Železná lady

Britská režisérka Phyllida Lloydová po svém úděsném debutu Mamma Mia! přichází se svým druhým filmem a tentokráte už v něm zpracovává ryze britské téma - biografii ,,Železné lady" Margaret Thatcherové. V předešlém faktu už je však první háček, neboť biografickým je film jen z části, z té další jde o psychologickou studii stářím a halucinacemi trápeného seniora, kterým je shodou okolností právě někdejší britskou premiérkou. To by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby tato skutečnost měla nějakou hlubokou výpovědní hodnotu, ale spojení Železná lady - bezbranný starý nemocný člověk mi příliš nefunguje. Jistě, chápu ten primárně se nabízející paradox a pokušení zobrazit kontroverzní političku a vůdkyni coby chvějící se stařenku, ukázat, že Železná lady nebyla v jistých momentech života zase až tak železná, ale přijde mi to laciné a tak trochu škoda. Asi bych také nejásal nad tvůrčím konceptem, který by mi coby divákovi ukázal Ronalda Reagana, souputníka baronky Thatcherové, v biografii coby dementního staříka postiženého Alzheimerovou nemocí, i když je tato nemoc nesporným a neopominutelným životopisným faktem, Reagana bych ale jako divák chtěl viděl rastrem politiky, ne rastrem jeho jistě hrozné nemoci. Žensky empatický přístup paní režisérky zřejmě zabil politický rozměr, možná také ten fakt, že Margaret Thatcherová byla političkou vysoce kontroverzní a tvůrci nechtěli její politickou dráhu interpretovat jednostranně, proto použili k jejímu vykreslení metodu ,,kočkopsa" (jak by řekl nejmenovaný český barončin epigon), ani černá, ani bílá, ani hodná, ani zlá, prostě naše paní premiérka. Velikost britského impéria, jako třeba v úchvatné loňské Králově řeči, oslavena rozhodně není. Co je však nesporným faktem, to je úžasný a strhující herecký výkon Meryl Streepové, jestli za tuhle roli nedostane letos Oskara, tak už vážně nevím... PS: (připsáno 27.2.2012) Takže, Meryl, gratuluji, získala jsi ho zcela po zásluze... (25.02.2012)

Na to, že místy problesknou tak hluboké a kontroverzní myšlenky jde o plytké plácnutí do vody, kdy je zřejmé, že scénárista nevěděl jaké stanovisko má k samotné postavě Margaret Thatcherové zaujmout. Nicméně už kvůli uhrančivé Meryl Streep těch sto minut uteče jako nic - jen celek nevzbuzuje téměř žádné emoce – měli bychom jí nenávidět nebo milovat? Nada! Coby fiktivní biografie by zvolená forma mohla působit jako zajímavý experiment, ale jako ilustrace skutečného života je proklatě nedostačující. PS: Meryl Streep by měla ještě stihnout natočit životopisný film o Meryl Streep,protože nikdo jiný jí nezahraje lépe, než ona sama. (24.02.2012)

Margaret Thatcher jako schopnou političku velmi uznávám, zvlášť v porovnání s nekterými těmi dnešními nerozhodnými chcípaky, ale že bych byl z "jejího" filmu nějak dvakrát odvázanej, to teda nejsem. Meryl Streep odvádí vynikající herecký výkon, ale to je zároveň to jediné, co na filmu opravdu stojí za pozornost. Zbytek je jen takový příjemný průměr, který se snaží bojovat na více frontách, ale na žádné nakonec nedosáhne přesvědčivého vítězství. (12.02.2012)

Filmařsky nejvděčnější životní etapou Margaret Thatcherové je stařecká demence (nebo senilita, či co to měla za diagnózu). A dává to smysl. Vytáhnou se maskéři, vytáhne se Meryl Streep (což máme obě oscarové nominace) a politicky toto období vůbec není kontroverzní. Takže to vedlo až k tomu, že druhou nejvýraznější rolí ve filmu je halucinace. Škoda, tenhle portrét se vlastně ani nehodí k názvu filmu. Já bych tedy rozhodně dal přednost snímku o její cestě k politice a práci v krizových fázích jejího úřadu. (17.10.2015)

Celé to stojí na výkonu Meryl Streep, který je sice jako obvykle výtečný, ale pro kladné hodnocení celého filmu to samozřejmě nestačí. Neseděla mi ta forma - útržkovité prolínání přítomnosti, minulosti a halucinací. Celé to pak působilo jako nicneříkající slepenec. Dojem těžkého "boje" Margaret Thatcherové to sice dokáže divákovi předat, ale i za to bych spíše přičetla body Meryl Streep. Bez ní by tenhle film byl úplně o ničem. ~(3,2★)~ (05.05.2012)