Kandidát

Už dlouho mě tak nemrzelo, že tvůrci pokazili dojem z filmu spackaným závěrem (který byl také natočen úplně jiným způsobem než většina filmu). Kandidát je velmi chytlavý snímek. Po technické stránce (velice vydařené) si divák užívá zejména střihové hrátky. Ale jinak stojí především na silném příběhu a tématu. Sázka o všechno, blížící se deadline, houstnoucí atmosféra, přibývající napětí, do toho trochu tajemna…a na pozadí prezidentské volby. Když jsem si před filmem nelibě četl zdejší žánrové rozvržení „thriller/komedie“ (z obavy, že to bude nepovedený mišmaš), nenapadlo mě, že v tomto případě půjde o funkční směs. I když Kandidát je především satirou, a to pěkně kousavou a vůbec ne ulítlou; kampaň (a vše kolem ní) sice je nadsazená (trefné toaleťáky či kalhotky se sloganem také nádherně ukazují, kde to celé končí), ale když se člověk zamyslí nad tím, jak to asi může doopravdy fungovat, skoro ho až zamrazí (a tím myslím jak na Slovensku, tak v ČR). A na to, že o kandidáta ve skutečnosti vůbec nejde, se upozorňuje i tím, že je často zabírán z dálky, nebo tak, aby mu nebylo vidět do obličeje a zdůraznila se tak jeho pomíjivost (jeho obličej jsem tuším zaregistroval jen v „Kennedyho“ momentce). Ale krom společensko-politicko kritického podtónu je zde přítomen i „normální“ humor, a to ve formě vděčného přetřásání slovensko-českých vztahů/rozdílů za pomocí všemožných narážek (zvláště pasáž v McDonaldu je super). A co je nutné dodat, tak dost často opravdu vtipných (a pobavila i poznámka s Michalem Dlouhým z rozhlasu). „Pouhé“ silné 4* dávám kvůli výše zmíněnému závěru a pak pár místům, ve kterých zesláblo (po většinu stopáže solidní) tempo. (15.07.2014)

Oceňujem, čo sa Karásek snažil vo filme zachytiť, no "Kandidát" vychádza pre mňa ako neskutočne otravný, nudný a zle realizovaný film. Kubovčík s Dlouhým ho miestami zachraňujú a musím povedať, že najradšej by som asi bol, keby to bolo celé o nich dvoch. Majú medzi sebou pár vtipných dialógov, ktoré pobavia. Plus musím povedať, že niektoré scénky sú zaujímavé a minimálne viem pochopiť, kam sa tvorcovia snažili dostať. Ale výsledne to pre mňa padá na niekoľko dôležitých momentoch. Marek Majeský je neskutočne umelý v tomto filme. Každá jedna scénka s ním je vyslovene odohraná. A bolo to tak otravné, že som ho nemohol stráviť. Nefungovalo to ani trochu. A ostatní sú na tom podobne, aj keď viac som veril ich dialógom, než jedinej vete, ktorú povedal Majeský. Ďalej hudba. Panebože, už dlho som nemal vo filme tak otravný a neskutočne zlý soundtrack. Ako dokáže niekto spraviť, že "Malá Nočná Hudba" mi znie ako týranie? Hanba vám. Okrem toho tu do oči bijú aj sponzori filmu a je to otrava. A potom už aj detaily vedia rozčuľovať. Ako fajčenie primára v nemocnici, ako fakt, že kedykoľvek Lambert ide vo svojom aute akokoľvek rýchlo, tak má prázdne cesty. Uvedomí si, že svoju šťastnú mincu nemá až o 15 dní. Ako jeho neskutočne preafektované dialógy, ktoré ani v jednom momente neberiem. Ale môj najväčší a hlavný problém tohto filmu je pre mňa fakt, že sa nevie rozhodnúť čím chce byť. Serióznym filmom, ktorý chce niečo adresovať? Alebo satirickým pohľadom na dnešný svet v komediálnom kabáte? Je to niekde mixnuté a neladí to ani trochu. Malo to ísť buď na jednu, alebo na druhú stranu. A aby toho nebolo málo, ani vizuálne ma tento film neberie. Zábery sú miestami presvetlené, alebo je tu zvláštny kamerový odtieň a pôsobí to na mňa často neskutočne neprirodzene. Určite si to nepozriem znovu. Pre mňa tento film jednoducho nevie čím chce byť. Napriek tomu, že ma vynikajúci nápad. Hodnotenie: D+ (28.11.2016)

