Bylo jednou zelené údolí

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. (11.03.2008)

Klasický veľkofilmový old school Hollywood tak ako ho mám najradšej.Remeselne po každej stráne skvelé, s veľkými myšlienkami, správnou dávkou veľkoleposti, humoru aj sentimentu a dôležitou témou.Ale práve v téme je u mňa problém. Rodinná sága baníkov odohrávajúca sa v dedinskom prostredí nie je niečo čo by ma (aj napriek perfektnej filmárčine) na celé 2 hodiny dokázalo strhnúť. 8/10 P.S. toto je ten film, ktorý porazil na oscaroch Občana Kana. (07.07.2015)

Trochu sentimentální a místy méně srozumitelný než jiné Fordovi filmy, ale přesto moc pěkný příběh natočený podle stejnojmenného románu velšského spisovatele Richarda Llewellyna, odehrávající se asi kolem roku 1880. Perfektní obraz a kamera ale k tomu bych ještě připočet některé opravdu zdařilé herecké výkony jako ten od Donalda Crispa nebo Waltera Pidgeona. Dále už hodnoceno jako příběh..Osudy hornické rodiny, konflikty prostých lidí, bouřlivé přeměny, indrustializace, a vypořádání se s ní, jsou zde převedeny skutečně mistrovsky. Za shlédnutí určitě stojí i když jsou zde ještě i lepší Fordovi filmy:-) (23.12.2007)

(1001) -"'Tis a coward I am, but I will hold your coat." Takových bratrů, až z toho jednomu jde hlava kolem. Filmu myslím postupem času zůstane jenom pověst toho díla, které ve své době dostalo víc lásky než Občan Kane, ale s přibývajícími léty už nedostalo žádnou další, zatímco k Orsonovi se jí valí víc a víc. Kdyby se mi chtělo, pustím si oba filmy po sobě a vrhnu se na poukazování na to, jak Ford je minulost a Orson budoucnost, ale nemyslím si, že je to nutné. Pro někoho, kdo o filmové formě nemá přílišný rozhled, by každopádně mohlo být velmi zajímavé například porovnat, jak oba filmy pracují s vypravěčem a retrospektivním vyprávěním, mimo dalších věcí. Ford všechno používá za účelem uctívat sentiment, což si v mém srdci žádnou pozici nevybuduje. (Moje vědomí pracuje na principu sentiment=špatné, pathos=dobré, jen tak pro pořádek.) Když opustím mudrování o formě a obrátím se k obsahu, tak postava reverenda Gruffydda mne dojala. A vztahuje se to i ke dnešku, protože v současné době sotva někde v mainstreamu člověk narazí na mužský vzor cti a pravdy pro malé chlapce. -"By prayer, Huw. And by prayer, I don't mean shouting, mumbling, and wallowing like a hog in religious sentiment. Prayer is only another name for good, clean, direct thinking." (13.06.2015)

Scénář: Philip Dunne .. Sentimentální vzpomínání na krásy rodného údolí devastovaného hornickým průmyslem. Vyprávění je zkraje podáno jakoby dokumentárně, čemuž napomáhá i hlas vypravěče a minimum dialogů zobrazovaných postav. Po tomto úvodu dojde k zlomovému bodu (snížení mezd) a rozjíždí se pravé dobové, silně sociální drama a zde se film teprve takříkajíc rozjede. Příliš jsem však nejásal nad náboženským podtextem a ty studené, předpisové staroanglické vztahy (rodinné či sousedské) opět budí spíše úsměv na tváři. Herecké výkony jsou však výborné, řada situací zahřeje a film tak alespoň nepůsobí chladně jako jeho souputník Občan Kane z fiktivního souboje "velikánů roku 1941." (23.12.2007)