Kdo chce zabít Nancy?

Emočně a psychicky labilní Nancy, trpící sebeubližováním, poznamenaná z dětství zneužíváním od svého strýce vede vyprázdněný život, způsobený netečností jejího manžela Alberta, který žije pouze golfem. Chce tomu učinit přítrž a po netu si najde Louise, vyšinutého týpka se kterým se dohodne, že s ní Louis skoncuje a přivede ji tak do konečného vysvobození od celoživotní prázdnoty a samoty. Docela hodně silné téma, které je v tomto psychologickém dramatu (nebo možná psychothrilleru, whatever) i velice silně zpracováno mimořádně naléhavou fomou. Film má dvě neskutečně silné stránky, a to je naprosto úžasný herecký výkon Marii Bello a dokonalá kamera, spolu s celou vizuální stránkou. To co tady Maria Bello předvedla je mazec, opravdu mi místy přišlo že se snad s rolí zlomené Nancy v ledasčem identifikuje. Kamera a celé zpracování na diváka svojí naléhavostí vyvíjejí mimořádný tlak, vedený trochu podobně jako tomu bylo v Requiem za sen. Kamera ve velkém množství záběrů sleduje děj odkudsi z úkrytu, z vedlejší místnosti, vykukuje schovaná za postelí a diváka tak přímo přivádí do děje a vytváří dojem jeho zúčastněné nezúčastněnosti, kdy všemu co se zde děje přihlíží, ale sám se bojí ze svého úkrytu vystoupit kvůli tomu co vidí. Nechtěl vidět to, k čemu došlo, protože má obavu že nahlédl do něčeho co se děje ve spoustě domácností a ložnic, ale navenek to zůstává klidně i po dlouhý čas skryto. Ale sleduje dál. Na plný počet bodů to ale s tímhle filmem nevidím, protože přece jen mi ve druhé části přišlo až trochu zbytečné přinášet do děje ještě zpětnou konfrontaci s Albertem poté, co jej Nancy opustila, což už zase vytváří další dějovou linii. Ale budiž, toť můj názor, určitě to může spousta dalších vidět jinak. Nejsilnější je film právě ve scénách sledování zvrácených společných chvil Nancy a Louise, tady to místy fakt hraničí s nezapomenutelností (jen třeba krátce po prvním setkání u Louise v bytě u počítače, kdy se Nancy opře o stůl o řekne "Grab my ass" a celá následující scéna, nebo některé rozhovory - "Můžu mít speciální přání?" - "Záleží jaká zvrácenost to bude" - "Políbíš mne?") a je možná škoda že téhle linii nebyl věnován ještě větší prostor na úkor jiných. Každopádně silný filmový zážitek, velice smutný a osamělý, nedodávající téměř žádnou naději, s tím se divák už potom musí poprat sám. 8/10 (28.03.2011)

Nič je lepšie nevymyslím len treba súhlasiť s môjho pohľadu presnou definíciou recenzie od "pm" . Réžia aj strih je slabučká. Tam kde netreba obrázky tam sú , a kde netreba slová tam sú nedôverihodné. Rufus Sewell nehrá ,ale pozerá či ho vidí kamera a ďalšie chybičky. Skutočný príbeh je možné ťažko zfilmovať, vystriedajte aspoň niekto režiséra čo vie citlivo odviesť prácu... (21.08.2010)

9.4.2011 ~ Moderně zpracované psychologické drama o životě bez lásky a ukrutném trápení. Já se taky trápil, nudou a zpracováním. ~ Nancy byla v dětství zneužívána strýcem, ale její mysl to doteď bere jako kladné období jejího života, on jí měl rád a svou lásku jí takto vyjadřoval. V současné době žije se svým mužem, golfistou, bez dětí a bez lásky. Žije vedle něj a patnáct let tak mrhá svým životem. Na internetu si ale najde spřízněnou duši. Děj začíná ve chvíli, kdy od svého muže utíká a snaží se najít svůj život jinde a s někým jiným. ~ Sama je ale psychicky na dně, léčit se odmítá a její chování mě po krátké době začalo natolik štvát, že bych jí, být manželem, asi snad raději zfackoval, aby se probudila a když se jí takovýhle život nelíbí, ať si s manželem promluví a případně se rozvede. Hodně jsem se u toho nudil a po nějaké době začal v ději přeskakovat, hledajíc něco, co by mě zaujalo a kdy se vlastně začne něco dít. Nedočkal jsem se a v plné délce tak tímto filmem svůj život neztrácel. ~ Navíc zpracování bylo tak moderní, až to bylo nevhodné. Cool třepající se epileptická kamera skutečně nebyla cool, depresivně bezbarvý kamerový filtr místo atmosféry navozoval lacinost filmu. ~ Takže ne, hlavně že to zase sbíralo úspěchy na filmových festivalech, alespoň se tím tvůrci chlubí. Není čím. (01.05.2013)

Sonda do života psychicky narušený ženský, kterou hodně nešťastný dětství (pohlavní zneužívání) poznamenalo na celej život. Těžko si můžu představit, jaký trauma si tyhle lidi z dávný doby nosej, ale potom, co se odprostěj od lidí, co jim život (z)ničili, by se měli snažit problémy řešit, ne si je přidělávat a vymejšlet. Jinak se z toho nikdy nevyhrabou, stejně jako Nancy. Nehollywoodskej závěr mě tentokrát docela naštval, i když měl něco do sebe a varovnou funkci splnil dokonale. Jinak Maria Bello zahrála výborně a je to navíc pěkná MILFka (s většim hrudníkem by byla ještě lepší). Nejvíc mě však překvapila hodně dobrá hudba. Jen je velká škoda, že silnýmu příběhu nejvíc scházelo svižnější tempo vyprávění, hlavně proto "jen" tři silnější hvězdy. (29.07.2012)

Námet kopíruje KAURISMäKIHO klasiku, spracovanie je iné. V nelineárnom príbehu sledujeme ne(u)spokoj(e)nú manželku (v mnohých styčných bodoch podobnú PIANISTKE), ktorá svoje depresie vyrieši načisto nepravdepodobným, ale dosť možno (podľa nej) najjednoduchším spôsobom. Pritom namiesto pokecu so psychologičkou by možno pomohol rozhovor s manželom. Celkom by ma zaujímal postoj feministiek k tejto téme. Za odvážnu a prirodzenú MARIU BELLO udeľujem 3*. Inak je to vykonštruovaný paškvil. A thriller ani omylom. (21.5.2009) (21.05.2009)