Bílá masajka

Na svou knižní předlohu tento autobiografický snímek nemá, ale pro diváka, který neměl tu čest si knihu přečíst, může udělat velký dojem. Ale srovnát knihu s filmem dost dobře nejde. Každé je něco zcela jiného. Na mě uděl dojem slabě nadprůměrného filmu o Africe - velmi působivém prostředí na natáčení. Scénář mohl být i pestřejší, ale přesto si hlavní hrdinka pro krásné oči svého masaje hodně vytrpěla. Ale to je život. Afrika je vykreslena celkem věrohodně a hudba je až na pár výjimek také obstojná. Možná, že kdyby to točil někdo jiný než Německo tak by to dopadlo trochu jinak. Mně totiž Němci a Afrika nějak nejdou dohromady... (28.09.2007)

Hodnotit film podle toho, jak moc tupe si pocina jeho hrdinka mi prijde ponekud nevhodne. Film popisuje skutecnou udalost, a prave ta "tupost" hlavni postavy zapricinila ze vubec vzniknul. Pro me osobne velmi zajimave drama, v pulce jsem zacal vazne premyslet nad tim, jak ta chudera vlastne dopadne. (04.01.2008)

Příběhy cizích nesnází, navíc způsobené vlastní vinou, mají vždy potenciál zahřát u srdce, takže se nebojte nízkého hodnocení. Minimálně si na tomto ne příliš záživném, ale zato dle skutečné události natočeném filmu můžeme demonstrovat, jak se to má s těmi ženskými city. Zákon č. 1. Žena vždy myslí přirozením a pokud tvrdí a činí opak, pak ještě nenatrefila na ty správně dlouhé, či správně tvarované „feromony“. Zákon č. 2 Žena myslící přirozením by měla být zbavena svéprávnosti, protože v tomto stavu „transu“ je prokazatelně schopna zdrhnout z letiště svému současnému solidnímu partnerovi a vydat se sama do buše mezi pastevce koz, kde je ochotna uléhat s mužem svého přirození v chatrči uplácané z hlíny, much a kozích hoven, anžto doma používá značkový příbor a sprchuje se každý den, někdy i dvakrát. Zákon č. 3 Žena s mužem svého přirození bude ihned obcovat bez ochrany i v zemi, kde výborně prosperuje virus HIV, ebola, malárie a vnitřní parazité. Zákon č. 4 Žena s exotickým mužem svého přirození vždy a ochotně zplodí děti, aby je pak po procitnutí z transu složitou cestou dostala zpět do civilizované země, následně tam sepíše román o šílených útrapách, nehygienických podmínkách, mužské nadřazenosti a hlavně o absolutní absenci předehry. Poznámka na závěr: Když jsem na netu jukla skutečnou podobu Caroly, bylo mi úplně jasné, proč ji ten masaj chtěl píchat jen zezadu a na rychlovku. (20.08.2014)

Pětkrát přerušeno - NEZÁŽIVNÉ. Rozhodně neselhává samotný příběh ani prostředí, ba naopak; zamrzí pouze nezaujaté zpracování, které si nechává všechny ty působivé obrázky ze světa Masajů proklouznout mezi prsty, včetně klíčových chvil osudů titulní ženské postavy. K té jsem si mimochodem horko těžko hledal sympatie, zejména v prostřední fázi filmu je zralá na pár facek (film se ji ale v žádném případě nesnaží ospravedlňovat - viz trefné scény s knězem), ačkoliv vyloženě kladnou či zápornou postavou tu není nikdo. Největší slabinou filmu je neschopnost vytvářet jakékoliv napětí situace či gradaci, takže sice čekáme, kdy padne první rána a kdy se blondýnka konečně rozhoupe k návratu domů, ale když už se tak stane, je to zhruba stejně poutavé, jako moucha na řiti průměrné masajské kozy. (25.02.2011)

Podle skutečného příběhu natočený snímek Hermine Huntgeburthové přibližuje soužití dvou osob z naprosto odlišných civilizačních částí světa. Ona původem ze Švýcarska se naivně zamiluje na exotické dovolené v Keni do mladého masajského bojovníka a časem se rozhodne sdílet po boku svého milovaného problémy neklidné Afriky a kmene Masajů. Zpočátku v období zamilovanosti lze některé životní názory toho druhého tolerovat, ale s přibývajícími a neřešitelnými problémy jejich vztah chládne a končí, jak se dalo očekávat, exitem. Nabízí se otázka, zda je vůbec možné dlouhodobě snášet v rodinném soužití tak obrovský sociální rozdíl, který v tomto případě mezi oběma zůčasněnými byl. Jen opravdu velmi silní jedinci tento rozdíl překonají a adaptují se nové situaci. Příběh by měl být z hlediska poučení mladých lidí, kteří by snad někdy chtěli žít společně s někým z opačného konce světa velmi žádoucí. Drtivá většina takových lidí se nechává v těchto okamžicích unášet srdcem a bohužel mozek nechává zahálet. Film je volně zpracován podle knihy, kterou napsala švýcarka Corinne Hofmann a která se osobně podílela na scénáři. Tiskem vyšly tři publikace (první a druhá pojednává o seznámení a o životě u kmene Masajů a dramatickém odjezdu zpět do Evropy a třetí pojednává o opětovném životě ve Švýcarsku a dalších kontaktech se svou rodinou v Keni). Obsahově bohužel snímek nedosahuje kvality tištěných publikací. Na rozdíl od knižního vydání obsahuje pouze život v Africe a bohužel už nezahrnuje život Corinne Hofmann po návratu z Afriky zpět do civilizované Evropy. Třetí kniha totiž byla napsána až po filmovém zpracování předcházejících dvou publikací a obsahuje i fotografie z natáčení. Na závěr jen poznamenám, že film mohl být natočen poutavějším způsobem. Námět mu nabízel obrovskou možnost, která ovšem nebyla dostatečně využita. (17.12.2008)