Vyznání Anny Elliotové

Nebýt té otřesné scény v závěru, dala bych možná i tak trochu nezasloužené čtyři hvězdičky, protože přes všechny svoje nedostatky (a že jich tam je) má ten film úžasnou atmosféru a několik opravdu působivě nasvícených scén. Ale když se na konci Anna rozběhla za kapitánem Wenthworthem přes celý Bath a pak ještě zpátky, došlo mi, že tři hvězdičky jsou až dost. Koneckonců Sally Hawkinsová v hlavní roli není zrovna bůhvíjak sympatická (mimochodem, nikdy bych nevěřila, že můžou empírové šaty někomu neslušet, ale ona zvládla i tohle) a Rupert Penry-Jones má po celou dobu tak neuvěřitelně vážný výraz, že to působí až komicky. Ve srovnání s o dvanáct let starší verzí nemá tahle adaptace šanci obstát. (17.06.2010)

Pěkná adaptace jednoho z mých oblíbených románů, v porovnání s tou hrůzou z devadesátých let je to vynikající. Výborné obsazení, to se musí nechat, nejlepší asi je Anthony Head jako sir Walter a Rupert Penry-Jones jako kapitán Wentworth. Z děje nebylo vynecháno nic zásadního a bylo to pěkné převyprávění, trochu netradičním stylem, jak tam ta kamera za nima furt jezdila a všide je následovala, asi to mělo působit bezprostředně, ale mě to docela rušilo. Každopádně nejslabší část filmu je ten konec, ten její sprint přes půl Bathu na na konci utahaný polibek na náměstí, na veřejnosti? To si nemyslím. Ale jinak jsem byla spokojená. (29.06.2011)

Zase jednou film, jemuž dávám trojku nerad, protože by si zasloužil spíš čtyřku. Nemohu si však pomoci, závěrečný veletoč, jemuž dominuje podivná scéna à la Lola běží o život, mi prostě zaskočil v krku. Sally Hawkins je svým způsobem velmi hezká, tak nechápu, proč její Anna byla za neustále se něčeho lekající ošklivku (oproti předloze, v níž má být sice unavená a uvadlá, nicméně v závěru se jí vrací krása) s mastnými vlásky. Nicméně roztřesená kamera působila zajímavě, jakoby divadelní ozvučení (zaplať pámbu jsem slyšel originál) dodávalo jistý šmrnc, atmosféra působila velmi anglicky a nebýt zmíněného závěru (který však nemusí vadit někomu, kdo nezná předlohu a navíc je mu jedno, jak to v té době ve vyšší společnosti chodilo), byla by to čtyřka jako vyšitá. PS: jak tak čtu komentáře, zmínil jsem vlastně všechno, co napsali už ostatní, což mě sice moc netěší, ale asi to tak mělo být. (02.05.2011)

Na románoch od Jane Austen krásne vidno, aké bolo pre ženu tej doby dôležité nájsť si vhodného ženícha a dobre sa vydať. Svet mladej ženy sa vlastne ani netočil okolo ničoho iného... Od Adriana Shergolda som doposiaľ videl len jeden snímok, pri ktorom ma presvedčil ani nie tak vďaka svojim režisérskym schopnostiam ako skôr famóznym výkonom Timothy Spalla (Posledný kat z r. 2005). V tomto snímku však nebol tak výrazný herec aby čo-to z celkového dojmu zachránil, ba skôr naopak, hlavná hrdinka bola nesympatická a herecky nepresvedčivá. Dramatické pasáže a citové pnutie medzi zaľúbencami bolo iba priemerné a vedľajšie postavy málo výrazné. Len samá záplava mien a spletitých rodinných vzťahov. Ten bol bratrancom toho, ten zas toho, ten mal tú, potom zase inú.... no povedzte, kto sa mal v tom pletenci príbuzenstva a milostných vzťahov vyznať? Kým sa mi to podarilo bol už koniec. Jediné čo ma ako-tak oslovilo bola slušná dobová atmosféra a pekné kostýmy. Slabší priemer. 55/100 (29.09.2016)

Anna Elliotová je můj druhý nejoblíbenější román od Jane Austen - po Pýše a předsudku. Anna Elliotová je nejkomornější příběh, svým způsobem hodně osobní, pocitový až s náznaky melancholie. Je to román, který nabízí naději i víru, výrazně většinu románu (filmu) spíše nostalgickou atmosféru a pocit, že ten vhodný čas už dávno minul. Osobní pocit a neochvějné kouzlo, ne náhodou je Anna Elliotová posledním dopsaným románem Jane Austenové, který však bohužel vyšel až po její smrti. Možná nejvýrazněji je zde patrné rozložení společnosti té doby. Přenést atmosféru knihy se zde i díky hereckým představitelům povedlo opravdu výborně. 100% (16.04.2012)