České století

Velké Bourání 1918 - Úvodní díl naznačuje ihned několik zásadních věcí. Inscenační provedení je skutečně reálnější v interiéru, než mimo něj. Ostatní scény atmosféru doby moc nevyjadřovaly a herci posbíraní ze všech možných míst, v kontrastu se současnou hereckou elitou, prostě nestíhají. Perfektní potenciál k vyobrazení něčeho, co zde 40 let nebylo možné, bylo "odloženo" na 23 let, kdy jsou již prostředky pouze na TV seriál. Nicméně v dnešní, těžko pochopitelné době, kdy se filmové umění stává pouťovou opičkou na gumě, musíme brát tento projekt všemi deseti a přehlížet spoustu věcí. Okrajové dialogy, divně humorné scény, opravdu slabá hudba a prázdně vyznívající scény, zásadních momentů (Masarykovy projevy apod.) Výborně rozjetý dialog Masaryk vs. Llyod George, zazdí jeho umělý návrat do vlasti, a nebýt herce, který ztvárnil Aloise Jiráska, koukal bych na to celé ještě zoufaleji. Nicméně celkové Hubovo pojetí "tatíčka" bylo perfektní a závěrečná píseň přece jen něco vynahradila. " Nauč se synáčku, hospodařit...." Prvorepublikový páni továrníci, uhlobaroni a v první řadě politici, to potom zakladateli Národa ukázali po svém. Na další díl se rozhodně těším. Den po Mnichovu 1938 - Jedna z nejzásadnějších historických událostí je opět poznamenána podivnostmi provázející toto inscenační ztvárnění. Připadá mi to, jako kdyby se tvůrci za každou cenu museli zavděčit současné, jednoduché mentalitě diváků. Mimo Beneše jsem nevěřil nikomu ani slovo....možná, že je to můj problém, ovšem, kdo zná, a dokáže se podívat na Dny Zrady od Vávry střízlivým pohledem, nemůže toto akceptovat. Nechci nic srovnávat, ovšem na tento díl jsem hodně sázel...a ono nic. Soukromá psychologie a bezmocnost "nahého" Beneše, Landovo hospodské, vulgární výrazy a naprosto směšný závěr, mně osobně prostě nestačí, ne..tohle ne. Totálně to zazdil "útok" na generála. Opět nicotná hudba (Liška například ve DNECH svou hudbou udělal skoro 50% atmosféry) Sakra, řekl jsem, že nebudu srovnávat, ale furt to nejde. Proč ? Protože od DNŮ, nikdo nic takového nenatočil. Bohužel se u toho dílu nemohu zbavit slovíčka "odfláknuté". Je v tom zrcadlo dnešní doby, stejně jako u Vávry, ovšem ta kvalita...ta nutná kvalita. Možná jsem moc náročnej, uvidíme dál. Kulka pro Heydricha 1941 - Konečně stabilní, kvalitní herci a dialogy, konečně pořádný exteriér, konečně vícejazyčnost...proč až teď ?. Tento díl nepochybně zvedá kvalitu i úroveň celého projektu. Anglická nadřazenost a vyčkávání, ale i ochota Beneše jednat s Ruskem, a také jeho nekompromisní uspořádání hranic po osvobození. Zatím rozhodně nejlepší díl. (28.10.2013)

Komentář číslo 13 stovek si nechávám na České století. Jedná se velmi povedený historický seriál. který se místy nevyhýbá tendenčnosti a pochopitelné zkratkovitosti, ale z drtivé většiny se s prezentovanými fakty dá souhlasit. Suverénně nejlepším dílem jest Zabíjení soudruha, ostatně je vidět, že si tvůrci dali záležet převážně na počátku komunistické totality, o které se dosud příliš nemluvilo. A nesmím zapomenout na převážně excelentní herecké výkony, které vyloženě táhnou celý seriál nahoru. Spokojenost. 85% (22.12.2014)

