Já, Earl a holka na umření

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)

Osobitý a netradičný film na tému, ktorá bola vo filmoch rozobratá snáď zo všetkých možných strán .. a predsa je úplne iný. Na konci mi zostalo tak nejak smutno, ale zároveň aj dobre. Páčila sa mi kamera, herci, muzika a učiteľ dejepisu. Keď sa trošku pritlačilo na vážnejšiu strunu, ten film bol dokonalý. (09.10.2015)

Indie podle mého gusta. Až nečekaně osobitá a nápaditá režie servíruje svěží nápady i odkazy na slavná díla a scénář nám pro změnu předkládá skvěle vystavěný příběh plný sympatických a osobitých postaviček i v těch nejvedlejších rolí (chtělo to více Offermana i Jona Bernthala!), které vám prostě musí přirůst k srdci. Vývoj i vztahy hlavních charakterů skvěle fungují, režii se skvěle daří střídat humornější i emotivní pasáže, a koho nedojme závěrečné promítání, ten snad ani nemá srdce. Thomas Mann zvládá hlavní part na jedničku a Olivia Cooke konečně ukazuje, že jí je na seriálový Bates Motel vlastně škoda. Prostě jedna z nejlépe natočených nezávisláren posledních let. (24.10.2015)

Celkom vydarená teen záležitosť. Téma umierania/choroby je šikovne zakomponovaná do takmer klasického lúzrovského príbehu zo strednej. Film svojou bezprostrednosťou a humorom minimálne dorovnáva HVIEZDY NÁM NEPRIALI. Navyše sa mi páčilo ako sa tu narába s romantikou. Neškodné PAPIEROVÉ MESTÁ by sa tu mohli veľa naučiť. Občas to pripomenie kality JUNO... (21.09.2016)

Po prvých piatich minútach som vedel, že toto bude niekde v kalných vodách môjho hodnotenia. A po tom čo jej pustil ten desný, záverečný film, som sa v tomto presvedčení len utvrdil. Nebavia ma tieto stredoškolské emočné, umierajúce pičoviny. Nech pri tom slzia teenky, mne s tým dajte už pokoj. ODPAD! (17.04.2020)