Oko nad Prahou

Pardon, ale tyhle pseudodokumenty... jak to napsat nějak slušně... příběh o strašně ublíženym "architektovi", kterýmu musí rodinka a kamarádi in memoriam nahonit triko... ale tak kamarádi si udělali radost a já můžu jít zvracet, protože tolik neobjektivity v jednom "díle" sem snad eště neviděl. A příště budu svojí zvrhlou zvědavost držet na uzdě, slibuju. (20.04.2010)

Mám chuť křičet na Knižáka, Klause, Béma a celou ODS. Mám chuť se jít bít za knihovnu. Mám chuť jít vysvětlit všem, kteří chtějí pomoct v ČR něco zlepšit, udělat něco nového, zajímavého, posunout republiku dopředu, že je to jen strašná ztráta energie. Mám chuť jít zvracet nad českou společností, vládou, politikou, její neorganizovaností, neschopností a absurditou. (15.04.2011)

hezké, ale podle mého názoru neskutečně hloupé. Olga Špátová by se hodila na atáčení volebních spotů, tohle je moc. Takhle neobjektivní a podivný dokument, který je vlastně fajn, jsem neviděla děsně dlouho. Mimochodem knihovna se mi nelíbí, proč si žena nechá dát jméno Kaplický nechápu a Klaus má podle mě v hodně věcech pravdu. (30.06.2010)

Vzhledem k tomu, že jsem vždy patřila mezi fanoušky a obdivovatele Jana Kaplického (a nejen jeho práce), nebudu nejspíš zcela objektivní .. ale koneckonců proč ne? "Chobotnici" jsem si přála a upřímně se těšila, že podobnou originální stavbu Praha bude mít. No, přišli "pánové nahoře", kteří stavbu zhatili .. trapně a velkohubě .. jak to tak u nás bývá. A mě to hrozně naštvalo a rozesmutnilo. Ale třeba se nakonec dočkáme, kdo ví? A k dokumentu Olgy Špátové musím říct, že za každý takový, který vznikne, jsem a budu ráda. Může být informací, nadějí, hrdostí, chloubou, či hnacím motorem nebo pobídkou pro nás ostatní. (05.05.2013)

Potíž s valnou většinou ostatních hodnocení a komentářů zde je v tom, že se nevztahují ani tak k samotnému dokumentu, nýbrž k osobě Kaplického a jeho návrhu, přičemž platí, že kdo je pro stavbu chobotnice na Letné, ten dává vysoké hodnocení (a naopak). Přestože jsem pro, z dokumentu je mi stydno. Nevadí mi neobjektivita, která je podmíněná producentským a autorským dohledem Kaplického ženy Elišky, ale téměř absolutní selhání OKA NAD PRAHOU jak jakožto dokumentu, který přebírá postupy narativního žánrového filmu, tak i jako dokumentu jakožto typu rétorického argumentu. Po vzoru hraných počinů je v úvodu vytyčen deadline, jehož ale není dosaženo, protože na Letné nestojí nová knihovna podle Kaplického návrhu, a celá zápletka se snaží zdárně vyřešit komplikace v profesním životě, zatímco v tom osobním se daří, přičemž v klasických filmech to bývá naopak. K dosáhnutí deadlinu a zachování statusu quo má posloužit právě dokument svou argumentací, u níž není problém v její jednostrannosti, ale neférovosti, protože na místo toho, aby se mířilo na rozum a podnítila se diskuze, tak se lacině zaměřuje na dojmologickou palbu (filmově okázalý a patetický hudební doprovod ve špatně sestříhaných rapidmontážích či časosběrech) a argumentaci autoritami s prostpravdami na srdci. O zesměšňování oponentů, kteří jsou snímáni v podhledu a jejich proslovy jsou buď sestříhány nebo naopak trvají příliš dlouho, aby se upozornilo na jejich tělesné a řečové nedostatky, nešťastný přístup jenom umocňuje (a přítomnost animované chobotnice je vyloženě laciná). Ale tak co čekat od někoho, kdo je podepsán pod FENOMÉN GOTT? (15.07.2010)