20%. Sedláček by se měl držet toho, co umí, a sice tradičních dokumentů. Toto dokudrama bohužel nabízí o mnoho méně, než slibovalo. Nepochopitelně postrádá řadu historických náležitostí, má závažné obsahové mezery a hraje si na něco, čím nemůže být. Kromě toho se z řemeslného hlediska nezapře dokumentární duše autora; záběry jsou nepůsobivé, laciné, v rámci tvorby atmosféry vůbec nefungují, něco jako osu nebo zásady o přechodech mezi velikostmi záběrů tady režisér očividně vůbec neřešil a pokud jde o herecké výkony, snaha o napodobeninu vzhledu, mluvy a charakterů reálných osob je sice zajímavá, nicméně spíše jako komická satira, než vážná záležitost, kterou se České století snaží být. A co do scénáře, tam platí víc než kde jinde, co už tu bylo v komentářích řečeno, a sice že "dialogy šustí papírem". A to opravdu víc, než by bylo zdrávo. Chápu, že se záměrně využilo 25.výročí od revoluce a emocí, které toto výročí v lidech z generace X vzbuzuje, ale nedopadlo to dost dobře na to, aby se to mohlo v rámci české kultury stát kultovním. Ale České lvy bezpochyby posbírá, to by tomu pak chyběla ironie... (08.12.2014)

Prvních pět dílů má jednoznačně vzrůstající tendenci. Masarykovská epizoda se s odstupem jeví jako sled nepříliš navazujících scén, z nichž vyčnívá rozhovor T.G.M s britským ministerským předsedou. Teprve tam se ukáže největší přednost Českého století: demýtizace historických postav provedená civilním a k diskuzím vybízejícím způsobem. Jednotlivé charaktery dostávají hloubku, dělení na "hodné" a "zlé" zde absentuje, historické osobnosti nám známé už jenom z fotek jsou "odmramorizovány". A to, že se z Klementa Gottwalda stala plnohodnotná tragická postava považuji skoro za zázrak. Sedláček má navíc vynikající čuch na herce, kteří s přehledem ustojí i příliš doslovné repliky (Huba, Trojan, Finger a především Vyorálek utkví v paměti na dlouho). Poslední epizoda o zabíjení soudruha Slánského se směle může řadit do žánru paranoidního politického thrilleru, v níž se tvůrcům podařilo zbavit neduhů předešlých dílů. Pokud bude zbylý kvartet epizod podobně kvalitní, máme zaděláno na nejvýznamnější televizní projekt v porevoluční historii. (26.11.2013)

Bylo-li snad cílem tvůrců vzbudit zájem veřejnosti o novodobé české dějiny, pak se obávám, že výsledkem jejich snažení bude spíše jen další zkreslení představ mnoha diváků o těchto událostech, jejich hlavních protagonistech, jejich hlubších a širších souvislostech a nakonec i o samotných časech, v nichž se odehrávají. A přitom po technické a herecké stránce nelze celé této sérii téměř nic vytknout. To, co však bohužel selhává je scénář, který povětšinou nevypráví příběhy z naší historie, ale snaží se vysvětlovat jejich pozadí, přičemž využívá značných zjednodušení v podobě vynechávání klíčových postav a důležitých okolností nebo pozměňování jejich významu, následkem čehož vzniká často nepříliš objektivní výklad, který nezobrazuje čistou skutečnost, přestože se tak tváří. Ostatní drobné prohřešky týkající se mluvy a chování jednotlivých osobností, jež někdy neodpovídá jejich době, charakteru či situaci, by se pak v tomto kontextu daly snad i přehlédnout, kdyby však také ony svou troškou nepřispívaly k vytváření ne zcela věrohodných obrazů těch, jichž se týkají. Celkové tedy musím konstatovat, že jsem tímto počinem velmi zklamán, a to přesto, že jsem vnitřně ani příliš nevěřil, že by to mohlo dopadnout jinak. 40 % (14.12.2014)