Noir

"Noir je meno starobylej skazy. Dve dievčatá, vládnuce smrti. Ich čierne ruky ochraňujú pokoj novonarodeného." Nowaru je niečo ako môj splnený sen. Vždy som chcel, aby niekto natočil príbeh assasina v sukni, pokiaľ možno pekelne sexi a pekelne deadly. Pokiaľ nerozumiete pojmu „noir“ v kinematografickom zmysle, je Nowaru niečo ako osvetové dielko, ktoré tento pojem náležite pútavým spôsobom osvetlí. Je to totiž typický anime mix čerpajúci zo starých noiroviek, postmodernistických assasinských masterpiecov Luca Bessona (Leon a Nikita – napr. si všimnite čo stojí v okne Mireille Bouquet atd. ), mafiánskych filmov a konšpiračných teórií. Nevyjasnená minulosť , všemocná tajná organizácia, dve sexi „čističky“ s rýchlymi revolvermi a excelentná hudba v akčných sekvenciách pre každú z hrdiniek. Ale aby som neprechválil; chybičky to samozrejme má. Vadí mi hlavne neustále opakovanie niektorých spomienok Mireille i Noir, čo by som čakal (a i vítal), pokiaľ by šlo o rozsiahly stodielny opus, v dvadsaťšesťdielnom seriáli to však zdržiava dej. A potom ešte jedna „maličkosť“. V Nowaru nie je ani kvapka poctivej krvi po priestreloch, čo je na Japoncov prinajmenšom zvláštne. Skvelý príbeh, hudba a charizmatické hrdinky však nenechajú týmto drobným chybám vyniknúť, preto ho označím za to isté čo pre mňa v žánri fantasy anime znamená InuYasha – absolútne TOP anime. 10/10 Spievaj mi zbohom, tým sladkým zvukom dní minulých, ktorý si ma navždy pamätá Canta per me, a o tom to celé je ;-) (04.05.2006)

Noir je v jednotlivých komponentoch pomerne kvalitné a zaujímavé anime ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že ide o jemne preceňované dielo. Hlavnými plusmi sú námet, sympatické postavy, európske lokácie a hudba. Menším záporom je hlavná zápletka, ktorá nie je až natoľko komplikovaná a v zásade je aj ľahko predvídateľná takže na ploche 26 dielov pôsobí trochu rozťahane. Epizodičnosť takmer polovice seriálu pritom nevadí, pokiaľ sú jednotlivé príbehy dostatočne pútavé ale to nie je vždy pravidlom. Neodškriepiteľným záporom je ale jednoznačne akcia. Niekomu možno stačí pohľad na dievčatá so zbraňami lenže až na výnimky statické a málo vzrušivé akčné scény naviac s absenciou krvi, pôsobivosť čerpajú hlavne z hudby. Noir pritom vôbec nie je zlý. Záverečné diely, v ktorých predošlé výčitky razom odpadajú a dostavuje sa aj patričná emocionálna sila, celkový dojem výrazne vylepšujú. 70% so zaokrúhlením nahor za skvelo vygradovaný záver, brilantné finále a fantastický soundtrack. (20.08.2010)

