Turínský kůň

Tarrova Vesmírná odysea. Film, který dosahuje hypnotického účinku tím, že ukazuje všechno to (a především to), co je v jiných filmech vynecháno pro urychlení tempa. Opakovaní všedních úkonů (chození pro vodu do studny, krmení koně či vaření a konzumace brambor) tak dosahuje bezmála rituální umanutosti, skrze niž se vyjevují drobné, nicméně podstatné změny: příznaky umírajícího světa, který se pomalu a jistě propadá do absolutní tmy a syrového ticha. Vysychající studna. Kůň odmítající táhnout vůz. Pohasínající lampy. A za okny neutuchající vichřice a větrem vzedmutá oblaka prachu a listí, které připomíná popel. Chce se až říct, že Larsova vize melancholické apokalypsy - jakkoli je to srovnání čistě na efekt - vypadá vedle té zdejší jako nevkusně uslzená hříčka. (15.07.2011)

Pri záverečných titulkoch som zostala bez slov. Bola som pripravená na niečo divné, ničnehovoriace, zdĺhavé. Turínsky kôň nie je ani jedno. Zvláštny áno, nič také som doposiaľ nevidela. Každý záber tu niečím dýcha, zdvíhajúci sa vietor znepokojuje, nádherná hudba doslova deprimuje. Spôsob akým sa samotný film vyjadruje a posúva dej dopredu je fascinujúci. Nehľadala by som v ňom nejaký obrovský skrytý význam, naopak si myslím, že Béla Tarr zobral život taký, aký je a zachytil ho. Ako sa mu podarilo, že som bola fascinovaná niekoľko minútovými zábermi na dvoch ľudí ktorí jedia a pozerajú z okna, neviem. Na jednej strane ma mrzí, aj som rada, že som na film nebola sama. Inak by si ma rozobral tak, že by som dnes nespala. (22.06.2016)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (A torinói ló / THE TURIN HORSE / Turínský kůň) - Nedovedl jsem si ještě před rokem na LFŠ představit jít na 8hodinového Tarra a jeho Satanské tango. Poté jsem viděl Muže z Londýna a teď i toto tak nemám momentálně větší filmové přání... V tomto snímku jsem si přál, aby film vyprávěl o měsíci ze života těchto dvou lidí a né jen 6 dní... Lidé kdo Tarra neznají a přišli na toto, tak jich většina odešla po pár minutách, někteří počkali půl hodiny s tím, "že se třeba i jako začne něco i dít", bohudík nezačalo... Nepochopily jak může být zábavný třeba první den - který vypadal asi takto. Otec se dcerou se vrací s koněm domů, záběr na koně - 5 minut, zavírají vrata - 5. minut, vaří brambory - 5. minut, dcera kouká z okna - 5. minut, jí brambory - 5. minut, přikládají do kamínek - 5. minut, otec kouká z okna - 5. minut, krásný záběr na stará vrata - 8. minut a pak následuje druhý den... Kdo tohle nepochopí, to nepochopím já :D... - 6. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 100% (16.07.2011)

Ak chcete tento film v zdraví dopozerať až do konca, musíte hlavne presne vedieť do čoho idete a neočakávať, že jeho tvár sa bude časom meniť. Je to čiernobiely film, s minimom slov a len 30! zábermi pri dĺžke dve a pol hodiny. To znamená nekonečne dlhé zábery, ktoré skúšajú trpezlivosť diváka. 3 minúty sa varia zemiaky, ďalšie 3 minúty ich jedia a nasleduje 4-minútový pohľad von z okna – to všetko často len so statickou kamerou, pričom tieto činnosti sa ešte niekoľkokrát zopakujú. Priznávam, bola to nuda, ktorú narušili len občasné vsuvky, ako monológ tajomného návštevníka či príchod cigánov. Ale niekoľko vecí sa mi tu páčilo. V prvom rade je to celková atmosféra, neutíchajúca víchrica vytvára až postapokalyptické prostredie. Ďalej je to diabolská hudba, ktorá mi určite zostane v hlave ešte niekoľko dní a niektoré zručne natočené scény – napríklad hneď tá prvá má v sebe veľkú silu. Chápem aj, že Béla Tarr tým chcel niečo povedať, k čomu mi pomohlo aj prečítanie pár recenzií. Do pozornosti dávam napríklad túto. (31.08.2012)

Spolu s básníkem pravím: v poloutmě a polousvětle plyne tu den po dni. Mám s Tarrem dva problémy. Hudbu mu dělá jeho dvorní génius a já mám vždy potřebu si Víga po zhlédnutí Tarrova filmu zařadit do topky, jenže ta je zoufale plná. Druhý problém mi činí Tarrovo mírně sebestředné kochání se natočenými záběry. Ve střižně si mohl zařádit, ale to Tarr ne, to on nám radši nabídne několikasekundový záběr na mokrou košili, na strom ve větru, pohled na muže dívajícïho se z okna a mnoho dalších záběrů, které bylo líto Tarrovi vystřihnout, opodstatnění ve filmu nemají. Takže po delším váhání je to další Tarr za čtyři, i když film má nesporné umělecké kvality, ale takhle extrémně dlouhý skutečně být nemusel. (01.12.2019)