Čekání na zázrak

Čekání na zázrak má možná ty nejčistčí úmysly, je ale tak emočně přepjaté a vyskytují se v něm tak nedůvěryhodně vystupující postavy, že to nezachrání ani přítomnosti Foresta Whitakera ani snaživé výkony ostatních herců. Nevěřím tomu filmu a nevěřím ani jeho hrdinům. Místo aby mě chytnul za srdce, mám z něj nanejvýš rozpaky. Nepotěšil mě a ani já jeho tvůrce nepotěším. Celkový dojem: 25 %. (03.10.2015)

Scénář: Timothy Linh Bui .. Forest Whitaker hledá svoji kulku, Eddie Redmayne svoji první holku, Ray Liotta odpuštění rodinného kruhu, Jessica Biel naději svému synu... Nízkorozpočtová, výborně obsazená skládačka několika lidských osudů a jejich hříchů lásky. Kolik takhle koncipovaných, tvůrčích snímku je ročně vyprodukovaných? Moře. A jednotlivé kousky pak mají velmi složitou cestu se něčím odlišit a vymanit se výše do elitní skupiny nápaditých kousků. Pro mnohé bude Powder Blue pamětihodná odhalená Jessica Biel, když se však vyhneme těmto laskominám, moc ojedinělostí zde není. Styl, kamerové filtry, hra světel - to vše hezky vykresluje atmosféru a tu výtečně podbarvuje perfektní soundtrack, ale ani tohle není neobvyklé. Scénář nabízí v podstatě tuctovou skládačku s vlažným koncem. To byl vůbec největší problém filmu, ač si nadhazoval sebevíc, silné emoce ve mě nevyvolal. (19.05.2009)

Z přehršle mozaikových filmů ve stylu Magnolie je Powder Blue rozhodně jeden z těch povedenějších. Čím se vymaňuje? Příběh ani scénář nejsou nijak geniální, ale emoce jsou opravdové a herci potí krev a slzy, aby vás o tom přesvědčili. Klobouk dolů, protože se jim to povedlo - to mě sice u Whitakera ani Redmaynea nijak nepřekvapuje, ale kdo mě nečekaně fakt totálně rozmetal na prášek je Jessica Biel, která byla naprosto dokonalá. Asi nejvíc mě dojala scénka ve vaně, kdy ho ona upozorňuje, že to s ní není žádná výhra, protože je matka s děckem v kómatu, která se živí tancem u tyče, načež jí on opáčí, že je zadluženej pohřebák s astmatem, kterej se zhoršuje, když je mezi lidmi, a jehož jediným koníčkem jsou loutková představení pro děti. Tohle jsou naše postavy: oběti dnešního izolovanýho způsobu života, který potěší i to, když je obejme úplnej cizinec, protože není nikdo jinej, kdo by je pohladil po zádech a řekl: "Neboj, to bude dobrý." No, možná nebude, ale někdy je fajn to slyšet... (08.12.2010)

Lehce protkané tragické osudy ztracených existencí. Žádný emo ždímání slz se ale nekoná. Z chladného průměru to nevytáhne modrý filtr, ani sympaticky se snažící herci. Takových filmů už tu byly mraky. Nakonec si to stejně budou všichni pamatovat díky striptýzu ramenaté Jessice Biel. Poslední film Patricka Swayzeho. RIP. (15.10.2009)

Dnes už mohu říci, že se jedná o modelový film typu "několik postav setkajících se v určitém bodě". Jedná se o několik outsiderů, lidí, kteří neměli štěstí nebo spíš měli hodně smůly, a jejich (ne)malé životní příběhy. Film je celkem příjemný. Musím ale uznat, že bych na něj nenarazil, nehledal-li bych poslední Patrickovy filmy natočené krátce před smrtí. Myslím si, že to ale ztráta času nebyla. Bylo mi umožněno užít si sympatické herecké výkony, z nichž mě nejvíce zaujala postava R. Liotty. Ostatní herci hráli také velice dobře. E. Redmayne mi není příliš sympatický, nicméně do tohoto filmu se hodil velice dobře. Příběh F. Whitakera byl trochu mimo ostatních postav, takže se domnívám, že tam byl zapasován jako kdyby navíc, aby prostě film nebyl jaksi neúplný. Závěrem tedy: myslím si, že to není špatný film a když si člověk chce vychutnávat herecké výkony, tento film může být pozvánkou. (02.03.2011)