Velké zvíře

Nebudu se bránit - Krzysztof Kieslowski (1941 - 1996) je pro mě osobně pojem nejenom polské, ale (a to především) světové kinematografie. Pokud nám tento vynikající režisér již nemůže předkládat své kouzelné opusy, může se divák těšit z jeho odkazu alespoň v podobě jeho zpracovaných scénářů. Vedle výborného Tykwerova NEBE je tomu tak podobně i u snímku Jerzyho Stuhra VELKÉ ZVÍŘE. Typicky civilně podaný snímek s hlubokým a trpkým poselstvím... a s ohromnou mírou lidskosti. Lidskosti v tom nejlepším a (bohužel) i horším slova smyslu. Tentokrát nás příběh zavádí na maloměsto nedávné minulosti (předpokládám 80. léta) se všemi svými klady i zápory. Klid a pohoda versus "policajtství", závist, nepřejícnost, pseudopřátelské a pseudosousedské rady (samože míněné v tom nejlepším slova smyslu). Když je to navíc okořeněno neduhy institucionalizace (viz skvělé scény z jednání s úřady), tak není divu, že si mně tento snímek tolik získal. Vedle výše uvedeného předkládá taky zamyšlení nad naší svobodou a jejími omezeními (viz rozhovor Zygmunta s velbloudem o svobodě, která je limitována "jen" přiměřeným provázkem... který se však během filmu ukáže podstatně silnějším, než se zprvu zdá). Shrnuto a podtrženo: Obyčejný příběh s poselstvím hlubším více, než se nám může zpočátku zdát. (04.04.2005)

//Komentřář obsahuje spoilery!!// Černobílý snímek Velké zvíře režíroval Jerzy Stuhr, představitel hlavní role Kieslowskeho Amatéra. A právě Kieslowski ke Stuhrovu snímku napsal scénář. Hlavní postavou filmu je Zygmunt Sawicki, který najde velblouda a bez nějaké zvláštní motivace si ho přivlastní. Odmítá na něm vydělávat, aby se neznelíbil v očích spoluobyvatel malého městečka, a postupně si s manželkou zvíře oblíbí. I přesto ale na něm (i na velbloudovi) jeho sousedé začnou hledat chyby a začnou oběma manželům komplikovat život. Problémy vyvrcholí ukradením zvířete, po kterém se najednou vše vrací do normálu. Lidé se Sawickim zase mluví, nabízí mu lepší práci i vrácení místa v městské muzice. Velké zvíře je malý komorní film o závistivosti a o tom, jak je těžké hlavně na malém městě či na vesnici vybočovat z řady. Formálně snímek ničím nepřekvapí, ale v jeho jednoduchosti je krása. (20.02.2012)

To jo, pejska nebo kočičku může mít každej, jenže chovat doma velblouda, to je jiný pošušňáníčko. Měkoučkej je, dva prďácký hrby má a maximálně vám hlady zpustoší zahrádku, ale to se dá přežít. Jenže se s ním jako s domácím mazlíčkem nikde papírově nepočítá, byrokracie je šílená všude a závist jakbysmet, takže těch černobílých eskapád si s tímhle Velkým zvířetem užijete až až .. (29.12.2014)

Mému oblíbeci Stuhrovi se podařil krásný film. Dívat se na něj je radost. Už jen ten velbloud je prostě neodolatelný. Jako malý nedostatek vidím idealizaci hlavního hrdiny. Ale právě proto, že jsem pana Sawického prostě musela mít ráda a musela ho litovat, jsem tento film velmi prožívala a uvědomila si, co chce říct. Je to o předsudcích, o nepřejících, pokryteckých a zaslepených lidech. Film mě oslovil jak námětem tak zpracováním (černobílá mu sluší). (26.10.2005)

Při četbě Pučálkovic Aminy mi pořád připadalo, že tam cosi nehraje. A až Velké zvíře mi bezezbytku vyložilo to, s čím se asi tak trochu, třeba i banálně, vybočující občan může setkat, ať jde o komára nebo třeba velblouda. Krásné poselství o tom, že ani nad zdánlivým měšťákem nelze předem lámat hůl a pochopitelně: jakkoli vynikat v davu může být velice nebezpečné. (05.04.2005)