Pogoda na jutro
Predpoveď na zajtra
Tomorrow's Weather
Režie:
Jerzy StuhrKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Abel KorzeniowskiHrají:
Jerzy Stuhr, Maciej Stuhr, Roma Gąsiorowska, Władysław Kowalski, Krzysztof Globisz, Roman Gancarczyk, Andrzej Chyra, Małgorzata Zajączkowska (více)Obsahy(1)
Józef Kozioł, někdejší učitel tělocviku, už více než deset let přebývá jako bratr Józef v mnišském řádu, kam se uchýlil před nevěrnou manželkou a komunistickými represemi. Nyní však musí zastoupit nemocného bratra v hudebním souboru, který se má zúčastnit festivalu Sacrosong. Izolace v klášteře způsobila, že si ani neuvědomuje, že padl komunistický režim. Během vystoupení ho poznává žena a syn. Církevní orgány jsou otřeseny: bratr Józef je s okamžitou platností vypovězen z kláštera. Manželka ho ze soucitu vezme do domu svého nového partnera, bohatého podnikatele. Ale po návratu do rodiny už nic není jako dřív. Jerzy Stuhr ztvárnil ve svém autorském filmu i hlavní roli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Jasně, vedlejší postavy jsou už ve scénáři psané čistě jako jednorozměrné karikatury a herci jim většinou moc nepomohli (otázka je, nakolik jim to v českém dabingu pokazily všelijaké ty Lucky Vondráčkové a jiné symboly úpadku řemesla, s původním zněním jsem bohužel neměl tu čest), ale stejně má Pogoda na jutro takový ten těžko definovatelný polský šmrnc a strká s ním do kapsy všechny české porevoluční pokusy o společenskou satiru – myslím, že jedním z důvodů bude charakter komické složky, laděný mnohem víc do absurdna než do škodoliba. A pak taky skutečnost, že namísto jízlivé rezignace se tu postsocialistická realita zobrazuje jako místo, kde lze pořád mít ideály a aspoň trochu svět kolem sebe měnit, i když kromě paličatosti hraničící z pohledu praktičtějších současníků s duševní chorobou je k tomu zapotřebí taky notná dávka pokory vůči druhým i vůči faktu, že cesty ke změně můžou nabrat úplně jinou podobu, než si představujeme (což sem píšu taky trochu jako polemiku s hirnlego). Možná právě skrz tu implicitní pokoru mi dělalo mimořádně dobře na to koukat, při televizní premiéře v roce 2007 i teď při opáčku. ()
Perfektne namiešaný koktail. Táto trpko usmievavá dráma možno nie je až tak dojemná, ani vás z nej od smiechu nebude bolieť brucho, no ja som s ňou skoro úplne unesený. Celý film som zhltol jedným šupom a každú minútu som priam žral. Cítiť z neho obrovskú pohodu a príjemnosť a zároveň silné sociálne a morálne cítenie hneď od začiatku. A čo je dôležitejšie, že až do samotného konca, ktorý sám bol zvládnutý ukážkovo, čoho som sa bál. Scenáru by mohli závidieť aj poprední machri remesla. 90%. ()
Vtipná komedie, která však chutná trochu hořce, když si uvědomíme, že takhle nějak to bohužel ve skutečnosti chodí - bulvarizace kultury a sexu, korupce v politice, drogy, kriminalita... Bohužel scénář Jerzyho Stuhra a Mieczyslawa Herby působí často až příliš prvoplánově a dost zjednodušeně. Všechno je viděno černobíle a zdůrazňovány jsou vlastně jen negativa. Nicméně vtip filmu nechyběl a natočený byl taky slušně. Celý snímek stál hlavně na hlavní postavě (sám Jerzy Stuhr), která mě úplně nejvíc pobavila v samotném závěru ("hare hare..." :-) ) ()
Hořká tragikomedie o muži, kterému scházela ke štěstí větší přizpůsobivost, ale zároveň i energie a odvaha čelit nepravostem našeho světa, a tak se jeho životním postojem stal únik. V období komunismu se rozhodne najít azyl v klášeře, a když ho po letech náhoda přivede zpět do světa neohraničovaného klášterními zdmi, zjistí, že se sice změnila vláda, ale nezměnili se lidé, kteří dál zůstávají s morálkou na štíru. I přes upřímnou snahu integrovat se zpátky a navázat zpřetrhané svazky s rodinou volí nakonec opět únik do azylu mikrosvěta náboženské sekty. Není to špatný film, ale od tvůrce formátu Jerzyho Stuhra bych čekal přece jen propracovanější postavy a vyhrocenější konflikt. Snad i více černého humoru. Postavy jsou v řadě případů pouze načrtnuté a neprocházejí žádným vývojem. Chtělo to víc zapracovat na scénáři a kvalitě dialogů. Celkový dojem: 65 %. ()
Bratr Józef, byvší řidič sanitky, si bezstarostně přežívá za chladnými zdmi kláštera, dokud jej nepřízeň osudu a hodně popíkový hudební festival Sacrosong nepřinutí vyjít ven, stanout tváří tvář pokřivené realitě a své dávno opuštěné rodině. Přijetí po sedmnácti letech pochopitelně nelze označit za vřelé, rozpačité dojmy jednotlivých členů rodiny prozaicky shrne mladší dcera, jež Józefa přivítá slovy „Jsi trochu divnej“. Není divný spíše okolní svět, založený na heslech typu „když chceš přežít, neprotestuj“? Počasí na zítra je o spoustě věcí, nad kterými nepřemýšlíme, ale které bychom si měli uvědomovat. Škoda, že se nesešly v lepším filmu. Vezměte si třeba postavy, spíše karikatury, které s výjimkou hlavního hrdiny neprocházejí žádným vývojem. Trapnosti televizního ovladače v igelitu pak dosahuje několik krvavých příhod krátce před hořkosladkým koncem. Ten měl přijít o minutu dříve a ušetřit nás tak „krišňáckého“ dovětku. Natočil Jerzy Stuhr alespoň dobrou komedii? Respektive – je to komedie, nebo drama? Odpověď je stejně nejednoznačná jako na otázku položenou ve filmu: „Jste politik nebo herec?“. 70% ()
Reklama