Vyrobeno v Dagenhamu

Jaime Winstone, která mě tak uchvátila v druhé epizodě True Love, byla důvodem, proč jsem si film pustila. A krom toho, že nezklamala a zařazuje se mezi mé objevy roku, přinesl tenhle film celou plejádu nadprůměrných hereckých výkonů, kdy na některé je učiněná radost koukat (Sally Hawkings, Rosamund Pike a excelentní Miranda Richardson, z té jsem nedokázala spustit oči). Povedená dramedy o tom, že když něco chcete, nesmíte se vzdávat, protože nikdo nedokáže odolávat věčně. A tyhle baby si za svým teda stojí! 70% (25.04.2013)

"Všechny ven!" Půvabné, barevné retro drama o tom, že práva nejsou výsada, odlehčené tak, jak dovedou dramata odlehčit asi jen Britové. Všechny role bez výjimky jsou skvěle obsazené (ale obzvlášť před Sally Hawkins smekám), napsáno i natočeno je to s lehkostí a myšlenka je - želbohu - stále aktuální, jak kromě aktuálního dění u nás i ve světě ostatně dokazují také některé zdejší ignorantské komentáře (autory nebudu jmenovat). Doporučuji všem. (02.01.2016)

Britská sociální komedie má hluboké kořeny a dlouholetá tradice se proměňuje v pozoruhodné mistrovství. Britové dokáží zprostředkovat historické události a společenské procesy zábavným způsobem, působí na diváka jemnou ironií, chytrým humorem, vtipnou nápaditou scénou bodují tam, kde by si jiná kinematografie pomáhala emocionálními střety, patosem a tragikou. Vyrobeno v Dagenhamu líčí jeden ze zásadních konfliktů, které se odehrávaly v rámci tzv. druhé emancipační vlny ženského hnutí. Protest továrních šiček z Fordových závodů přerostl v boj za zrovnoprávnění žen v oblasti platů a pracovních podmínek a posléze vedl ke změně britské legislativy a měl ohlas po celém světě. Akce pár desítek žen dokázala proměnit společenskou atmosféru a změnit zavedené vzorce myšlení v tom nejširším měřítku. Celkový dojem: 90 %. (02.10.2013)

- PRÁVO NENÍ VÝSADA ! - Souhlas s Malarkeyem, u nás v době kdy šičky od Forda protestovaly za rovnoprávnost platů zadupávaly pásy tanků ,,bratrských'' armád mylnou představu našich taťků o ,,socialismu s lidskou tváří''. Jenže ona ta Anglie byla vždycky napřed a tak zatímco se u nás válčilo o kolonii Sojuzu, v Dagenhamu řešili rovnoprávnost žen. Jak komedie mi film vůbec nepřišel, naopak mi přišel velice smutný. Krásně předvedl jak i desítky let po válce trpělo mnoho mladých můžů poválečným syndromem, kteří většinou bez pomoci zvenčí své noční můry končili ve spásném a klidném náručí smrti sebevraždou. Film je to celkem zajímavý, začátek sedmdesátek se podařil zachytit v Anglii celkem solušně. Cortiny se mi líbily, pamatuji si je jako malej kluk. Nesly si ještě pozůstatek doznívajících ploutví (myslím ročník 1966) s originálními kulatými zadními světly. Za mne je to za tři dveřní ručně šité výplně dveří. * * * (10.08.2015)

Jako filmového nadšence mě především zaujalo herecké obsazení - výkvět mladé anglické herecké ženské generace v jednom filmu (speciálně Sally Hawkins, Andrea Riseborough a Rosamund Pike) se jinde jen tak nevidí. Jako ženu mě zaujal jejich boj a to, že se nedaly odbýt a nakonec opravdu dosáhly svého. A v neposlední řadě mě jako Češku zaujaly (nebo spíše naštvaly) některé zdejší komentáře, jejichž autoři si myslí, že celý svět si z nás sedne na zadek jen proto, že u nás se v létě 1968 řešilo něco naprosto jiného než práva pracujících žen v Anglii. Poznámka na konec - v závěrečných titulcích byly ukázány dobové fotky a je zajímavé, že žádná z Fordových šiček nebyla tak sexy jako těch pár v tomhle povedeném filmu. (11.05.2013)