Hledá se Eric

A ta premisa byla tak slibná. Hledá se Eric je fajn film, jenže jsem si od nástřelu nasliboval do kapsy svižnou a čerstvou bombu, kterou jsem dostat ani nemohl. Ale netvrďte mi, že z mluvícího imaginárního Cantony nešlo vytřískat více. A teď rozhodně nevolám po třaskavé komedii. O tu nestojím. Bral bych sequel i remake, ale pošlete za kameru někoho trochu odvážnějšího. (04.06.2015)

WTF? Jako koukat na lacině psychologizující flashbacky, které o desítky let později motivují hlavní postavy k jejich iracionálnímu chování mi jako psina moc nepříjde. Ken Loach si hlavně vystřelil z dramaturgie v Cannes, která jak je známo nejdříve kouká na to od koho ten film je a až poté na to jaký ten film vlastně je - a tenhle je (s prominutím) strašná sračka. (14.01.2010)

Zpočátku jsem byl hodně nadšený.. i když vlastně nevím z čeho přesně. Prostě jsem si oblíbil losera Erica a bavilo mě, jak mu druhý Eric udílí rady, ideálně ve francouzštině. Pak se hořkosladcekomediální nádech přehoupl do temnějšího, vážnějšího, naléhavějšího... jen ke konci ten "twist" v náladě a stylu už mi tolik nesedl. (12.07.2009)

O tom, že politický režisér neznamená vždy chytrý režisér, ale zcela jistě to znamená "nefilmový" neestetický a trapný režisér... Dramaturgicky zcela nezvládnuté. Závažné se mísí s patetickým a rádobykomiký... Závěrečné rozuzlení mi jen dalo najevo, že film je skutečně tupý a hodí se spíš do televize. Nebo, že by se Ken Loach přizpůsoboval fotbalovému fanouškovi? Nemyslím si... Existuje mnohop tvůrců, kteří skrze film reflektují to skutečně závažné... Trapné předvystoupení Karola Poláka v klontextu tohoto filmu nebylo až tak hrozné. Každopádně na LFŠ tohle zřejmě nemá co dělat... (01.08.2010)

Vždycky jsem si říkal, co mi na tom chlápkovi s brežněvovským porostem nad očima a se zvednutým límcem tak imponuje. Teď už to chápu. Ken Loach natočil nevyvážený mix sociálního dramatu, komedie i love story a celé to šéfuje chodící charisma jménem Eric Cantona. Pro mě 116 minut neobyčejně zábavné podívané s neobyčejně pozitivním podtextem a neobyčejně jemným rastrem pohledu na anglický "proletariát". Vášnivá apoteóza fotbalu, kamarádství i beznadějných loserů, jimž vévodí bůh-člověk Cantona v nádherně sebe-parodické kreaci. I když jsem si v některých chvílích říkal, že tohle prostě Loachovi nemůže držet pohromadě, vždycky si to nějak zázračně sedlo a z kina jsem vycházel s pocitem obyvatele docela normální planety a docela normální společnosti. Dokud se pošťákům zjevují přízraky fotbalových géniů a radí jim, jak na lásku, nejsme ještě v prdeli. Hřejivý film plný formálních děr, ale s perfektním tahem na branku a koncovkou hodnou Erica. (29.03.2010)