Výheň

Švýcarsko-německý postapokalyptický thriller / horor s napínavým dějem z (možné) blízké budoucnosti a nepostradatelnými okrovými či modrými filtry je rozhodně překvapením pro nejednoho, do kvalitativně nejistých vod kinematografie našich západních sousedů zavítavšího diváka. ~ Pravda, film má své mouchy – počínaje skutečností, že se hrdinové z některých situací dostanou až nereálně snadno, přes občas až moc přeexponovanou (přesvětlenou) vizuální stránku, až po takové malichernosti, jakými je např. protagonistčino pečlivě oholené podpaží... Ale nebuďme hnidopiši, Hell si vás získá svým mimořádným tempem i napětím a dusnou atmosférou, a koneckonců ani z hlediska racionality či kauzality není téměř co kritizovat. Snímek nejen o snaze přežít, ale i o odvaze a sourozenecké lásce. ~ A dovolím si ještě krátké zamyšlení. Příběh, odehrávající se ve vyprahlé a Sluncem zmítané zemi, nenabízí pouze honbu za trochou vody a benzínu či zkrátka snahu zachránit si v té nesnesitelné výhni a zkáze holý krk, nýbrž nabízí další dosti zajímavý rozměr. A to téma kanibalismus, jež se sice vyskytuje v mnohých snímcích podobného ražení, ale v Hell je z mého pohledu jaksi silnější, jelikož je poměrně dobře vykresleno i zázemí a podmínky protistrany – /pozor, dále možné spoilery!/ zde tedy křesťansky založené rodiny sídlící na ranči. Nelze ji však jednostranně odsoudit. Rodina se pouze dokázala vhodně adaptovat na nově vzniknuvší podmínky, aby přežila. V této situaci už nelze rozlišovat mezi tím, co se hodí nebo nehodí, co je morální a co ne, převládne reflex sebezáchovy. Viditelná je síla a pospolitost rodiny i matčina snaha o zachování rodu… (29.11.2012)

Atmosférou hutný no obsahom dosť skúpy post apokalyptický film. Dobre natočený. Ten film je skrátka plný opakov. Každý plus má svoju druhú stranu mince. Namiesto vymenovania plusov a mínusov preto radšej prejdem na jadro veci. Nekonzistentnosť a chovanie postáv. Dve kamene úrazu. Nevadila by mi tá neoriginálna zápletka, teda, ani mi nevadí, ale je šialene plytká a z hľadiska hlavných postáv mi bolo takmer ukradnuté či sa vyrieši. A hoci tam dramatický náboj je (vďaka ostrej réžii), motivácie hlavných postáv ho zatieňujú. Totiž, ako napísal Shadwell, jediný kto vo filme má cieľ a systematicky premýšľa v danom svete, sú záporné postavy. Kalkulujú, majú plán, vedia, čo robia. Hlavné postavy sa len chcú dostať do hôr ale to diváka vôbec nezaujíma, sleduje ich na ceste a pri ich každodenných problémoch a hory mu nemá, čo pripomínať, nemá k nim vzťah a túžbu po nich nemá ako od postáv prevziať. Tak to aj neskôr vyzerá keď je prakticky celý film o oslobodení zopár postáv a končí strašne skratkovito, navyše k nemu vedie aj nutný podiel nudy. Práve koniec je nekonzistentný najviac, na jednej strane završuje motív, na druhej strane je divákovi úplne ukradnutý, sledoval predsa úplne iné veci, úplne inú stránku postáv a prakticky, ani mu nezáležalo na jednej z nich. 60% (06.08.2013)

Nízkorozpočtová (nezaměňovat s laciná, ten film má všechno, co potřebuje) postapokalyptická kvalita. Na základě Hell bych Fehlbaumovi klidně přiklepl nějakej menší hollywoodskej projekt (Roland by se snad mohl přimluvit), protože tohle je profesionální práce po všech směrech. Pro mě podnětnější než The Road a o trošku slabší než Stake Land. (20.05.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)

Mnohonásobně lepší než provařený a k uzoufání nudný The Road, mnohem zábavnější než ještě větší nuda Stake Land a totálně přechcávající prostředím stejnou Knihu přežití. Ačkoliv tyto americké braky jsou z nepochopitelných důvodů považované za nejlepší postapokalyptické filmy současnosti, tato německá varianta na konec civilizované společnosti jim dává přes prdel téměř ve všech ohledech. Vzhledem k tomu, že jsem si ho původně ani nechtěl pustit z důvodu apatie vůči německé filmové tvorbě, mě příjemně překvapil a podal snad největší poctu žánru, kterou jsem za poslední roky viděl, a to říkám zcela vážně z pozice fanouška postapokalypsy. Realistické, dobře zahrané, nijak přehnané a kvalitně natočené. 90% (26.09.2012)