Soudný den

"Jakmile ten virus sežere všechno to mrtvé maso, budeme na tahu my. Otázka načasování." Politici se za pandemie chovají stejně jako kdykoli jindy - jako svině. Tak to sedí. Když postapo, tak s pořádným rockovým nářezem. Tak to máme druhou hvězdu. A třetí je samozřejmě za jednookou major Sinclairovou. Krásnou, mazanou a divokou. Bojím se jí. A miluju ji. Snad se to nedozví a nepřijede mi s partičkou imunních Skotů udělat uzel na přirození. Jinak ovšem originalita žádná, akce nepřetržitá a nápad se zdí k nezaplacení. Snad se naši politici neinspirujou, až zase budou odborně krotit nějakej ten virus. (06.12.2021)

Neil Marshall je mistr braku, který si libuje v neotřelých variacích subžánrů a kategorií, a to do takové míry, až je s podivem, že mu na to někdo dával prachy. Tedy z dnešního pohledu už to dávno není pravda. Marshall do značné míry žil z existence hladového globálního DVD trhu, který mu v jistých kruzích zajistil věhlas. Stejně jako mnozí další žánroví divoši, také Marshal našel po rozpadu DVD trhu útočiště v televizi, kde přijal roli pouhého námezdného řemeslníka. "Soudný den" zůstává jeho nejvyšinutějším a také nejzábavnějším snímkem, kde navzdory zjevně omezenému rozpočtu úžasně popustil uzdu své kombinatorice žánrů i lokálnímu sentimentu. Vytvořil tak ultimativní brakový biják s ultra britském hávu. Odysea za nalezením vakcíny proti smrtícímu viru tu vede napříč celým spektrem žánrů, které jsou skloubeny s hrdě britskými prvky, motivy i hereckými osobnostmi. V jednotlivých částech filmu tak identifikujeme atributy zombie filmů bijáků s tajnými agenty či kyberpunku. Postapo svět se postupně překlápí z aluzí na Carpenterův "Útěk z New Yorku" do Cameronových "Vetřelců", než spočine na chvíli v madmaxovském stylu umocněném o prvky punkových koncertů, aby se mohl po vzoru Harryho Pottera vlakem přesunout do kouzelně artušovské krajiny highlanderů. Vedle castingu britských ksichtů v čele s domácími žánrovými ikonami Malcolmem McDowellem a Bobem Hoskinsem si film po celou dobu uchovává také britsky punkovou nadsázku, která se projevuje mimo jiné v pravidelném začleňování prvků, které svět filmu vztahují k současnosti - ať už to jsou platové talíře u madmaxovských lidojedů či značení směru prohlídky na středověkém hradě. Marshall ale neměl bezedný rozpočet a tak kompromisy ve výpravě a nedostatky v choreografii a dalších fázích přípravy scén zkouší maskovat rozlítanou kamerou a zběsilým střihem. Ten je sice výsostně otravný, ale vlastně nakonec zapadá do celkové koncepce meta braku, kterému není vůbec nic svaté, kromě bezuzdné zábavy a étosu Junktownu. (23.11.2020)

Béčkový zlepenec sto krát videného, bez jediného nápadu, s neprehľadnými akčnými scénami a plochými postavami. Na čím väčšom priestore sa Neil Marshall pohybuje - či už ako scenárista alebo ako režisér - tým väčší je z toho prúser. Doomsday je jeho najrozsiahlejší film. (13.04.2008)

Jako kdyby si Marshall udělal z celého světa srandu. Dostal mnohem víc peněz, než na kolik je zvyklý a totálně se utrhl ze řetězu. Spousta nádherně nekompromisního násilí, drsné hlášky a dokonale trhlá atmosféra. Má to svoje kouzlo a je vidět, že se to nebere vůbec vážně, ale pokud člověk nevyrůstal na Útěku z New Yorku a nepouští si dvakrát ročně Šíleného Maxe, tak mu to asi nesedne. Jen ten střih by mohl být méně chaotický. (03.04.2008)

MOHL TO BÝT BEZVA FILM, KDYBY........ kdyby například za tou mohutnou zdí, se z lidí stali Zombie. Protože ta zeď byla parádní. Jenže ta zeď bylo to jediné dobré z celého filmu. Koukal jsem a připadalo mi to nelogické : stejná doba, stejné prostředí, stejní lidé, ale na jedne půlce se nacházeli pankáči a na druhé půlce středověk! Vůbec to nešlo dohromady a už vůbec né, ten nelogický konec! Ta hlavní hrdinka po celý film žmoulala nějaký papírek, který ji dala máma. A tak jsem si logicky říkal, že asi i svou maminku najde! Houby, ani se tam neobjevila! Tak proč ten papír?? Prostě jednou se na film kouknout a rychle zapomenout! Nuda! (12.05.2008)