Obsahy(1)
Tajomná kabelka v Shanghaiskom hoteli, ktorá môže ale nemusí byť súčasťou skutočného príbehu, alebo sna, ktorý sa mohol, ale aj nemusel hlavnej hrdinke prisniť. Tápanie po skutočnosti a snaha pochopiť, čo sa deje, dáva odvahu hlavnej hrdinke si spomenúť na veci uložené hlboko v jej podvedomí, v ktorom vystupuje jeden muž a modrá ruža. (ScarPoul)
(více)Recenze (49)
Atmosférou někde mezi Twin Peaks a Modrým sametem, kdy na jedné čekáte, kdy se objeví červené závěsy, a na druhé straně si říkáte "To je ale divnej svět". Klasicky u Lynche těžce uchopitelné a pochopitelné, takže nezbývá, než se nechávat unášet prapodivnými dialogy o tom, že se v místnosti objevila taška s modrou růží.... Trochu mě rušilo technické zpracování, hlavně kamera vypadala jak někde z fan filmu party lidí z hospody. Na druhé straně je tu ale výborná hudba, velmi se inspirující Badalamentim. ()
Dalo by se tomu říkat "Lynchovo dilema". Pokud jde o novější filmy režiséra hromady kultovních kousků, nikdy si nemůžete být jistí, jestli to fakt není nic moc, nebo David Lynch zůstal jenom nepochopen. Stejně se to má i s krátkým filmem/reklamou, který zaplatil Dior. V typicky lynchovsky divném chaosu se ale pěkně vjímá půvabně zmatená a vylekaná Marion Cotillard. A koneckonců to není tak dlouhé. ()
...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce... ()
Jakožto fanda Lynchových výtvorů jsem zůstal po zhlédnutí tohoto krátkometrážního snímku hluboce zklamán. Co to jako mělo být? Otřesná kamera nám nabídla nechutnou přehlídku rozmazaných záběrů a nebýt docela slušné hudby, tak jsem to asi vypnul. Atmosféra sice měla jistý mysteriózní nádech, jenže všechno kolem dokola bylo špatně. Dokonce ani výkon Marion Cotillard nebyl moc dobrý. Nadržený taxikář jí dokáže rozpálit mnohem víc, než čmoudící kabelka… ()
Perfekto. Po otrasnom BOAT konečne skvelý Lynch. Snová atmosféra, skvelá Marion, mrazivá hudba. Modrá ruža ako memento stratenej (tragickej?) lásky? Vstup sna do reality? Alebo naopak? Skutočnosť? Predstava? Potlačené spomienky? Možno všetko, možno nič a možno niečo úplne iné. Každý sa môže nechať uniesť. Každý si môže vytvoriť vlastnú teóriu. A to je na tom krásne. Nádherný filmík. ()
Reklama