Režie:
Pavel BlumenfeldKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří ŠustHrají:
Robert Vrchota, Jana Brejchová, Josef Bek, Květa Fialová, Oldřich Nový, Jarmila Kurandová, Rudolf Deyl ml., Martin Růžek, Valtr Taub, Věra Kalendová (více)Obsahy(1)
Od poloviny 50. let začaly vznikat zprvu ještě nesmělé pokusy o běžný kriminální film, který by se nehemžil nepřátelskými agenty. V tomto případě, ještě hodně toporném a proklamativním, se však tvůrci dostali jen do půli cesty: někdejší příslušník hrabivých revolučních gard, profesí zubař, se na samém konci války zmocní zlatého pokladu, který pocházel od vězňů z nacistických koncentračních táborů. Avšak zlato vykoupené krví nevinných obětí ani novému majiteli, jenž zpychne a vede zhýralý život, nepřinese štěstí, po letech jej čeká krušné odhalení. Za zmínku stojí, že svou první "dospělou" roli zde ještě nepříliš poutavě vytvořila Jana Brejchová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Tahle kriminálka stojí za zmínku kvůli neuvěřitelně špatně udělané hromadné přestřelce v úvodu, kvůli výbornému Martinu Růžkovi, nerozpoznatelné Květě Fialové a teenagerce Janě Brejchové. Hlavní hrdina je opravdu toporný a na ruku mu hraje jen lehce divadelní pojetí, tak oblíbené v prvorepublikových filmech. Na druhou stranu osobnostní rozklad jeho postavy je znázorněn povedeně a uvěřitelně. Pokud tedy máte slabost pro naivní prvorepubliková dramata, dá se tu něco najít. ()
Film s celkem slusnym potencialem, jak uz to ale ve valne vetsine filmu z padesatych let u nas byva, zpracovani a klise temer vse zahubilo. Filmu ale nelze uprit jistou dobrodruznost a misty az " noirovsky " styl, pravda, hudba to dost kazi. Z hereckych vykonu zaujme hlavne Oldrich Novy, ktery za barem jako by vzpominal na lepsi casy, stylovy jako skoro vzdy. Tradicne vyborny a uhlazeny Ruzek, sve si odehrali take Vrchota a Bek. Uz nekde jsem psal, ze me Jana Brejchova nikdy nezaujala a myslim si, ze kdyby nemela tak hezky oblicej, tak se nikdy neprosadi. Ve Zlatem pavouku ale snad aspiruje na nejhorsi predvedeny zensky herecky vykon v historii ceskoslovenskeho filmu ( prehravala a krute se podobala Nastence z Mrazika ). ()
Severní Čechy na konci druhé světové války: Příslušník revoluční gardy dentista Hruška (R. Vrchota) se zmocní několika kilogramů zlata, které bylo ukradeno vězňům v koncentračních táborech. Kdo by to řekl, po letech však přichází nemilé překvapení ! Méně významný film od méně významného režiséra mě nijak zvlášt nenadchl. Byl to takový nepříliš zdařilý pokus o tzv. nový kriminální příběh na nový způsob. První dospělá role ale trochu nejistý krůček pro tehdy začínajicí a budoucí hvězdu J. Brejchovou. ()
No to zas bylo... Zubař, který si nakradl zlato, podváděl svou manželku, zradil kamaráda - na kterého vytasil i zbraň. Jak neuvěřitelné... Brejchová zde nesmírně přehrává, ještěže ty nejlepší role měla teprve před sebou. A Bek? Z těch jeho klaďasů asi chytnu jednou kopřivku. Jediné pozitivum na filmu vidím herecký výkon Vrchoty a také mladičké Fialové. ()
"Drama člověka, který ztratil smysl pro čest" je dnes už jen zajímavost z počátků kariéry Jany Brejchové. Jinak je Zlatý pavouk typická padesátková krimi, která jen poučuje. Navíc se tu extrémně podivně pracuje s časem a není úplně jasné, do kolika let je příběh rozprostřen. Postavy jsou komicky černobílé, kladný hrdina je kladný s vykřičníkem (Bekův poručík SNB jako by byl vzorem pro pozdějšího majora Zemana), negativní postavy jsou předem odsouzeny k selhání... Vysloveně trapná je poameričtělá karikatura Oldřicha Nového, jeho barman Charlie patří k tomu nejhoršímu, co kdy natočil. Mezi další omyly patří Růžkův trapný záporák a samozřejmě jeho rádoby fatální milenka Fialová. Přesto je tu a tam příjemné vidět Vrchotu v hlavní roli a samozřejmě Brejchovou, která je až dojemně roztomilá v každém záběru. ()
Galerie (2)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (2)
- Film byl téměř celý natočen v Děčíně. Vila, v níž probíhalo natáčení, se pak nachází hned nad železničním přejezdem u Tyršova mostu. Začátek filmu byl natočen v Kutné Hoře. (kowalski)
- Během natáčení si chodili filmaři přehrávat části nafilmovaného materiálu do dnes již neexistujícího Kina Kotva, které se nacházelo hned na druhém břehu Labe. (kowalski)
Reklama