Hudba. U ní Noir začíná i končí. Vytváří bohatou paletu témat spjatých s jednotlivými postavami nebo určitým typem scén a právě tahle šikovně vkomponovaná témata táhnou atmosféru. Pokud u akčních vložek neumírám nudou, je to jen kvůli motivu Salva nos; pokud přistoupím na poetiku vzpomínkových sekvencí, je to zase především kvůli hudebnímu doprovodu... Ostatní složky seriálu kvalitativně převyšuje až příliš a to nedělá dobrotu. Ona kombinace zvuku a obrazu nevytváří zdaleka tak intenzivní spojení jako v .hack//SIGN; občas předvede kouzelné panorama, ale opravdu jen občas, větší pozornost je věnována všednímu (šedému) ději a soubojům. Ty jdou mimo veškeré mantinely logiky a Mašimo v nich dokazuje totéž, co později v .hack projektech – prostě je neumí. Nemám nic proti akčňárnám, v nichž má jedna strana svými schopnostmi navrch a deklasuje desetinásobnou přesilu nepřátel, ale nesmí to být podáváno tak, že nejsou „špičkoví zabijáci“ schopni ani základního krytí a v přímé konfrontaci klidně několik vteřin jen dělají trapné grimasy, aniž by stiskli kohoutek, protože jinak by museli naše hrdiny zabít už ve druhém díle. Souboje nablízko jsou ještě jakž takž, přestřelky jsou ovšem k smíchu (nebo k pláči - dle chuti) a do podprůměru je pozvedává zase a pouze hudba. O příběhových kvalitách se ani nerozepisuji, Noir je blábol, spatlanina všemožných klišé, jakou umí snad jen Japonci (i když meta Metal Gear Solid je stále daleko). Nejvíc mě iritovala ústřední dvojice zabijáků, která mi svou psychologií v lecčems připomněla NGE. Sice bez zaváhání masakrují desítky lidí, ale když je to potřeba, promění se v klepající se ufňukaná cosi, neschopná pronést souvislou větu a mající spoustu citových potíží se sebou samými. Pomalu v každé epizodě na sebe navzájem (s častou výpomocí Chloé) zcela nesmyslně míří a pak propukají v další výbuch papundeklových emocí. Vcelku se mi líbily některé epizody uprostřed, už se v nich po impotentní úvodní třetině začalo něco dít, ale ještě nesklouzly do úplného dějového hnoje (závěrečná třetina). A jen vzpomínka na ně a výbornou hudbu mě odrazuje od nižšího hodnocení. / / / / / Největším kladem je tak postava Chloé – půvabná jako její jméno, vyrovnaně působící, nádherně oblékaná, s překrásnými vlasy a ultimátním hlasem. Je smutné, když já považuji za nejlepší scénu seriálu společnou koupel Kiriky a Chloé. 0:-) [slitovné **] (18.05.2008)

První díl trilogie girls with guns a moje první setkání s hudbou od skladalteky Yuki Kajiura. Výborný seriál, kde je vyvážený mix akce, psychologie postav, tajemna. Naprosto geniální soundtrack, který bych neváhal označit jako kulervoucí, všechny skladby se do děje hodí, podbarvují výborně celý děj série a dodávají mu další rozměr. Já jen dodám, že příběh Kiriky a Mireille mě dojal opakovaně a tleskám jeho tvůrci s jakou živostí udělal hlavní postavy, které si získají vaše sympatie. (08.07.2006)

Kirika Yumura ztratila paměť. Jediné, co ví, je, že umí opravdu dobře zabíjet lidi. Mireille je jedna z nejlepších zabijáků na světě. Ty dvě se setkají a uzavřou dohodu. Mireille pomůže Kirike odhalit její minulost, ale až ji zjistí, Mireille ji zabije. Tohle se odehrává v prvním díle a dává to tušit, že diváka čeká nemálo tajemných odhalení. První třetina seriálu je spíše akční, Mireille dostane "zakázku", spolu s Kirikou ji splní, a občas se dozví indicii, která je posune v pátrání po minulosti. Zde bych vyzvedl akční scény, které jsou IMHO velmi dobře vymyšlené a naanimované (např. hned v druhém díle přestřelka v potemnělém casinu). V druhé třetině se na scéně objeví tajemná a vlivná organizace s dlouhou a spletitou historií a v pátrání se objevují nové stopy, včetně toho, co vlastně znamená "Noir". Konec je vyvrcholením toho všeho, a jak bývá u anime zvykem, je hodně emotivní. Druhou specifickou zmínku bych věnoval velmi povedené hudbě, včetně imho vynikající a dechberoucí skladbě "Canta per me". Lepší 4*. (14.07.2004)