„Ako ten hokejista?“ – „Ne, jako to žrádlo také hengavé.“ Trvalo dosť dlho, nejakých 20 – 25 minút, kým som tomu prišiel na chuť/kým sa to rozbehlo. Ale potom to patrične šliapalo a malo to momenty až na 80%. Veľa tomu dáva hlavne dvojka Kubovčík/Dlouhý. Kubovčík zjavne pár svojich scén tradične improvizoval, Dlouhý je potom super, ako pri tých jeho kecoch dokázal zachovať vážnu tvár. V budúcnosti by som sa nebránil ich spin-offu/rip-offu. Veľmi dobrý je však aj Marek Majeský. Audiovizuálna podoba je na slovenské pomery ohromujúca. Kladne hodnotím trúfalý a zvláštny, ale v konečnom efekte výborný nápad nedať Potôňovi tvár. So scenárom je to horšie. Čím vlastne Potôň tak bodoval u voličov? Tým, že bol potomok Ľudovíta Štúra a jednou (trápnou) tlačovkou? A tiež som nepochopil hlášku „asi začínam byť paranoický“, ktorá padne tesne po tom, čo týpkovi niekto poslal výhražné CD. Niektorým dialógom nie je rozumieť, mali ich otitulkovať. Finálne rozuzlenie síce nie je šokujúce, no pri obľube niektorých slovenských režisérov natáčať „nijaké“ konce (kedy sa polovicu odpovedí na otázky nikdy nedozvieme) ma vystríhala. Predbežne som počítal s možnosťou, že Kandidát ponúkne podobný (ne)koniec. Našťastie neponúkol a všetko sa nevýnimočne, ale vcelku pekne vysvetlilo. Výrazným plusom sú hlášky („Ty ma vôbec nepočúvaš.“; „Závidíš takému koko*ovi?“; „No dobre, ale ja som to hovoril po slovensky.“; „Nerobil si v Klausovej ochranke?“; „Mi napadlo, či ju náhodou nezahrabali niekde v lese.“; „Praha Hrdlořezy.“). Ako celok to hodnotím pozitívne. Zaujímavý pohľad do zákulisia slovenskej politiky a toho, ako sa dá manipulovať. Všetkými. Vždy. A za akýchkoľvek okolností. (22.07.2018)

Politická satira? Ani bych neřekl. Komedie? To už vůbec ne. Spíše jen cynický pohled do zákulisí prezidentských voleb, před kterými si všemocná lobby rozehrává svoje vlastní hry. Popravdě čekal jsem sofistikovanou Kancelář Blaník, ale i tohle mělo něco do sebe a upřímně řečeno ten recept, se kterým přišel Lambert, by zaručeně fungoval. Líbil se mi i styl, jakým byl film natočen, přičemž místy zavanul nádech Ritchieho a vůbec britských kriminálek, které mám rád. S herci jsem neměl problém. Majeský byl trefou do černého, stejně jako ostatní herci včetně Pavla Slabého, jehož role kněze montujícího se do politiky, mi ovšem přišla jako zbytečné plivnutí do tváře církve. Ale budiž. Spokojenost. 75% (27.10.2014)

Nemám tolik schopností, kreativity ani peněz, abych dokázal z flašky slivovice udělat prezidenta. Nicméně mne fascinují jedinci, kteří dokáží vnutit lidskému stádu názor, který si u nich někdo objednal. A takový je parchant Lambert, který si sympatie získává výhradně tím, že všichni kolem něj jsou ještě větší zmetci než on. Já jsem si tedy tento celkem realistický výplach mozku poměrně užil, dokonce jsem uvažoval i o čtvrté hvězdě, ale ten zbytečně dovysvětlovaný závěr ji spolehlivě zhasl. (07.07.2014)