Prezidentské volby

Bože, ta Palinová je ale kráva, jestli je taková i ve skutečnosti tak hluboce lituju všechny, co s ní museli a musí pracovat. Tématicky je to dost podobný Novému sčítání hlasů, i když hlavní zápletka je úplně jiná. Co mě ale nejvíc zaujalo, ale výběr a namaskování všech důležitých herců, protože minimálně 90% z nich je naprosto k nerozeznání od postav, které hrají. Až se mi tomu opravdu nechce věřit. Myslím že by naprosto s přehledem mohly na nějakých veřejných proslovech nahradit originály a nikdy by nic nepoznal. (06.03.2013)

Mohla jedna nešťastná personální volba změnit průběh voleb ? Na tuto otázku se nepřímo ptá další z řady bezchybných skic politických reálií a zákoutí americké politiky. Prestižní klání o nejvyšší politický post a de facto pozici nejmocnějšího muže planety – je soubojem, ve kterém nerozhoduje filosofie a poselství kandidátů, politický program nebo upřímnost, ale charizma rockové hvězdy, množství vybraných peněz a vizuální a společenská image, často vykalkulovaná a vykonstruovaná do nejvyšší možné míry. Merito věci se přesouvá z proneseného obsahu do prezentované formy, která tak vytlačuje přednesené poselství na vedlejší kolej. Tleskám tvůrcům za to, že přistoupili k analyzované látce nestranně. Nesoudí, nýbrž pouze konstatují fakta, tj. přesně to, co bych od tohoto typu filmu očekával. Woody Harrelson se dostává v poslední letech do znamenité formy, Edu Harrisovi chybí dostatek prostoru, naopak Julianne Moore září a na rozdíl od jí ztvárněné postavy, je po profesionální stránce bezchybná. Právě Sarah Palin je hlavní „hvězdou“ filmu a místy je ze strany medií vystavena laciné, leč pravdivé a zasloužené kritice. Je naprosto bez diskuze, že na tázané otázky měla znát odpověď, nicméně bych rád věděl, jak by na podobně orientované otázky odpověděli zástupy těch, kteří se jí smáli. Obávám se, že znalosti většinové populace týkající se tzv. „všeobecného přehledu“ nejsou o moc hlubší. A nyní k „tragické“ postavě celého volebního příběhu roku 2008 - Johnu McCainovi. Vždy na mně působil jako slušný, zásadový a upřímný člověk. Patriot a vlastenec v pravém a ryze pozitivním slova smyslu, který si moc dobře uvědomuje, že se z politiky něco vytratilo – dle mého názoru ideová upřímnost a sebeurčující přesvědčení. Domnívám se, že mohl být dobrým prezidentem. Naneštěstí pro něj, přišel v nesprávnou dobu. Zkušenosti, politická kontinuita a příslušnost k republikánské straně byly v roce 2008 pro mnoho voličů nestravitelnou překážkou. V konečném důsledku byl poražen, nikoliv svým politickým oponentem, ale dobou a časem ve kterém kandidoval, tj. dějinami. O tom zda byla volba Baracka Obamy ku prospěchu země a ne pouze symbolickým mezníkem a krokem kupředu v oblasti rasové tolerance a rovnoprávnosti, můžeme polemizovat za pár let, až bude hlavním objektem podobné filmové adaptace současný americký prezident. Za sebe palec nahoru. (21.10.2012)

Je to už dlouho, co jsem nějaký film sledoval s takovým intelektuálním zaujetím a estetickým požitkem najednou. O americkou politiku se zajímám dlouhodobě a prezidentskou kampaň z roku 2008 mám ještě v živé paměti. Tehdy jsem ji sledoval skrz optiku demokratického tábora a stejně jako pro mnoho lidí po celém světě byly i pro mě ony volby hlavně o osobě Baracka Obamy. I tak si dobře vzpomínám jakou kontroverzi v té době budila Sarah Pallinová. Game Change nabízí pohled na události právě z jejího (respektiva McCainova) republikánského volebního týmu - od chvíle, kdy McCain začíná hledat kandidáta na víceprezidenta až po moment, kdy v tiskovém prohlášení uzná volební porážku. Dvě zásadní otázky rozhodující o kvalitách takového filmového podniku pak jsou - na kolik se scénáristům podařilo postihnout realitu kampaně a vykreslit osobnosti jejích aktérů - především pak Pallinové; a jak se tohoto nelehkého úkolu (hrát postavu někoho, kdo je nejenom naživu a zdráv, ale nádavkem velice vlivná politická osobnost určitě není pro herce dvakrát pohodlné) zhostili herci? Faktografickou věrnost a minimum fabulace samotného příběhu potvrzují lidé z vedení kampaně, včetně reálného Steva Schmidta (hlavní postava filmu), další otázkou je jak jsou tato fakta prezentována? Liberálnější kritika filmu často vyčítá přílišnou shovívavost k Pallinové (poukazují například na to, že počet a kvalita vědomostních průšvihů, kterých se v kampani dopustila byly nesrovnatelně vyšší); přičemž ta konzervativní se tradičně odvolává na liberální (pro-demokratickou) zaujatost Hollywoodu - celkově ale lze říct, že i z politického hlediska jde především o snahu vyprávět příběh o tom, jak funguje americká politická kultura. Ozdobou a hlavním motorem celého filmu jsou ovšem herecké výkony. Woody Harrelson v roli Schmidta je stoprocentně solidní a jeho postava je tou, s kterou se asi budeme identifikovat nejvíc (navíc dává trochu naděje politickým cynikům po skepsi z Goslingovi postavy z Ides of March), většinu pozornosti si pro sebe ale zcela zaslouženě zabírá Julianne Moore, která dává slovu doppleganger zcela nový a reálný význam. Pro mě osobně velká filmová událost a silný zážitek - 90% (04.03.2013)

Kdyby se Game Change jasně rozhodlo a vymezilo (čimž teda nemám na mysli stranickost) nebo kdyby aspoň dotáhlo k dokonalosti imitaci gestikulace (McCain) či způsobu mluvy (Palin), jdu bez váhání na plnej počet. Bohužel takhle Game Change parádně fungovalo jenom do tý chvíle, kdy čistě karikovalo - dramatický momenty už pak celkem přirozeně dřely. Tak jako tak svěží vítr pro žánr, kterej má teď konečně zástupce, co může adekvátně bavit i lidi "zvenčí", který o politiku normálně nezavaděj. A Woody Harrelson se Sarah Paulson? Jim neni absolutně co vytknout, špica výkony. (25.02.2013)

Naprosto pocitvý, věrohodný film, kterému věřím každý dialog, každé hnutí emoce v obličeji, každé gesto. Popisuje americké volby prezidenta zevnitř volebního štábu i zvnějšku, nic neodsuzuje, ani nedémonizuje, zjevuje střídmě americké způsoby, aniž je vnucuje jako recept pro všechny. Julianne Moore, Woody Harrelson a Ed Harris jsou zcela bezchybní, dávají svým postavám svůj dech i srdce, všechno plyne přirozeně, dramaticky - volby sice nevyhráli, ale lepší být nemohli. (27.09.2012)