Velký den slečny Pettigrewové

"Proč dělat něco složitě, když to jde jednoduše," to bylo patrně motto tvůrců tohoto filmu. Velký den slečny Pettigrewové je příjmená a hlavně vtipná britská retro komedie, která si nehraje na něco, čím není, a jejíž celý příběh se odehrává takřka během jediného dne. Stopáž není příliš velká, a proto je koncetrace vtipů větší. Sice se to nakonec zvrtne v jedno velké klišé, ale celé je takové nenucené, takže to vlastně ani nevadí. V životě bych neřekl, že dám zrovna filmové komedii tak vysoké hodnocení, ale když je něco dobré, tak se to zkrátka musí patřičně ocenit. Více takových. (30.07.2011)

Slečno Pettigrewová, varovali mne před vaší tvrdohlavostí a ipertinencí… Není to hospodyně k pohledání. Nevychází totiž s klienty, protože se nechtějí přizpůsobit. A má asi poslední šanci. Jejím protikladem je Delysi, žena chycená mezi více mužů, jejíž život je morálně lehce komplikovaný a nepostrádá smysl nýbrž řád. A přesto si jsou podobné. Takový příjemný film s dobovou hudbou, z něhož vyzařuje příjemná atmosféra a já očekávám, kdy že se dostaví ten správný pocit štěstí. Vévodí mu živelná a krásná A.Adams, ale pravdou je, že někomu nemusí sedět F. McDormand. Mám tyhle lehce nasládlé filmy rád. Žádný moralizování, jen poučení, že život je krátký a optimistické doufání ve štěstí, které si jednou najde každého. Taky by mě zajímalo, jestli existuje divadelní hra. PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * Víte že? Film byl natočen podle románu Winifred Eileen Watson, napsaném v roce 1935. (29.09.2009)

Proč sem obsadili Frances McDormand... Proč?! Ze začátku neuvěřitelně nabušený návrat k tomu nejlepšímu ze screwball komedií (myslím scénu v bytě) se postupně začne rozmělňovat v obyčejnou retro-romanci, která s přibývající stopáží přestává servírovat povedené vtipy a nabízí jen otravnou slečnu Pettigrewovou a její sebelítostné potácení se mezi londýnskou smetánkou. Snad všechny postavy jsou tu ale zajímavější než ona. Kdyby se neuhnulo z komediální roviny a celý film stál na vztahu Delysie a Michaela, možná bych tu bezmála oslavoval. Zkrátka obří propálená šance už proto, že Amy Adams je opět tááááááááákle cute a do screwballu sedí jako ulitá. (02.08.2008)

Uklidit v bytě a srdci rozdováděné „bude ze mě hvězda“ blondýnky zvládá slečna Pettigrew s přehledem, horší je to se schopností získávat a hlavně přijímat potravu (a jiné radosti života). Nic oslňujícího řeklo by se. Co filmu dodává šmrnc a trochu toho lesku, je prostředí smetánky (těsně) předválečného Londýna. A když ani to nestačí, zjeví se odnikud Ciarán Hinds, který mi zachrání den kdykoli, a já podlehnu a dám celému dílku 4* (pod podmínkou, že slečně Pettigrew dá vskutku něco k snědku!). (15.01.2012)

Já tu Amy prostě žeru! Ta holka má šmrnc. Pokaždé když se v tomto filmu objeví v záběru, měla jsem oči jen pro ní a její ztřeštěnou Delysii Lafosse. Takovému trdlu s úžasným úsměvem nešlo odolat, navíc s ní film dostává švih. Tomu ale také hodně výrazně napomáhá stylová hudba, která hraje skoro nonstop celý film. První půlhodina uteče ani nevíte jak, pak film sice trošku zpomalí, ale i tak je se pořád na co koukat - nebo je to tím že mám slabost pro retro, skvělé kostýmy a bezvadné kudrlinky ve vlasech sepnuté třpytivou sponkou? Největší slabostí celého filmu je ale jeho jednoduchost a předvídatelnost. Konec filmu je tak klasicky sentimentální až se mi na to ani nechtělo dívat, jenže na druhou stranu leckdo řekne: "No a co bys chtěla? Aby tam hodili bombardování a třeba všichni umřeli?" Což teda i ten konec jaký je, je lepší než bomby (22.04.2009)