Dědeček automobil

Nevybavuji si žádný jiný československý film z 50. let, který by byl v podstatě oslavou kapitalismu jako tento :) Radokovi se velmi věrně podařilo zachytit události z počátků automobilismu a myslím, že film zaujme nejen motoristické nadšence. Pseudodokumentární pasáže jsou víc než vyvedené, romantický příběh, kterým jsou prokládány, za nimi značně pokulhává, ačkoliv téma francouzsko-české lásky není nezajímavé... Podle mě asi nejméně typický český film, a proto stojí za zhlédnutí! (23.11.2014)

Film s obrovským kouzlem, zvlášť, pokud jej člověk poprvé viděl někdy v deseti letech jako já ;o) Alfréd Radok zde osvědčil své režijní kvality mírou vrchovatou. Je ale také zjevné, že Radokova poeticky nadsazená a současně dosti úsečná režie rozhodně "není pro každého". Děj v žádném případě není doslovný a divák si musí mnohé domýšlet. Ve filmu se také velmi málo mluví, přičemž v něm zároveň zaznívají různé evropské jazyky, s titulky pouze u důležitých vět... Někomu může vadit, že víc než příběh historických strojů je to vlastně dosti romantický příběh dvou mladých zamilovaných lidí. Důraz na internacionálnost přitom zajímavě kontrastuje s tehdejší realitou "zadrátovaného" totalitního Československa. Totéž se ostatně týká i té bezstarostné atmosféry... Novodobé zarámování po více než šedesáti letech už tolik nevyznívá svou ostentativní moderností. Zajímavá přitom je určitá podobnost s mladším Zemanovým Baronem Prášilem. Ten je zarámován a vyprávěn vlastně velmi obdobně. Téměř se zdá, že zde musí být přímé ovlivnění... Celkový dojem: 80% Nenápadný filmový skvost. (29.07.2018)

Asi nebude můj pohled na první scénu filmu, ve které v mamutím letadle své doby přilétá stařičký automobil, po chuti každému, ale což. Proti onomu aeroplánu je člověk nepatrný. Zhmotnělá technologie působí mocně, majestátně, odlidštěně a soběstačně (a je to tak dobře:) ). Přilétají i dva lidé, muž a žena, pár. Internacionalismus, kosmopolitnost a jistý druh socialistické (zde vcelku sympatické) unifikovanosti zaznívá v setkání dvou lidí ze dvou letadel a zřejmě i států, jejichž příběh se, jak plyne ze zbytku filmu, obdobně odehrál již před padesáti lety. V kontrastu k technice moderní dědeček automobil, v kterém usednou a prohlížejí prastaré fotoalbum, vyzařuje dobráckost, náladovost a dojímá. Ohromení dob minulých je to tam. Kdyby podobně nápaditě pokračoval celý film, asi bych byl dosti spokojený. Žel záhy se z něj stává "filmový týdeník", což je ještě poměrně sympatické, až nakonec přejde do přespříliš lehounké lovestory, která je zvláštní jen kombinací provinčnosti a internacionalismu, tím, že vyzařuje víru v budoucí porozumění mezi národy a zůstává přitom vlastenecká. Obojí, jak technika, tak mezinárodní porozumění ve svazku hlavních hrdinů přebírá vlastnosti druhého - porozumění je pokrokem a technika služebníkem míru. Slabé ***. (25.02.2009)

Nostalgický pohled na dobu prvních motocyklových i automobilových průkopníků a závodníků. Romantická historka je tu jen, aby to nějak drželo pohromadě, zajímavější a zábavnější jsou dobové materiály, z nichž některé vznikly přímo pro potřeby tohoto filmu. V komedii (se sklony ke grotesce) účinkují skutečné historické stroje, které kočírují skuteční motocykloví a automobiloví závodníci, takže kluci všeho věku si přijdou na své. Trojice francouzských herců není příliš titulkována, ale zřejmě jsme o nic nepřišli. Ale stejně mi to celé přijde poněkud nevyrovnané. (28.02.2015)

Dědeček automobil je osobitou filmovou hříčkou. Alfréd Radok svým odlehčeným filmovým opusem dokázal vlastní tvůrčí vzestup ve filmařském odvětví. Již nelze hovořit o divadelních postupech, Radok se zcela poddal filmové poetice a stvořil, a to i za přispění velkých jmen světové kinematografie budoucnosti, skutečný filmový skvost. Pečlivá skladba obrazu a zvuku vytváří harmonickou a upřímnou ódu poetismu. V důkladné pečlivosti, nadšené vynalézavosti a přirozeného nadání pro vznešené vyjadřování myšlenek. Estetické souznění laskavě hladí vrozenou nespokojenost, chlácholivě ji laská v náruči a ohromuje ji svým nápaditým postupem i přístupem. Po technické stránce je hold velikého okamžiku minulosti navozen dokonale, záměrně koketuje s groteskou a poetika s hravým nadhledem zastíní svou noblesou i zdánlivě fádní nedokonalost hlavní dramaticko-romantické linie. I dokumentární vsuvky okouzlí svou precisností a nadhledem. Dědeček automobil je dělaný se zápalem a nadšením, rozdává laskavost a potěšení. Hlavní postavou příběhu je mechanik František Projsa (velmi zajímavý Luděk Munzar), svědomitý pionýr rozvíjejícího se motorového průmyslu a sportovního zápolení. Jeho osoba propojuje velké okamžiky české hrdosti, poetickou hravost a romantickou taškařici. Hlavní ženskou postavou je Nanette Frontenac (šarmantní Ginette Pigeon), křehký a bezprostřední protějšek poezie romantiky. Výraznou postavou je francouzský mechanik Marcel Frontenac (pozoruhodný Raymond Bussières) v poctě grotesky ve starostlivém dozoru nad během událostí. Výraznou postavou s humorným přínosem je také hrabě Alexandr Kolovrat (příjemný Josef Hlinomaz), zapálený automobilový závodník. Z dalších rolí: průkopníci automobilového průmyslu a továrníci Václav Klement (příjemný Radovan Lukavský) a Václav Laurin (sympatický Jiří Sehnal), temperamentní a veselá majitelka francouzského hotelu (dobrá Annette Poivre), trpělivý a úspěšný motocyklový závodník Václav Vondřich (příjemný Antonín Šůra), sebevědomý francouzský motocyklový závodník Jean Pierre Demeester (zajímavý Svatopluk Beneš), či nadšení vynálezci, zlepšovatelé a dělníci motorismu Mackie Duff (Oldřich František Korte), Albert de Dion (Miloš Kopecký), Bouton (Antonín Jedlička), Pierre Charron (Jiří Lír) a Michel Constantini (Jaroslav Kučera). Vše je orámováno duchaplným a podbarveným komentářem pánů Karla Högera a Otomara Krejčy st. Film chce pobavit, což se mu díky stylovému přístupu povedlo. Poetika obrazu je nejvýraznější tváří, veškeré holdy nepostrádají přirozenou eleganci, vynalézavá hravost udává tón a divák se může nechat hladit jednou z nemnoha perel československé kinematografie padesátých let. Rád se uspokojivě kochám. (05.11.2017)