Život v jednom dni

O tomto projektu jsem se dozvěděl ještě než předtím než se uskutečnil. Rozhodně jsem se na nevšední film těšil už jenom z toho důvodu, že někdy náš běžný den v životě bývá to nejhezčí i to nejhorší, co můžeme zažít. Anebo je to každodennost, stereotyp chcete-li. Avšak i takový stále se opakující okamžik může být zajímavý. Film se časově posouvá průběhem celého dne. Máme možnost vidět jak lidé spí, čistí si zuby, jsou na toaletě, jí, povídají si, smějí se, brečí, radují se. K těmto působivým záběrům notuje pěkná hudba, která má dodat výraz pro daný moment filmu. Možná jsem čekal více a že mi film promluví do duše. Na jednu stranu se tak stalo a na druhou tu byly i pasáže, které bych vynechal a uspávali mě. Life in a Day je oslavou každodennosti. 3* za film a 1* za nápad a poentu. (16.05.2011)

Tento projekt podle meho nazoru vubec nevyuzil potencial, ktery mel. Je z neho ani ryba ani rak, neslane, nemastne, zapomenutelne dilo postradajici odvahu a zajimavejsi rezijni koncepci. Film neni mozaikou zivota na planete, protoze je v nem udalosti velmi malo. Vzhledem k tomu, kolika hodinami materialu se tvurci presentuji, tak tragicky malo. Film neni umelecky, postrada myslenku, sdeleni, poselstvi. Ve filmu neni nic, co bychom nevideli jiz mnohokrat drive a zajimaveji. Shrnuto a podtrzeno: pokud touzite po informacich, zadne nedostanete, podivejte se na Cestomanii. Pokud si chcete uzit film o planete, podivejte se na Koyaanisqatsi a podobne filmy. Pokud chcete videt stripky ze zivota lidi, prohlizejte videa na Youtube. Tento film je od vseho trochu a dohromady nic. (29.01.2011)

Nápad to byl vskutku originální, ale už předem muselo být jasné, jak se to celé (zcela zákonitě) rozpadne na maličké střípky, které vlastně nemají vůbec žádnou výpovědní hodnotu. A tak nakonec divák sleduje celou sbírku klišé (těhotná ženská, chlap omdlí u porodu, dětská práce, nedostatek vody, plýtvání vodou, umírání...) odehrávající se po celém světě. Ještě že byla ta Love Parade, protože jinak je to jedna velká nuda, které chybí nějaký spojovací prvek - pokud nepočítáme ždímání emoci (Američanka a její manžel, který je na misi v Afganistánu, lidé žijící v mizerných podmínkách, umírající...). Dobrá a chytlavá je snad jen melodie a pak se mi líbila ta holka, co mluvila o tom, že miluje jedno slovo (který si samozřejmě nepamatuju, ale jde o nějaký mrtvý jazyk, tak mě to snad omlouvá), protože znamená ten moment, kdy by dva chtěli začít komunikovat, ale ani jeden nenajde odvahu k prvnímu kroku. Ach. Pokud jde o můj 24. červenec 2010, tak jsem sice nic nenatočila, ale docela dobře si ho pamatuju, protože jsem dostala k svátku žlutý růže. Ano, ženy si přesně pamatují, kdy jakou kytku dostaly, protože nikdy nedostávaj tolik, kolik by dostávat mohly. Teď vlastně trochu lituju, že jsem nevzala do ruky kameru - mohla z toho být další dojemná scénka do tohohle slepence... (12.11.2011)

Opožděná rozpačitost z celé té směsice videí mě donutila neplánovaně klesnout o jednu hvězdičku. Rozhodně si myslím, že to stojí za vidění, už jenom proto, že je to naprosto jedinečný projekt a každý by si měl o něm udělat vlastní obrázek a to i přesto, že je dost pravděpodobné, že ten obrázek nebude úplně pozitivní. (31.03.2012)

Příjemné, originální, působivé, plné skvělé hudby, všeobecně dobře vybraných videí. Několik scén je opravdu dech beroucích, především díky tomu, že se skutečně staly. Navíc se jedná o dokument, po jehož shlédnutí budete ještě nějakou tu chvilku přemýšlet (o čem jiném než o životě). Příjemné vytržení z filmové průměrnosti a povrchnosti:-) (06.07.2011)