Samurai

O co slabší rozjezd o to lepší dojezd, který vzbuzuje nemalou naději, že ve zbylých dvou částech se Jošikawův legendární román o Musašim dočká důstojného zpracování. První část sama o sobě toho však hodna ani zdaleka není, v zásadě by se slušelo ji výrazně pokrátit a spojit až s druhým dílem. (24.08.2010)

Už to, že film je natočen dle divadelní hry podle románu Eidži Jošikawy z roku 1937, by mělo v divákově hlavě spustit poplach. Totiž ten Jošikawův román čítající tisíc stran vycházel v novinách na pokračování, což je styl, který rozvinuli Francouzi jako Alexander Dumas, či Eugene Sue. A Jošikawa je opravdu japonský Alexandre Dumas - hned na začátku vrazí do děje dvě osudové ženy, milostné peripetie zabírají vetšinu knihy (filmu, divadelní hry), a jak říkal často Dumas, dokažte mi, že to není pravda. O láskách historie moc nepíše.To, že Musaši nebyl rváč a vyděděnec, stranil se sice lidí a nemyl se, ale to proto, že měl nejspíš silný exém po celém těle, co na tom, hlavně upravit historii tak, aby to měšťanské čtenářky ocenily. Takže o Musašiho se tisíc stran perou dvě ženy, a my, čtenáři Knihy pěti kruhů, se mužeme jít zahrabat. Pro nás tento Musaši není. (18.12.2015)

zajímavý film ze starého japonska, vyprávějící o zrodu samurajské legendy Musashi Miyamota. Vše se drží reality, nečekejte gejzíry krve ani komixovou nadnesenost - a jelikož je film o počátcích legendy, neodehrává se v něm ani moc akce (a když už, tak se Musashi brání dřevěným mečem), spíše odkrýváme hrdinovo povahu a motivace k dalším činům. Konec je ovšem nadmíru stylový - Takezo se vzdá svého jména i lásky a již jako Musashi se při západu slunce vydává vstříc samurajskému řemeslu - těším se na druhý díl. (26.11.2008)

Kolorizovaný historicko-samurajský epos s Mifunem je veľmi príjemným osviežením, atmosféru prírody a Ďalekého východu tak dokážem precítiť v inom rozsahu, než predtým. Ale nepripadal som si ako vo východnom westerne, pretože nebyť tých nereálnych súbojov (kedy sa Takezovi podarilo prešpikovať z neuveriteľných patových situácií) sa príbeh sústreďoval na prílišnú emocionálnu stránku. A v nej som sa necítil ako doma, pretože nedokázala dej posunúť pred nejakú serióznejšiu scenáristickú dilemu či umelecký záber, ktorý by redefinoval primárny konflikt občianskych roztržiek do vznešenejšieho zážitku. Kobajašiho vojnová troj či šesťdielna sága mi napriek svojej dĺžke a uzavretosti prišla úprimnejšia, viac alibisticky svojím vývojom podporovaná, hoci tiež som sa párkrát pristihol s takou vrtkavou neistotou a nedôverou. (16.10.2015)

Tak mam u japonskych reziserov uz nejaky prehlad - viem o reziserskej tvorbe Kurosawu, Kitanna, Jasudziro Ozu-a, Kendzi Mizoguci-ho, Hayao Miyazaki-ho, Kaneto Sindo-a, no ale Hyrosy Ynagaky mi fakt nic nehovori a po tomto filme tomu este asi dlho aj tak bude. Priemerny namet o stredovekych bojoch v Japonsku je utopeny v nezazivnom prevedeni, reziser odviedol priserne priemernu pracu za kamerou, herci az na Mifuneho sa teda nijako nepredviedli a samotny Mifune to nemal sancu sam utiahnut : 55 % (19.04.2016)