Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Videa (1)
Recenze (52)
Dle mého nezvládnuté. A to těžce. Vážně to působí jako krafání o okurce roztáhlé na sedmadevadesát minut. Když je dokumentarista šikovnej, vytáhne perly vždycky. Tady to táhne jen Jack White, protože je prostě jinej a zvlášní. The Edge je k smrti nudnej a v Pageovi to sice možná je, ale nikdo to z něj nedostane. Divák se nic nového nedozví, hodnota nulová a jedna úžasně krásná scéna hned na úvod to nezachrání. Pak už jen Edge čumí do krajiny a říká, že někdy to jde a někdy to zase nejde. Jack White je točen na několik způsobů drsně. Ale je tam alespoň ten milej nápad s jeho "následovníkem". Nedávno jsem viděl Indie Game: The movie - téma, které mě moc nezajímalo a vznikl nádhernej dokument. Zde zklamání. ()
23. ledna 2008 se sešli tři muzikanti, aby diskutovali o elektrické kytaře. Velice inspirující, zajímavá a dobře natočená dokumentární práce s kvalitními muzikanty a skvělou hudbou. Jack White a Jimmy Page si opravdu dokázali notovat a já si to skvěle užíval. Edge, kytarista, který sice hraje velice dobře ale jako osobnost v hudebním světě mi nesedí, to samé ta jeho „přehnaná“ záliba do zvukové aparatury. I přes tenhle menší zádrhel je to dokonalá práce s útržky minulosti a přítomnosti hudebního světa. Není nic lepšího nežli zvuk elektrické kytary, které velí kytarista jako je právě v tomto případě Page a White. ()
Pre gitaristu to musí byť nesmierny zážitok, no ja ako bubeník musím priznať, že som sa až na pár svetlých momentov celkom dosť nudil. Ako, nie že by to bolo nejaké zlé, no hudobný film si zvyknem vychutnávať, aj keď nejde o môj štýl. It might get loud mi prišiel trochu chaotický a pre laikov nezrozumiteľný. Tak som sa doňho neponoril skrátka. No ako hovorím, pre gitaristov to musí byť šmak. ()
Pro fanoušky zúčastněných hudebníků tohle musí být paráda, protože setkání tří generací je rozhodně zajímavé. O něco zajímavější i proto, že za tři roky od vydání filmu se The White Stripes rozpadli. Skvěle zde hrají kytary, hudba zde zaznívá parádní, ale přesto mě dokument nedokázal dostat, ohromit. Jasně, kdyby tam byl někdo z Beatles, jsem odvařený. ()
Pro milovníky kytar/White Stripes/Led Zeppelin/U2 naprostá povinnost, pro ostatní asi těžko uchopitelný dokument o třech lidech, kteří svým způsobem utvářeli/utvářejí podobu novodobé hry na elektrickou kytaru. Jsou zde hodně patrné rozdíly mezi Jackiem, který vezme cokoliv do ruky, hodí za to distortion a začne do toho vařit a na druhé straně The Edge který signál prožene deseti ampy a pořád mu to nestačí. I tak se mi ale zdálo, že Guggenheim hodně preferuje linie s Jackem a ostatní dává trochu do pozadí.Pro mě srdcová záležitost, pro normální smrtelníky to bude velmi nudný dokument, u kterého stěží pochopí jeho krásu. 8/10 ()
Galerie (14)
Photo © Sony Pictures Classics
Reklama