V roli kaskadéra

zajímavá zápletka, promyšlený scénář a skvělé herecké výkony docela určitě kralují tomuto dnes skoro neznámému filmu. Peter O'Toole se podle mě přímo vyžívá v zosobnění šíleného režiséra, který kvůli dobré scéně je schopen jít i přes mrtvoly. Jako kdyby si z každýho režiséra, se kterým do té doby spolupracoval vybral tu švihlou část a pak všechno znásobil svým hereckým uměním (a tehdy ještě trochu bláznivým modrookým pohledem). tohle je herec, herec, jako dřív byla většina. Herci, kteří uměli hrát a ne jen předvádět naučené pózy, jako dnes. (i dnes je pár dobých, to uznávám) (23.12.2005)

Zajímavý, jak si to paměť třídí sama. Kdysi v prvohorách, ještě za hluboké totality, běžel tenhle film u nás v kinech. Byl jsem ještě dítě a zálibně po tom pokukoval. Téma kaskadérů bylo pro mě nadmíru zajímavé, strašně jsem to žral. Vím, že jsem na tom v kině byl, ale pamatuju si jen nějakej podivnej pocit z filmu a časem jsem si to zařadil mezi to málo západních dobrodružných filmů co u nás mohly do kina, jako třeba Souboj o poklad Yankee Zephyru. Doba pokročila, mladý holky už mi vykají, a já si dal opáčko v HD. Čekal jsem nějakou nostalgickou akční jízdu, ale ona je to spíš podivná, skoro feliniovská pocta kinematografii, která mi vůbec nesedla. Tohle je fakt divný. Nedivím se, že jsem to v paměti uklidil někam hodně dozadu a většinu vzpomínek povyhazoval. (16.03.2018)

POZOR SPOILER! Mortak tu píše o průhledné metafoře na trauma o Vietnamu. No, já v tom vidím tedy o dost víc - ten motiv o Vietnamu dokonce jen jako vedlejší. To hlavní vidím ve vztahu režisér-štáb. Bezohledný režisér všem způsobuje příkoří a oni si to nechávají líbit. Proč? Protože ho mají za poloboha, který právě vytváří svůj majstrštyk. Jistě, oni to podstupují ve jménu vyššího principu: doufají, že maestrovo dílo zanechá výrau. Ale opravdu cíl světí prostředky? Jsou špatnosti ospravedlnitelné tím, že se díky nim vytvoří výjimečné dílo? A i kdyby dílo nakonec skutečně bylo výjimečné, jak dlouho takové vydrží? Relativizace hodnot byla v prostředí továrny na (")umění(") ukázána ve své plné nahotě. (15.08.2010)

Už od prvního shlédnutí před lety mám tenhle film moc ráda a s překvapením jsem zjistila , že se na tom nic nezměnilo. Zajímavý příběh , šokující a napínavé scény , velmi sympatický Steve Railsback , úžasný Peter O´Toole jako rozporuplná postava šíleného režiséra , jdoucího přes mrtvoly za dokonalým filmem a přesto ten člověk není bezcitný a k tomu všemu velmi dobrá hudba. Ještě pořád se na tenhle film moc ráda vždycky znovu podívám. (03.04.2005)

Zajímavá, ale trochu průhledná metafora Ameriky sedmdesátých let. Cameron ztělesňuje trauma - prohranou válku ve Vietnamu, zatímco Eli je vlastně doktor, který ho léčí psychodramatem.To dostává podobu nerealisticky přehnaného válečného filmu, ve kterém si Cameron znovuprožívá svoje válečné trauma, i když je už jištěný ze všech stran (potápěči ve vodě). Z koktajícího nervního mladíčka utíkajícího před policajty je v závěru sebevědomý chlap tvrdě vyjednávající platové podmínky. Burt, ten před ním, obrazně nepřežil závěrečný skok do nového života, nové narození, a zmizel nevýlečen v propadlišti času. Vynikající nápad, kdy jakoby v reálu režisér točí film, ale ve "skutečnosti" léči traumata herečky a kaskadéra, traumata Ameriky, trochu sráží vše vysvětlující divadelně podané dialogy (vytrhnout stránku - přepsat scénář - utéci od léčby). Přesto film dokonale předjímá reganovský lék na Vietnam - superbijce Ramba (26.02.2009)