Zelené obzory

ZELENÉ OBZORY jsou nesporně filmem, který v mnohém navazuje obdobná díla např. Helgeho, Juráčkovy, Menzelovy, Chytilové, Kadára a Klose. Skutečnost, že Jan Procházka, hlavní scénárista filmu, byl v době jeho natáčení komunistickým prominentem, se do vlastního díla prakticky nepromítá. Drsnost pohraničních poměrů, v nichž se odrazila regulovaná investiční politika režimu, nemění nic na tom, že čerstvě vystudovaný inženýr do pohraniční vsi přišel, aby pomáhal a posouval. Jiné, ale i sebe. Budovatelský etos, byl-li vůbec kdy v Procházkově záměru, je konfrontován s nedisciplinovaným personálem státního statku. Nečernobílý obraz, sycený básnivou kamerou a lidmi, kteří se snaží být právi alarmujícím zadáním doby, je zalidněný celou řadou zajímavých postav, o nichž píše např. Marthos. Tragický tón, provázející film od prvních záběrů, se v závěrů OBZORŮ zcivilňuje a pročišťuje. Ambiciozní mladík, prosycený ideálem, dospívá a divák může jen hádat, která z dvou - nebo dokonce tří - žen, jež se tlačí v jeho okolí, se nakonec prosadí. Toto drama nic nenadsazuje, ale také se nepodbízí. Je mezistupněm přemosťujícím pomyslnou mezeru mezi budovatelským kýčem padesátých let a kritickou resumací děl jako SMUTEČNÍ SLAVNOST. (13.06.2014)

Souboj Petra Kostky coby ing. Ondřeje Kubaty, správce místní pobočky JZD, kterého jedni uznávají a vítají, druzí opovrhují a Radovana Lukavského jako správce místního kamenolomu o území, na které mají zálusk oba, využít půdu pro krmivo, nebo těžit kámen? Kubata si vyhlídne Martu, která o něj nestojí, zatímco všetečnou Janu odmítá. Celkově zde není nic, co by vyloženě vtáhlo do děje, akorát se jedná o drama městkého inženýra ocitnutého se na venkově, jeho řešení vlastních i kolektivních pracovních problémů a povinností a trocha akce nakonec. Snímek si ale stále drží úroveň narozdíl od filmů z 50., ve kterých se kolektivizace a socializace silně projevovala i v komediích, viz. Dovolená z Andělem. (16.10.2012)

Nové koště dobře mete - tentokrát na státním statku. 1)  Na rozdíl od plochých budovatelských agitek 50. let se film snaží o plastičtější obrázek poměrů._____ V prvním plánu jde o prostý konflikt nového správce kvůli jeho zásadovým postojům a poctivému přístupu k práci._____ Ve druhém plánu jde o silnou kritiku dobových poměrů._____ Nejzajímavější je plán třetí. Je film socialistickou propagandou anebo není? Vše je zde prezentováno především jako konflikt jednotlivce s jednotlivci. Že za zdmi statku zuří diktatura, která jen nedávno omezila politické procesy, patrné není. Ovšem umím si představit, že prosadit snímek přes schvalovací orgány asi nebylo jednoduché._____ 2)  Spoiler. Závěr filmu sice implicitně neřekl, co bude dál, ale ono je to vlastně dost jasné._____ 3)  Zaujal mě 24letý Petr Kostka (správce farmy), který ukázal i svou pěkně vyvinutou hruď. Dále tu je 52letý Kostkův otec Jiří Kostka (otec správce farmy) a 22letá Jana Brejchová (přidrzlá maturantka Jana)._____ 4)  Jazykové okénko. Místní zásadně oslovují správce "pane správec". Kde k tomu přišli? Ani otázka "jak ses projel na motocyklu?" dnes nepostrádá milý archaický půvab._____ 5)  Výstižný koment: Maq**, dr.fish****. (18.02.2022)

Tak to tedy moc nechápu, jak sám distributor filmu může film prezentovat tak schematicky, jako by snad ani ten film lidé z distribuční firmy neviděli, jako by se ani nesnažili pochopit onu dobu, ani onu dobrou filmařinu. Občas mě napadá, že nebýt dobových snímků, vlastně bychom neměli ani možnost to porovnat s pozdější kritikou oné doby. Dnes již těžko kdo může chápat nadšení tehdejší mladé generace a její touze po změně pořádků. Doba byla taková. To, že se to nakonec nějak zvrtlo, je druhá věc, leč rozhodně je dobré vidět tyto snímky se vším, co k tomu patří, a to i s načtením si potřebné historické literatury pro pochopení a hlubší vhled. Film osobně mě zasáhl svou otevřeností, o skvělých hereckých výkonech, kameře a hudbě nemluvě. (22.09.2019)

Nepochopení původního scénáře Jana Procházky se citelně odráží nejen na zdejším nízkém hodnocení, ale především poukazuje na fatální neznalost prostředí a dobového kontextu. Téma je primárně koncipováno jako příběh mladého muže, přicházejícího s čerstvě nabitými teoretickými i praktickými zkušenostmi zachránit upadající státní statek kdesi v pohraničí. Procházka v ničem nevychází vstříc falešným iluzím o dokonalém socialismu, naopak se pokouší o realistický portrét kolektivizací a nehospodárným politickým systémem zruinované, předem odepsané farmy, kde jedinou připomínkou civilizace je tekoucí studená voda a vyhaslá kamna. Sveřepá odhodlanost, s kterou mladý agronom zahajuje renesanci místního zemědělství, ovšem záhy narazí na odpor místních, vedených cynickým střelmistrem z nedalekého kamenolomu. Mezi tím poletuje křehké milostné vzplanutí, zmatky dospívajících a možnost selhání za cenu života. Trefou do černého je obsazení titulní role čtyřiadvacetiletým Petrem Kostkou, který zde získal ojedinělou příležitost ztvárnit hrdinu, zápasícího s nemilosrdným prostředím vesnice. Méně výrazné, ale přesto nepominutelné jsou výkony Jany Brejchové, Marie Tomášové, Radovana Lukavského a především Jiřího Holého v mistrovské roli notorického alkoholika. V rámci filmové historie lze také poukázat na překvapivé odloučení scénáristy a spisovatele Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni (nahrazeného Ivo Novákem), tehdy již stabilního pracovního týmu. (04.05.2014)