hodně), jenže jakoby tvůrci chtěli striktně dodržet průměrnou délku 90ti minut. I herci vyslovují repliky mechanicky jako loutky, jen Nathalie Delonová mluví anglicky s podobným přízvukem Jako Chantal Poullain česky. (13.06.2010)

Neplést s Komu zvoní hrana! Místo azurového nebe, exotického prostředí a chození po kasinech ocelově šedá obloha, nehostinné britské ostrovy a chození po příbojem bičovaných útesech. Ta podobnost, nečistě náhodná, tam bezesporu je a upřímně, kdo postrádal bondovský nadhled, ten asi zjistil, že nežije dvakrát a přepnul po úvodní akci, nicméně vše přichází vniveč, když se na autora nepříliš koncepčního scénáře nevztahuje povolení zabíjet. A navíc, sýr Anthony Hopkins byl v roli cynického agenta, který paní Delonovou nemiloval, takový…, jak bych to napsal…, nepatřičný. Jako by Roger Moore hrál Hannibala Lectera, či Sean Connery Quasimoda.. (29.05.2013)

Šmarjá, to byla blbost. Tomu už chyběla jen scéna, v níž si hlavní hrdina čistě náhodou vezme s sebou harfu. Primitivní absurdita na primitivní absurditu doplněná šťastnými náhodami. A Hopkinsovi role absolutně nesedla. Celý film je užitečný zhruba jako kolotoč pro sardinky. Doporučuju prožít hodinu a půl zcela jinou činností, než sledováním Zvonů smrti. (12.09.2011)

Na jednu stranu to chtělo být bondovkám co nejpodobnější, na druhou stranu se to od nich chtělo odlišit... A výsledek je příjemným kompromisem. Na poctivé podívané je znát kvalitní knižní předloha a fakt, že si scénář napsal MacLean sám, neboť žádná scéna (a skoro ani žádná věta) není zbytečná, téměř vše sehraje v dalších minutách nějakou roli. Divák se tedy nenudí, hrdina v podání výborného Anthonyho Hopkinse ho baví svým svérázně suchým humorem, zkrátka to odsýpá. Co mi ovšem vadilo, byla hudba Waltera Stotta (který se za dva roky stal Angelou Morleyovou, ale to sem nepatří), jež bondovky Johna Barryho prostě a jednoduše vykrádala, navíc dost špatně a nenápaditě, a bujaře vyhrávala i ve scénách, do nichž se vůbec nehodila (zejména při rvačce na lodi a rvačce na hřbitůvku přímo tahala za uši). Jinak ale dost dobrá práce, nejvíce ze všeho se mi asi líbila část s vrtulníkem. Je docela škoda, že se "likvidátor" agent Calvert už nevrátil. (04.09.2013)